Nikdy jsme neměla hodně zálib nebo koníčků.
Spíše naopak.
Proto mě teď, když jsme dospělá a mám svojí domácnost děsí, že nemám čas.
Vždycky mě bavilo fotit, ale nikdy jsme se tomu nevěnovala víc abych to mohla nazývat mým koníčkem. Sama nechápu proč. A další obrovského zálibu jsme našla ve čtení.
A ta mě drží dodnes.
Vždycky jsem snila o obrovské knihovně kam bych si zakládala svoje knihy. Ale právě teď jsme v situaci kdy mi to přijde nereálné.
Proč?
Sama na tuhