Smrt je jen začátek, ale druhé kapitoly. - Články

Co víc si přát ..

Tue, 15 May 2012 19:31:15 +0200

Tak jo. Začalo se mi líbit začínat fotkou, která nemá absolutně nic společného s článkem.

Takže Kevin.

Tak jo.

Je 19:120, poslouchám novou písničku od Nickelback - Lullaby a jde na mě deprese. Alespoň ten článek zase bude stát za to.

Hned v pondělí ráno mě čekalo docela milé-nemilé překvapení. Šlo o to, že jsme měli suplované počítače a pak ještě obchodní provoz, kde jsme nic nedělali. No a další pecka přišla s tím, že se mě spolužačka zeptala, jestli nechci brigádu u její známé. Shrnu to - do hospody od 18ti a pro patnáctky jen hlídání její malé dcery za 30 na hodinu. Lepší než nic, ale JÁ nebudu hlídat dítě, který neumí mluvit ani chodit za takový nekřesťanský peníze a jako bonus je matka kuřačka - .

FUCK.

Odpoledne jsem se samozřejmě stihla tak brutálně pohádat s mladým, že jsem myslela že do té cesty jak strašil fakt půjde. Jen škoda, že mě to bylo v tu chvíli jedno. Neřešila jsem co bude, ale to, co je. A byla akorát tak posraná nálada. To je bez komentáře.

*ženská jakože z brigády mě vyhodila u dědy a čekala jsem na naše*

Zároveň jsem telefonovala s mladým a usmiřovali jsme se. A jako mávnutím proutku bylo vše OK.

Od dědy jsme jeli ještě nakoupit a doma jsem byla kolem šestý.

A pak už mi nezbývalo nic jiného než jít cvičit. Tak jsem cvičila.

A taky jsem dnes nemohla chodit. Dobřeeee, mohla jsem, ale bolelo to. Ani se mi nechce psát, co všechno jsme dneska dělali. Snad jen to, že jsme dědali bordel, ve vlasech mám dva copánky s chemlonem a chci další a chodím čím dál víc zmalovaná. To nemluvím o tom, že jsem přijela v teplákách, protože jsem si kalhoty zasrala stínama. Ale tak .. mám se skvěle.

*mimochodem slyšeli jste tu písničku od Bena? mám se skvěle, mám se skvěle, mám se skvěle*

No.

Další věcí je fakt, že se v pondělí matikář na mě tak brutálně nasral, že mi dal prostě pětku. Jen proto, že jsem neuměla učivo, co jsme dělali ve čtvrtek a v pátek to neprocvičovali. Jo pane učiteli, jste kretén a mě je to totálně u prdele.

Jinak jsem dostala dvojku z angličtiny a V bohužel za 4, protože přišla na papír s překladem. A já si s tím dala tolik práce. Seru.

Jinak jsem zjistila, že jsem strašně líná a nejsem schopná si nachystat ani věci. Jen lehnu na lavici a hraju na mobilu nebo si píšu esemesky.

A to mi připomíná fakt, že jsem psala bejvalýmu co dělá a tak. A vylezlo z něho, že honí. Tak jsem chtěla nějaký podrobnosti a z něj vypadlo, že při představě že bych tam teď byla s ním mu to jde samo. Takže jsem z toho odvodila, že jednou rukou mi píše a druhou na mě myslí. No a dokončil to tím, že by mě chtěl ošukat.

Na což mu ale z vysoka seru, protože jsem šťastně zadaná. (příští týden 4 měsíce ♥)

No a tím se dostávám k méně příjemné věci a to takové že se spolužačka rozešla s klukem asi tak trochu kvůli mě. Sere mě to, protože jsem řekla něco, co jsem neměla a teď je všechno v piči. Prostě mě to mrzí a zase jsem to všechno zesrala.

Tak se na to zítra ráno zhulíme a bude klid.

Atze

Zlepšeme si náladu ..

Sun, 13 May 2012 19:57:27 +0200

.. alespoň trochu se sedmikráskou.

Teď mám náladu uplně v hajzlu díky člověku, kterého miluju. Jak komické. Nechci to rozebírat, prostě .. tohle byla celkem slušná podpásovka, ale co. Asi jsem si to zasloužila.

Jak se tak dívám na svůj poslední článek, tak mám blbou náladu čím dál častěji. Zase po dlouhé dobře přijde blbé období a doufám, že stejně tak rychle jak přišlo - tak i odejde.

No.

Zítra mě čeká škola, což se mi ani trochu nelíbí, ale co se dá dělat. Kdybych byla pes tak svěsím uši, seru na všechno a na všechny, lehnu a spím. Škoda, že mám do psa daleko. Ale spát budu i tak, už se těším, až si lehnu do postele, nebudu na nic myslet a prostě se vyspím. M

Miluju, když píšu sračky.

No ale nadšená ze školy fakt nejsem. Zítra mě čeká zkoušená z aj přečíst článek, co má snad milion vět před celou třídou - fakt se těším. Pak do angličtiny ještě umět rozhovor (7 vět + 7 odpovědí - naštěstí ne na zítra) + naučit se slovíčka protože jsem fakt pozadu. Pak mě čeká zkoušení z OP, jak znám své štěstí zítra určitě budu. Pak mě čeká shrunující test z němčiny za celých 10 lekcí + popis člena z rodiny, což bude totální katastrofa - oboje. Já a němčina nebudeme kamarádi. Pak to vidím na písemku z ekologie, češtiny, matika mě nemine rozhodně - pololetka. Nesnáším školu.

No a teď to hlavní.

Atze konečně začala pro sebe něco dělat. To víte, než si koupím nový plavky potřebuju lepší postavu. Takže od včerejška cvičím 30 days shred s Jillian. Asi se poseru, pobliju, umřu nebo fakt nevím z toho, jak moc mě bolí kolena a lýtka. Vydržím to těch 30 dní cvičení + pak najedu ještě na 6weeks pack nebo jak a uvidíme ty výsledky. Do toho mírná dieta a snad budu vypadat líp.

Momentálně bylo napsáno asi vše fůležité. Během příštích dnů přidám nějaké fotky, co jsem fotila zároveň s fotkou úvodní. Mějte se.

Atze

Sadista život.

Thu, 10 May 2012 19:34:44 +0200

Měla jsem rozepsanej článek. S fotkama.

Jenže mě chytla tak zasraně blbá nálada že nemám náladu to dopsat. Do prdele s náladama.

Šla bych ven. Jenže je dusnu a jsem děsně líná.

Na druhou stranu jsem se přemohla a dneska jsem cvičila. Po té pauze to byl docela záhul, ale teď se mi dýchá docela o dost líp, když nekouřím.

Kde jsou ty časy, kdy o mém blogu nevěděl nikdo z okolí a já si mohla napsat všechno to, co jsem chtěla anž byc hse za to později styděla a nebo se o tom jen pak nechtěla bavit?

To by mě zajímalo.

Tolik věcí bych chtěla napsat, ale ze strachu nemůžu. Už jen kvůli rodině a těm pár kámošům, co mám. Ale věřte tomu, že se jednou naseru, sednu a napíšu na sebe všechnu špínu a všechny špatný věci, co jsem kdy udělala. Ovšem kdy to bude to je ve hvězdách.

Na tohle seru.

Všechno je teď divný. Nebo se mi alespoň zdá a já začínám přemýšlet o pičovinách.

Například přemýšlím proč není střední taková, jakou jsem si jí představovala.

A to jsem prosím pěkně na učňáku, na maturitním oboru. A připadám si tu jako na gymplu, až na to učení.

Chápu, že omluvenku mám donést do druhého dne, ale kdo mi vysvětlí, proč, když nejdeme do školy máme třídní napsat smsku s tím, že tam nejdeme? K čemu?

A ko mi vysvětlí že potřebuju propustku abych mohla odejít ze školy. Chybí mi ze základky říct učitelce první hodinu že po páté odcházím a pak jen po někom vzkázat že jsem fakt šla.

A fakt doprdele nechápu, proč nám pořád něčím vyhrožují jako bysme byli trestanci nebo já už fakt nevim. Jsem z toho všeho docela zklamaná.

Hlavně ze školy a toho prostředí. Co mě sere ale ještě víc jsou ti lidi tam. Serou si vzájemně na hlavu, baví se spolu a přitom se navzájem pomlouvají.

Potřebovala jsem si zlepšit náladu tak jsem šla na zahradu fotit a vůbec to nepomohlo. Takže na všechno seru a jdu do vany.

A mimochodem, dneska jsou to 3 týdny co mám kérku.

Atze

Mám motýlky v břiše a teď i jednoho na břiše ..

Wed, 02 May 2012 21:43:37 +0200

.. aneb nechala jsem si udělat tetování.

Mluvila jsem o něm dlouho a pak - jakmile jsem dostala peníze z praxe jsem se odhodlala a s mladým jsme se šli domluvit. V úterý jsme přišli a hned ve čtvrtek jsme měli přijít.

Přišla jsem, tatérovi dala návrh, chvilku počkala a už na mě stříkal několikrát desinfekci. Ani jsem se nestihla zorentovat a měla jsem na břichu obtisknutého mého vysněného motýla fialovou čárou - předlohu.

V momentě jsem už ležela na lehátku a dívala se, jak se jehla namáčí do barvy, hučí a pomalu se mi blíží k tělu. Měla jsem strach - přiznávám, ale opravdu jsem čekala bolest větší. Většinu času jsem se usmívala nebo koukala na Z, jak se na mě dívá. Jen jsem se trochu zapotila když m kůžu natáhl na bok - to docela zabolelo.

Za necelou hodinu byl hotov i s vybarvováním mého sedmicentimetrového kámoše.

Dostala jsem pokyny, vyplázla jsem patnácet, nechala jsem si to přelepit a šla jsem.

Tak do dvou dnů se mi udělal strup, který jsem si chtěla seškrábnout, ale nemohla jsem. Nechtěla jsem si kámoše nějak poškodit, takže jsem to vydržela. Začalo mi to na jednom místě i hnisat, asi tím, jak jsem na tom měla kalhotky - tak se prostě zapařil. (pa kale stačilo na víkend odjet k příteli a bylo po hnisu)

Zítra to budou dva týdny co ho mám a jsem spokojená. Jen teda nemůžu nějaký ten pátek na slunce, ještě to není zcela zahojený, ale je vypadá dobře.

Jo .. a fotku.

Atze

Život píše osudy

Wed, 25 Apr 2012 17:53:18 +0200

Starý, zničený, špinavý, zelený kecky s barevnýma tkaničkama. To bylo asi v neděli, kdy jsme se s mamkou sebrali a šli se projít na cestu kterou nám tu spravují. Tedy - alespoň se snaží. Ve 4 odpoledne tam není už ani noha takže chci vidět, kdy to hodlají dokončit. Sráči.

Mám totálně skvělou náladu.

A mám náladu napsat milion řádků a sakradlouhejclanek, ale za deset minut mám být pod zahradou, protože jdeme ven. Jo, Atze konečně zase chodí ven a nesedí jen doma. A taky - světe div se v pondělí jsem byla na kole. S bráchou a se S (doufám že si to čteš a jsi ráda, že jsem tě tu zmínila :D .. A to raději nemluvím o tom, že jsem dnes přijela ve 4 hodiny, vzala si rohlík, fruko a jela s bráchou na kole x kilometrů a fakt mě bolej nohy.

A taky fakt miluju, když jedu celou dobu proti větru na nejtěžší převod a půlce cesty mi moji vinou spadne řetaz.

/Chtěla jsem napsat nějaký sprostý slovo, ale kašlu na to - jsem slušná holka. /

Ve škole se asi daří. Chodím tam, ale dělám spíš .. tedy nedělám nic. Maximálně se v hodině namaluju napíšu si zápis a to je všechno.

No ale dneska .. Miluju svoje spolužáky. Fakt Dane jsi skvělej.

Psali jsme písemku z němčiny, dala jsem si batoh hezky do poslední lavice a šla za Z, abych byla s ním chvilku o přestávce. Přijdu v hodině do třídy a buch - sedím v první lavici. A já prostě věděla, že si mám ten tahák psát rukou abych si zapamatovala aspoň něco. Někteří tahák použili, Mirovi ho raději zabavila učitelka hned před písemkou. Na co je pak mají, když je neumí používat? Vidím to tak při nejlepším za 3. Patnáct bodů budu mít určitě a snad se něco na tu trojku pak ještě najde.

SNAD.

Jinak .. Musím opravit matiku a ekonomiku. Zatím za čtyři. S tím, že průměr mám tři celé pět. Ale rovná se to čtyřce. Žádná tři mínus. Do prdele v tomhle mi chybí základka. Chci tři mínus a ne za čtyři.

Tenhle odstavec bych nebrala vážně.

Jsem unavená, vyčerpaná, nasraná nebo já fakt nevim, ale mám hodně dobrou náladu a prostě jdu ven. A jo, jsem zmatená a fakt nevim co píšu a ne - nehulim. Mám to zakázaný a stejně jsem nikdy zhulená nebyla. Buď to neumím nebo já prostě fakt nevím.

A večer sem hodím fotku toho tetování, zítra to bude týden a já mám jednu třetinu strupu už dole, takže je to kráááása. A já si zítra užiju den bez tělocviku. No a příští týden si užiju taky. V pondělí ředitelské volno, v úterý svátek, ve středu a ve čtvrtek bysme měli jet na výlet a v pátek praxe. JO !

nestíhám, jdu ven.

Atze

Kapky rosy ..

Fri, 20 Apr 2012 15:38:19 +0200

Dnes jsem z praxe přijela poměrně brzo a tak jsem toho využila, vzala foťák a vyrazila na zahradu. Šla jsem si jen v papučích a až pak mi došlo, jaká to bylo chyba.

Byla totiž rosa. A mě nenapadlo nic jiného než ji vyfotit.

Foceno digitálem.

Mě se líbí.

Atze

Když je na co vzpomínat ..

Wed, 18 Apr 2012 20:30:49 +0200

Chtěla jsem napsat dřív, ale jsem líná. Poslední dobou až moc a mám pocit, že to s tou leností začínám přehánět.

Mojí denodenní činností je vstát, vzít si prášek, obléknout se, vzít svačinu, umýt se, jít do školy, přijít ze školy a sedět u počítače. Maximálně napsat úkol a jít spát.

Prostě nuda. A tak je to pořád dokola ..

*přikládám fotku ze školy, aby jste viděli, že prostě nic neděláme*

Ale dobře, všechny dny netrávím jen zavřená doma. Občas se taky podívám do světa abych neumřela blbá. Což jistě umřu, ale to bude až za dlouho - doufám. Snad mi to tedy vyjde.

Pátek třináctého jsem nijak neřešila. Pro mě den jako každý jiný - jen jsem si myslela, že mě potká nějaká smůla a můžu říct, že se nic vážného nestalo. Vlastně ani nic nevážného se nestalo. Všechno je v pohodě a přesně tak, jak být má.

/dobře, tyhle sračky přeskočím/

Hned po škole jsem se sebrala a jela k Z. Končili jsme stejně, takže nebyl problém. Hned po třetí jsme byli u něj a užívali si sami sebe. Po dlouhé době jsme spolu byli aniž by nám stál někdo za zadkem a křenil. Ještě jsem ten den dostala výplatu - takže je to snad jasné.

V pátek útrata v testu tři kila. Fernet citrus, kartáček, pití, jahody, hranolky, rybí prsty .. A v sobotu další dvě kila za pití, další dvoje jahody a šlehačku.

Jo, už vím jaký je to pocit mít na sobě šlehačku a cítit jazyk toho, koho miluju jak ji slízává. (nejsem nechutná) .. A pak jsme si do té šlehačky namáčely jahody. Což byla ale chyba, protože ferneta jsme si dával předtím a samozřejmě -tobynebylaAtze- aby to nevyzvracela. Bylo mi špatně, ale ne že by to chtělo ven, jen jsem tomu musela prostě pomoct. No a samozřejmě jsem mlela totální sračky za což se ještě teď stydím. Ale tak .. nevadí. Nikde jsem nebyla, jen jsem ležela vedle Z a byla jsem šťastná. (teď jsem taky, ale když jsem s ním je to lepší) .. No a jinak jsme se dívali na filmy, ve 4 ráno vzbudili souseda, přičemž mi vzkazuje že nemám tak moc řvát a prostě nic moc se nedělo. Myslím.

Fotili jsme se, ale ty fotky !!! Chtěla bych je sem dát, ale prostě .. je to soukromí. A už stačí co tady píšu a ještě kdybych sem dala fotky - musela bych se praštit.

Co je hlavní - užila jsem si to. Fakt že jo a byla jsem ráda.

No ale pak mě čekala stejně ještě práce do dějepisu. A to bych na to zapoměla, kdyby nebylo K, která mi volala těsně po tom, co jsem přijela odpoledne domů. Takže jsem hoďku obětovala dějepisu a stálo to za to - za jedna. A pouštěla moji práci ve třídě (neasi jsem nejlepší like a boss)

Pak jsme psali jakousi sračku - tedy pardon dopis úředníkovi ve slohu. Tak mám za 4. Je proto, že mám 3 řádky místo 5. Jo takže rovnou dáme za 4. UŽASNY !!!!!!!! Z testu z literatury mám za 2 a to jen díky tomu, že jsem psala dva taháky a za jeden jsem dostala padesát kaček. Neberte to .. Něco se naučím a ještě to dostanu zaplacený :D To jsou mi kšefty.

Ale pohoda, jsem ráda.

No .. ještě si vzpomínám na test z dějepisu. Mohli jsme pracovat se sešitem, takže za 1. Ale to bylo tím, že učitelka odešla a testy nechala na stole. Takže my neváhali a hned si je půjčli a vypracovali si odpovědi. No a pak nás stejně podělala velkým stylem.

Se stává.

No .. ještě jsme psali obchodní provoz a zbožíznalství. Nevim co mám, neni to podstatný teď.

Hlavní je, že dneska byli třídní schůzky a já -světedivse- přežila ve zdraví.

Ale co je teď aktuální - zítra jdu na kérku. Motýla na břicho. Pak sem hodím fotku abyste mohli závidět -netofaktnemyslimvazne- Prostě se pak jen pochlubím :)

Tak zatim pište taháky a mějte se krásně

Atze

Když je venku hezky ..

Wed, 11 Apr 2012 19:55:41 +0200

neděle, 8.4.2012

Fučí a já beru foťák a jdu na zahradu fotit. Tohle je ukázka z toho, co jsem vyfotila.

Fotky nejsou extra dokonalé, ale mají pro mě *řekněme* velkou cenu.

Jsou bez úprav - pouze zmenšeny a černý rámeček.

Atze

Stejně se musím mírnit.

Sat, 07 Apr 2012 19:41:16 +0200

Nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat. Polb si prdel, stejně si jedu svoje.

Kašlu na to, že píšu sprostě. Jiná nebudu. Nebudu se měnit jen kvůli blogu, nebudu se přetvařovat a už vůbec nebudu dávat na rady lidí. Já si ten žvivot raději poseru sama.

Vlastně.

Teď je toho tolik, co bych chtěla napsat. Ať už jsou to maličkosti, nebo větší věci.

* Teď jen čekám, až se otec nasere, že mlátím do klávesnice a přijde mi zavřít dveře*

Blog mi chyběl. Moc jsem sem nechodila, spíš jen na ostatní blogy se podívat, co je nového, popřípadně napsat pár komentářů, ale to je tak všechno. Nevím zdali je to tou náladou, kterou mám teď tak na bodu mrazu nebo tím, že se mi nechce. To bude asi to hlavní.

Do teď jsem se srala s nějakým lepším designem, ale uznejme všichni - žádná sláva. Ale je to kousek mě. Miluju černou v kombinaci s červenou. Hlavně tu svítící v menu.

Za prvé.

Ve škole je to celkem fajn. Někdy je nuda, jindy ne. Začala jsem všechny látky psát do jednoho sešitu a hned mám lehčí aktovku. možná je to nepraktické a možná kvůli tomu neudělám maturitu, ale to je moje věc. Jak jsem již řekla, svůj život si chci posrat sama. Tak tady začneme.

Dělám si prdel, mám sice jeden sešit, ale doma si to přepíšu. Zabiju tak čas, když se nudím nebo je hnusný počasí a mám lehkou aktovku.

Díky Ondro, měl jsi skvělý nápad.

Trosky ze života.

Spíš tedy naopak. Mám se skvěle, jsem šťastná, všechno se mi daří. Tedy docela. Včera jsem rozbila žehličku. Fuck. Alespoň bude nová a já budu moct vesele žehlit. Asi jsem se zbláznila, ale je to jediná domácí práce, která mě baví. A neptejte se proč, já to prostě nevím.

Já jsem dávno pryč.

Když si vzpomenu, jaká jsem byla před půl rokem a jaká jsem teď. Dala bych si facku. Lidé se mění, takže i já. Bohužel k horšíu. Tak ráda bych napsala, co všechno jsem udělala a stydím se za to, vlastně nestydím, ale nemůžu. Nevím, jestli si tohle pak nepřečtou rodiče. A když dělám něco za jejich zády a pak to tu napíšu, tak sorry, ale .. To nejde.

Od toho data, kdy jsem psala naposledy se toho moc nezměnilo. Možná jsem to už zmiňovala, ale dostala jsem mikinu. Pánskou, v béžové barvě s nápisem nike. Od přítele. A od něj mám ještě voňavku. Tu, která mi tak zatracene voní.

A lásko? Miluju tě.

Konečně někdo, kdo mi otevřel oči a ukázal mi, že mám důvod žít. Ne že bych ho dřív neměla, ale pořád je rozdíl trávit přestávky ve škole sám nebo s uječenýma holkama nebo s někým, koho milujete. A taky je rozdíl šukat s někým, komu věříte než s někým, koho už v životě neuvidíte.

Velikonoční prázdniny byly fajn. Vlastně ještě jsou, ale já se ve středu po škole sebrala a jela do Uničova. S velkou zelenou taškou s dvojema bruslema. Jo, přivezla jsem brusle abychom mohli jít bruslit. Byli jsme dvakrát. Jednou sami a jednou s V, která přijela ve čtrtek.

Byla jsem u něj na dvě noci a prostě .. mohla bych s ním bydlet už pořád, protože s ním se nenudím a připadám si krásná i s mastnýma vlasama a nenamalovaná. Sám mi říká, že po ránu jsem stejně nejhezčí. (slepené oči, bez mejkapu, nerozčesaná a hlavně .. nahá. u něj spím nahá)

Byla jsem tam do pátku, kdy jsem jela domů

a od té doby se nudím.

Takže rekonstrukce blogu, přepisování sešitů a pár filmů. A ještě jsem se chtěla učit, ale na to bych se mohla vysrat.

*otec mě nezavřel, ani se nenasral - co se stalo?*

Atze

Celkem v normálu ..

Thu, 29 Mar 2012 20:06:18 +0200

Žiju si fajn.

Doslova.

Chtěla jsem napsat článek už dřív, ale myslela jsem si, že bych to psala moc dlouho, tak jsem se na to vysrala. V posledních dnech mě chytá zase únava a chce se mi spát. Pořád. Ve škole jsem sice aktivní - někdy až moc, ale doma to na mě lehne a já chci jít v 6 spát. Nebo ven, ale není s kým. Neučím se, takže mám času až moc, zato kámošky jsou v knížkách ponořený skoro pořád. A další je nemocná. Jo fakt super.

Konečně je hezky a já sedím doma. Klasika. Na to už prostě nejsou slova, jak jsou všichni líní něco dělat nebo jen na půl hodiny zvednout zadek a jít ven. A to je tam tak krásně. Chtěla jsem jít i fotit, ale prostě nevím kam. Tady ani není kam. Všechno mám nafocené, nebo je tak nezajímavé, že nemá cenu to fotit.

Ze školy chodím věčně nasraná. Já se ani nedivím, učitelé jsou fakt kreténi. A fakt miluju němčinu. Učím se slovíčka, k nim ještě ty zasraný členy a dostanu za 3. A to jsem si myslela, jak dobře jsem to napsala a měla jsem ze sebe dobrej pocit. Po dlouhé době mimochodem. A ono nic. Prostě totální poděl na mě. Pak taky pořád písemky z matiky. Každou hodinu prý budeme psát. A pište na něco, co neumíte. Fuck. Propadám z matiky. Skoro .. Ale to, že propadám z ekonomiky je fakt. A to mě ani nijak moc nesere. Opravím to. Dvojku už asi mít nebudu, ale i tak. Pro ten pocit. Pak mě sere i t e . Kurvadopicejasenatovyseru. Zasraná učitelka. V úterý nám dá referát na čtvrtek, že si pro to přijde a nepřišla. Kráva.

Aby toho nebylo málo, tak se na praxi nenudím. Tedy v pátek a v pondělí jsem se nenudial. Inventura majetku je fajn. A jezdit po stavbách taky. Tak jsem si prostě zůstala v půl 11 v Ol.

Prostě .. Užívám si jak jen to jde a jsem spokojená. A hlavně - zamilovaná.

Tak zase někdy.

Atze

Jeden den lepší než druhý

Mon, 19 Mar 2012 20:05:53 +0100

Říkala jsem si, že bych mohla napsat článek. Už bylo taky na čase, i když .. Za březen jsem stihla napsat už čtyři články. Zato únor byl o hodně slabší, tak jich bylo jen šest. Nějak je mi to jedno.

Kdybych měla shrnou ten týden, tak bych ho popsala takto: nezapomenutelný.

pondělí, 12. března

Nesnáším praxi. A to mě jich do konce roku čeká ještě 12. Poctivě a pracně jsem to počítala. Tentokrát jsem přišla, dostala jsem milion klíčů a měla chodit po areálu a hledat, od čeho jsou. Protože oni jsou bordeláři a nemůžou si na ty cedulky, co u toho byly napsat od čeho to je. A samozřejmě že tu nejdebilnější práci jsem musela udělat já. Prostě jsem si připadala jak idiot, když jsem strkala klíče do zámku, kam nepasoval ani jeden klíč. Tak jsem se na to před devátou prostě vysrala a řekla, že to vzdávám. Tak jsem si měla na chvíli sednou a meditovat. Pak si to ale rozmyslel a řekl, že můžu jít. Tak jsem šla. V devět ráno jsem měla "po práci" A co dělat, když bus jel až 9:20 z Ol a já byla 30 minut od něj? Tak jsem se sebrala a šla o dvě dědiny dál, sedla na zastávku, pustila si hudbu a čekala půl hodinky na bus. A za tohle jsem placená .. A odpoledne jsem s mamkou jely po dlouhé době nakupovat a hned jsem musely potkat na cestách takový dementy. Těmto bych řidičáky fakt nedala ..

úterý, 13. března

Nesnáším úterky v lichém týdnu. Nejen, že mám hned první hodinu angličtinu, ale musím jít na tělocvik dolů, na češtinu do čtvrtýho patra a na ite, který nenávidím k smrti jít do třetího. Miluju naše schody. A fakt miluju, když píšeme písemku a já z toho nic neumím. BEZVA. A zajímalo by mě, jak je možný, že učitelka bere látku probranou v okamžiku, kdy nám jakoby odříká svými slovy to, co máme ve skriptech a hned další hodinu na to píšeme písemku. A ne, nezlobím se na vás paní učitelko za to, že máte snad měsíc písemky a ještě jste nám neřekla známky a taky se na vás nezlobím za to, že nám nadáváte, že propadáme. Ono je to vlastně v pohodě. Všechno.

středa 14. března, čtvrtek 15. března

Nesnáším, když zapomenu, co jsem dělala. Prostě i tak to jsou zasraný dny, protože máme angličtinu. A stejně. Ve středu jsem měla být zkoušená z konerzace, ale nebyla jsem, takže tuto středu mě to čeká stoprocentně. NECHCI!!!!!!!! Jediný, co si pamatuju je čtvrteční tělocvik. Měli jsme posilky a to bysme nebyly my holky, abysme nic nedělaly. Mám ráda, jak jsme líný. Škoda slov na nás.

pátek, 16. března

Ve škole trošku srandičky s učitelem z ikt. Asi ze mě už roste, jak se ho pořád ptám na osobní život. Když s ním je ale sranda. K tomu jsme psali z matiky, to mám za 4 a ještě z ekologie, to mám za 3. Ale tak pohoda.

Odpoledne jsem se chystala a večer jela pařit. Měli jsme vyjet ve 2, ale vyjeli jsme v půl 4, takže jsem doma byla ve 4. Nohy mě bolely jak prase. Jako tančit takovou dobu a na takový parádní songy, to se mi dlouho nestalo.

sobota, 17. března

Vstávat v půl 7 kvůli prášku, bezvadný. Pak jsem si ale ještě lehla a dospávala. Pak jsme se sebrali a jeli k dědovi. Vzali jsme to přes Olympii, koupit lístky na Arakainy (kam já nakonec nejedu) a pak k dědovi. Nemálo jsem u něj usnula. A odpoledne jsem spala taky, chvilku. No a pak mě mamka hodila od Ol na autobus, který mi samozřejmě ujel, tak jsem hodinu čekala na Z, než dojel. Ani nevím, co jsme dělali, ale v půl 8 jsme byli už u něj. A já samozřejmě unavená, tak jsme v půl 11 šli spát.

neděle, 18. března

Vstávání v 6 kvůli sprše. Není nad to mít mokrý, neumytý vlasy. Ale musel do práce, tak jsem šla s ním. Hned od půl 8 tam bylo lidí. Nakonec se seděli i venku. Přijela i majitelka, tak tam seděla a my šli se psem na procházku. Park, koleje a zpátky. Krásná procházka na hodinu. Bylo mi krásně jít vedle něj, držet ho za ruku a vědět, že on je ten pravej. A pak jsme šli ještě teda k němu, dokoukali se na Auta 2 a pak mě šel vyprovodit na vlak. Jo, Atze jela poprvé sama vlakem. Takový nervy jsem měla. Ale zvládla jsem to na jedničku. Jen na mě v Ol každý čuměl, když jsem šla s krátkým rukávem v takovým vedru. No a udělala jsem s další procházku na autobusák. Tam jsem potkala spolužačku s přítelem, tak jsme pokecali a já jela busem domů.

Což byl taky zážitek. Miluju, když pětiletá holčička nezaře hubu a řve na celej autobus "mamí může jít teta k nám?" "mamí, já jsem to už vypila" "mamí, mě se chce spát" .. Hrůza.

Takže. Tohle byl jeden z nejlepších víkendů. Prostě ho miluju. A v sobotu to budou dva měsíce, co jsme spolu. Přitom mi to přijde jako věčnost. Rychle to letí ..

Atze

Měla jsem se prostě skvěle

Sun, 11 Mar 2012 14:04:16 +0100

Tento týden jsem měla prázdniny a teď, když tu sedím a přemýšlím, jestli utekly rychle nebo pomalu tak zjišťuji, že vlastně ani nevím.

Prostě to bylo takové fajn odpočinutí od školy. Sice mi to vyšlo na sudý týden, kdy mám lepší rozvrh, ale v lichém týdnu má školu i přítel, tak ho alespoň uvidím.

Ve středu vážně přijela teta. Problém byl v tom, že mamka šla nakoupit, takže naproti jsem šla já. Jen jsem se pořád otáčela na náměstí, protože tam stála osoba a pořád mávala. A problém byl v tom, že já nevidím do dálky, takže jsem nepoznala, že to byla vlastně moje mamka. To jsem se i nasmála. Ráno přišla J, byla tu chvilku a pak zmizela na oběd. Odpoledne se tu ukázala i s holkama, které mi přišli ukázat tetování. Tak hned šli nahoru a pokecali i s mamkou a tetou. Tetování mají fakt hezký, už bych ho chtěla taky, achjo. A teta bohužel ve 4 odjela, jaká škoda.

Ve středu jsem zase odjela já.

Do Olomouce, kde jsem měla sraz s drahým, který měl soud (víc neřeknu) a pak na mě čekal. Odevzdala jsem ve škole přihlášku k nástavovému studiu (bráchovi) a šli jsme do dětského domova za jeho sestrou, která tam nebyla. No a potom jsme jen čekali na autobus k němu. Tam jsme měli ještě pár lítání, přes půlku města na poštu, do teska a pak k němu. Mrkli jsme na film a pak jsme pádili do boudky, kde pracuje. To vycházelo tak nějak na půl šestou, a pak jsme tam zůstali zhruba do půl osmé. Ještě jsme šli na procházku se psem, co tam majitelka má, vrátili se, zavřeli a šli jsme domů. Zkoukli jsme horor, na který jsme se posledně nedodívali, protože jsem se bála, ale nic tak hrozného tam nebylo. (jméno si bohužel nepamatuju)

Na večeři mi miláček udělal řízky, vytřel, umyl nádobí (je to zlatíčko) a pak jsme se začali koukat na Můj soused zabiják, jenže v půl 11 je člověk prostě unavenej, takže jsme šli spát asi po čtvrt hodině filmu. Jenže to bysme se nesměli ve dvě ráno vzbudit a dívat se až do půl 4. A pak jsme spali už jen tak hodinu, dvě.

Ráno jsme převlíkli postel, šli se osprchovat a fotili se. Kéž bych na každé fotce nevypadala tak trapně. A zjistila jsem, že jeho brýle mi sluší, takže si je pořídím asi taky. (celé černé) Pak to nějak všechno rychle uteklo a my vyrazila na bus, co jel 12.50.

Tam měl řidič problém mi dát studentskou na průkazku z domů do Ol. Takže kvůli tomu budu pořizovat ještě jednu průkazku. Super. Ale dal mi to, mému úsměvu nešlo odolat (:D) V Ol jsme vystoupili už na Lazcích, protože jsme měli čas a prostě šli pěšky.

Vzali jsme to ještě přes tetovací studio se zeptat na cenu mého motýla co chci (zhruba 7cm). Cena by byla 1000-1500. Takže penízky z praxe, kde jste? Těším se.

No a potom jsme se už jen flákali, seděli na lavečkách a povídali si. Jsou to dva dny a už mi chybí.

A přikládám jednu fotku. Motýla, který bude snad za nedlouho na mém břiše.

A zítra hurá na praxi vydělávat peníze.

Atze

Můj svět ..

Tue, 06 Mar 2012 22:10:08 +0100

Chtělo to změnu.

Květované vzory se mi prostě líbí. I když po tom, co jsem měla všude černou a měla j ráda je to obrovská změna. Stejně si myslím, že to ke mě nesedí, ale líbí se mi to.

V životě zatím nenastala nějaká velká věc, která by stála za to ji tady zmínit. Snad jen to, že mám prázdniny. Jarní.

Válím se v posteli, spím 12 hodin, koukám na Lost. Mám shlídnutou první sérii, teď se chystám na druhou.

Odpoledne jsem si udělala barvičkama na sklo jeden ten obličej, jak to pořád lítá po facebooku. Nevím, jak se jim říká, ale jsou hezcí. A ti, co mají slzy u očí jsou nejhezčí.

Zítra přijede teta, tak vezmu kluky asi ven. Ještě nevím, co bude. Nechci plánovat, aby se náhodou něco neposralo. Jak je u mě zvykem.

.. Atze

Nakonec měla i pravdu.

Sat, 03 Mar 2012 19:35:33 +0100

Vždycky, když ji potkám na chodbě, říkám si, jaká je to píča.

Říkám si, že mě nemůže rozhodit a změnit mi můj názor na to, jak se chovám ve škole.

A nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ona ..

.. bude mít pravdu.

Mám pocit, jako by nás vážně měla ráda. Nechce nám dávat pětky, ale stejně nám je dává a dělá vše pro to, abysme je měli.

Píšeme písemku na něco, co jsme nebrali proto, aby nám dala pětku.

Hodinu mluví o našem prospěchu v prvním pololetí. O tom, jak jsme špatná třída, jak nás má ráda a jak bysme se měli učit. Říká, že se všichni učíme pasivně, ale prý je to špatně.

Taky říká, že nejsme hloupí, jen jsme blbí.

Dokonce byla tak hodná, že nám vysvětlila, jaký je v tom rozdíl. A dokonce po dvou hodinách s námi měla takové přeřeky, že nás srovnávala s mentálně postiženými lidmi.

Klobou dolů, paní učitelko.

A já tu teď sedím, za minutu půl osmé, poslouchám písničku, která právě vystihuje moji náladu a přemýšlím nad tím, co nám řekla.

Přijde mi ubohé, jak jsem se jí smála, že je blbá.

To my jsme blbí.

Jen škoda, že tohle nemůžu říct nahlas ve třídě. Ti lidi jsou na takové úrovni, že to nepochopí. Neříkám, že já to chápu, ale došlo mi to.

To, že ona se nezmění.

A že nám bude vždycky dávat těžký písemky, kazit nám vysvědčení a nutit nás, abychom se naučili co je dřevotříska a další hovadiny.

Těším se, až dokončím střední a ze srde jí řeknu, co si o ní myslím.

A hned potom zajdu na základku a vyfakuju chemikářku.

Obě jste největší píče, jaké jsem mohla potkat. Ale to vy jistě víte, jen jste měly (máte) málo času na to, abyste doopravdy poznaly, jaká jsem.

Nikdo mě nezná.

Ani spolužáci, natož vy.

Ale jinak mám život středoškolačky ráda. A prostě hážu poker face na všechny zmrdy.

Neptej se na význam článku, autorka sama neví, co tím vlastně chtěla říct ..

Atze

Šťastná

Thu, 01 Mar 2012 21:11:45 +0100

Tak se teď cítím.

Šťastná.

Dnešní chvíle s mladým byly neuvěřitelné. Miluju když jdeme ulicí a držíme se za ruce, zastavíme se a prostě se obejmeme. Je to skvělé.

A zítra jedu k němu. Konečně budeme spolu dýl jak hodinku.

Ve škole se daří. Dva plus ze zboží, jedna méně z dějepisu, dvojka z němčiny. Tak tedy až na tu trojku z angličtiny je to dobrý. Zatím.

Takže .. proč se necítit šťastně?

A jinak - hezký březen všem.

Atze

Born to die ..

Tue, 28 Feb 2012 18:52:15 +0100

Pořád dokola.

Včera venku po dvou letech s "kámoškou". Zvláštní, jak se člověk, který bydlí kousek od vás změní.

Můžete změnit jméno, účes, adresu, přítele, ale to, jaký jste člověk už nezměníte.

Bohužel.

Atze

Vypsat to ze sebe ..

Sat, 25 Feb 2012 22:06:46 +0100

.. je někdy nejlepší, co člověk může udělat.

A hlavně - nestydět se za ta napsaná slova.

Naučte mě to, prosím.

Není to tak, že bych se za ně přímo styděla, jen mi není příjemný pocit že si to, co píšu čte někdo, kdo mě zná. Někdo z mého okolí. Někdo ze školy !

Leni, nic proti, ale každý má svá tajemství a tohle je jedno z těch mých.

Promiň.

Nechtěla jsem, aby jsi o blogu věděla. Brání mi to napsat určité řádky, které dusím v sobě. Jen proto, že by sis to mohla přečíst a mohlo by ti to ublížit.

Nejsem dobrá kamarádka, promiň.

A tati promiň, ale fakt se chováš jak hajzl. Nikdy nepochopíš, proč brečím, když po mě řveš. Nevíš, jaký je to pocit když někdo, koho máš tak rád na tebe řve. A promiň, že nejsem dokonalá dcera, ale měl jsi se víc podílet na mé výchově a starat se o mě. Víš, v patnácti letech mě nepřevychováš a já ti už nespadnu do náruče. A nespadnu z tebe na prdel.

A opravdu nikdy nepochopíš, proč mám mámu tolik ráda.

A tak kurva je milíp. Možná. Musela jsem si ulevit. Už ani brečet nemusím, to jsem zvládla u oběda.

Atze

Když je všechno prostě na hovno

Thu, 23 Feb 2012 20:57:53 +0100

Jako by ti skvělí lidé, co v sobě měli to "něco" neměli světu už co říct.

Ti, které jsem měla ráda odcházejí.

Postupně.

Druhá pětka v prváku. Stydím se za ni.

Pokažená matematická olympiáda. A přesto je mi to jedno.

Učení, které se prostě nedá zvládnout.

Stavy, kterým se nejde vyhnout.

Deprese, které jsou mými nejlepšími kamarádkami.

Nedostatek peněz, který je znát.

Zítra to bude měsíc.

Měsíc, který byl plný lásky, občasných hádek, úsměvů, nepochopení, čekání, trápení, dlouhých telefonátů a upřímnosti.

Miluju tě, nezapomeň.

Atze

Pochop svět.

Sun, 19 Feb 2012 12:24:44 +0100

Asi.

Asi je to tak i lepší.

Udělala jsem chyby, za které se stydím. Neměla bych chybovat, i když chybovat je lidské. Je to ale kravina. Ale to, že chybama se člověk učí. S tím souhlasím. A bohužel pro mou osobu až když je pozdě.

Nic už nebude tak, jak to bylo dřív. Teď to bude totiž lepší, všechno.

Asi jsem se změnila.

Říkám asi.

Byla jsem venku. V úterý. Ve čtvrtek i v sobotu. S nimi. S těmi, se kterými jsem si skoro půl roku neměla co říct a s těmi, se kterými jsem brečela na silvestra jak nás to mrzí.

Asi bych měla pochopit svět.

Atze

Pár dní z únoru

Mon, 13 Feb 2012 13:39:04 +0100

neděle, 5. února

Nervy už od rána, ani jsem se pořádně nevyspala. Nesnáším, když mám někam jet a mám s sebou tašek jak **. Jedna taška s oblečením, ve druhé lyžáky, ve třetí věci do autobusu a jako bonus lyže. A odneste si to ke škole .. Jasan, mám ji vedle baráku, ale jde o princip. U školy aut jak sraček, každej veze svoje děcko až před školu, aby náhodou nemuseli tahat batohy až z náměstí (150metrů)

Vybírali se ještě nějaký papíry, nechápu k čemu je potvrzení o bezinfekčnosti. K ničemu!

Okolo desáté jsme vyjeli. Naposled jsem zamávala bráchovi a mamce a jelo se. Sluchátka do uší, kapuce na hlavě a jedem. Myslela jsem, že ta cesta nemá konec, dlouho to trvalo ..

Po dvanácté na místě. Takže vyskládat věci z busu, nanosit je do chaty, dostat klíče, odejít na pokoj, vybalit se a hurá na oběd.

Nejlepší bylo zjištění, že na chatě nejsme sami. A asi jo, jsem rasista. Nesnáším cikány a ti se mnou byli celej týden pod jednou střechou. HNUS.

Oběd byl ale dobrej, sice nevím, co bylo, ale tak .. detail. Po obědě odpolední klid, který byl myslím si hodinu a pak hned na svah.

Hned jsem několikrát spadla, dokonce se mi vypla lyže a nešla zapnout, takže trochu trapas na svahu. Ale Atze je zvyklá na trapasy.

Večer jsem byla unavená, takže jsem srala na program a prostě spala.

pondělí, 6. února

Nejhorší je vždycky obout lyžáky, vzít lyže do ruky a jít třista metrů do kopce. Krása.

Po snídani hned na svah, ani teď jsem se nevyhnula kontaktu se sněhem na zemi. Kopec jak prase a sjíždějte si ho pořád za sebou dvě hodiny. Pak toho máte plný zuby. Po obědě zase na svah, zase jsem určitě spadla. To je u mě normální.

Večer měli program připravit deváťáci, takže jako pohoda .. Seděli jsme, nějaký hovna a blá blá a pak se vypla elektrika. Tak všichni začali ječet a seděli jsme u stolů za svitu svíček. Romantika jak prase. Pak jsme i zpívali. Přišlo mi to spíš jako tábor v létě u ohně a ne v chatě .. Detail.

úterý 7. února

Ráno jsem zůstala v chatě s D, nebylo jí dobře, tak jsem se nabídla že ji pohlídám. Měla jsem jí zkontrolovat v 10, mezitím jsem usnula, ale díky mému budíku jsem vstala a šla ji pro čaj. Do teď si pamatuju tu haluz, když dole byla poslední prázdná a čistá sklenice. Atze prostě umí. A odpoledne nás čekal výlet na Skřítek. Sranda cesta, pořád do kopce, potom dvakrát přes cestu skoro bez provozu, nakonec chůze lesem po metru sněhu. Vůbec jsem se nepropadávali do sněhu. A vůbec jsem se s P nezhazovala. Nejlepší byla cesta zpátky, rozeběhla jsem se po sněhu a prostě zakopla a hubou jsem se máčela ve sněhu. Nechápu, jak se mi to povedlo.

No a večer měli program osmáci. To si fakt nepamatuju, co to bylo, asi nějaký hry. Nevím.

středa, 8. února

Hádejte kdo přijel? Brácha s kámošema. Takže jsem si moc nezalyžovala, protože jsme bráchu učili na lyžích. Stydím se. Stál na tom po prvé v životě a hned umí jezdit skoro líp než já. Do prdele. Ale smála jsem se, když jel na vleku a cukl sebou. Jako to nemá cenu ani komentovat, za moc to stálo. Po obědě byli s náma na pokoju, a ve dvě jsme šli zase na svah. Byli jsme tam do čtyř jako vždy a pak odjeli. Pffff. Ale jako fajn výlet, ale samozřejmě, že jsem spadla. A málem si to narazila do stromu. Kluci se prý báli, že do něj vletím :D .. Ale naštěstí ne. Pohoda.

Večer měli program sedmáci. To jsem myslím psala do noťasu slova co měly dávat dohromady větu a každé slovo muselo začínat na písmeno v abecedě. Pak to sem napíšu, protože vznikla totální sračka. A potom jsme se bavili tím, jak na zemi napřed byly boty, pak nebyly a někdo se zavázanýma očima dělal nesmyslné pohyby, jakože ty lyžáky překračuje a my se smáli. Jo, byla to sranda. Potom jsem ležela s klukama na pokoju, prali jsme se a dívali na filmy. Po večerce, samozřejmě. Odebrala jsem se asi v půl 12 .. A to nemluvím o jejich kouření na pokoji.

čtvrtek, 9. února

Dobrovolně jsem se obětovala a ráno natáčela závody ve slalomu. Ani jsem si, myslím nebrala lyže, protože to zabralo celé ráno. Každý jel dvakrát a stihněte to do dvou hodin. Ale dalo se .. Jen mým prstům se to moc nelíbilo. Takže ráno se jely závody a odpoledne byl karneval. To se mě většina kluků ptala, za co jdu. A když jsem řekla, že za nic tak nechápali. Udělalo se pár fotek a pak jsme se odebrali na náš velký kopec, protože tohle bylo i se začátečníkama na menším svahu. No ale jako .. musím se pochlubit. Jela jsem z kopce slušnou rychlostí a dole to prostě neubrzdila. Ne, nespadla jsem, prostě jsem v té rychlosti proletěla turniketem, protože mi to tak hezky vyšlo že se to otočilo zároveň se mnou, když jsem měla kartu na rukavici. Do teď to nechápu. Večer přišlo vyhodnocení masek. Fakt jsem to nepochápala, nejlepší masky skončili třetí a masky co měly jen ocas byly druhý. Ať žije spravedlnost.

A pak následovala diskotéka. No, tak jsem se dověděla, že klukům byly zabavený cigára, tak jsem se jim smála. Pak jsem se s pár lidma vypařila na pokoj, zapáli jsme si a pak šli dolů. No a prý že mám v noci přijít, tak jsem si dala budíka a spala. Ve dvě v noci mě ale vzbudil otec, jak kýchal. Tak jsem se sebrala a šla za holkama na voďára. Měla jsem ho poprvý a fakt, stačilo mi.

pátek, 10. února

Odjezd. Vstávat se mi nechtělo, na otce jsem byla nepříjemná (nemá chlastat) a prostě to bylo celý takový na hovno. Zrovna když se začnete s děckama jakoby sbližovat tak máte jet domů. Což bylo tak trochu na hovno. V půl dvanácté jsem byla doma, celá, jen s nataženým krkem a velkou modřinou na noze.

A hned jsem se sebrala a jela do Olomouce. Za Zdeňou. O tom, že jsem byla u něj ani nebudu psát. Jen mám takovou krásnou vzpomínku, když jsme seděli, oba uražení a objímali se. Miluju ho. A mám památku .. takovej krásnej cucflek na krku, kterej mě napřed bolel jako by to byla modřina.

Pár dodatků k lyžáku.

• poznala jsem tam Adama, fajn kluk na praxi, škoda, že tam potom nebyl

• rum mému žaludku dělá hodně dobře

• není nad to si tykat s dospělýma instruktorama

• není nic lepšího než si ve dvě ráno dávat voďára

• nic lepšího než kouření na pokoji ze zavřeným oknem není

• volání s přítelem je fajn, zvlášť to patnáctiminutový

• rozbití sluchátek zase tak fajn není

• nejvíc fajn jsou zážitky, hlavně ta modřina

• a ještě lepší jsou noví kámoši, se kterýma se dá normálně bavit

Takže za rok zase.

sobota, 11. února

U dědy, netřeba k tomu co dodávat. Jen to, že jsem si myslela, když mi bratranec rozbije jediný labelo, který jsem měla že mu teta něco řekne. Ale nestalo se. Tak jsem se aspoň vyspala a snědla koláčky, který byly moc dobrý.

neděle, 12. února

Ráno jsem byla s brášinem bruslit. Z čehož mě bolely nohy, že to ani nešlo. Myslela jsem, že umřu, ale neumřela jsem. Měl ale tupý brusle, takže jsme tam byli tak čtvrt hodiny. Detail. Odpoledne nevím, co jsem dělala. Asi čuměla na filmy, což je asi nejvíc pravděpodobné.

Večer jsem se dívala na tu píčovinu na nově. A po dlouhý době spala ve své posteli.

pondělí, 13. února

Spala jsem až do deseti. Nemám prázdniny, jen mi bylo ráno špatně, tak jsem zůstala doma. Stejně byla praxe a každej na to sere. Tak jsem si udělala věci do školy a teď jdu žehlit. A pak spát, jsem unavená. Takže zdar.

úterý, 14. února

Fakt je mi jedno, že byl Valentýn. Zasranej americkej svátek. Když někoho miluju, tak mu lásku vyznám kdykoliv jindy. Nesnáším úterky v lichém týdnu. Jsou to tak debilní dny, že to není ani možný. Hlavně ta písemka z jednoho předmětu byla zajímavá. "Nesnažte se používat taháky, vidím je a u koho je nanajdu tak se prozradí sám" .. Jo paní učitelko, v tomhle jsem prostě nejlepší. Opsat u ní z taháku jde lehce.

středa, 15. února

Fakt nesnáším, když mě ten zasranej učitel nechce pustit na záchod. A taky se mi nelíbí, když píšu z němčiny aniž bych o tom věděla. Naštěstí jsem si to mohla další hodinu (ve čtvrtek) opravt. Naučte se slovíčka ze dvou lekcí za den. Jo, jde to. Jako středa fakt nebyla zajímavá.

čtvrtek, 16. února

Supl z matiky, zkoušení z angličtiny. Neměla jsem být, ale šla jsem dobrovolně. A za dva. K tomu jsem dostala jedničku za splněné domácí úkoly a podobný píčoviny. No a z němčiny to bylo za dva. Stejně bylo nejlepší, jak učitel z ekonomiky se nervoval, že se s holkama smějem. Fuck off. K tomu hádka s milým, achjooooooo.

pátek, 17. února

Jo, paní učitelko nenechám si oblizování se s přítelem na doma. Chceme to totiž dělat před vašima očima. Baví nás to. Nejlepší bylo usmiřování. Miláčku, miluju tě. Pátek utekl rychle, písemka nultou hodinu z fyziky šla. Měla jsem tahák, pak ho měl M a pak i M. :D Aha .. Tak vidím to na tři. Šest otázek, z toho dva příklady. Ani jeden nemám, což jsou 4 otázky a jednu nemám v sešitě, takže nevím, takže to jsou 3 otázky takže je to půlka takže za 3. Snad. KURVA.

Odpoledne u milého. Fajn jsem se měla.

sobota, 18. února

U dědy. Celkem fakt bez komentáře.

neděle 19. února

Pustila jsem se do uklízení skříně s oblečením. Tak tu teď mám jen hromadu oblečení, kterou nosit opravdu nebudu a čekám, až to mamka projde, půlku věcí mi vnutí zpátky a bude to ok. Já jsem ale s pořádkem najednou spokojená. A nechci nosit černou.

Změna.

Atze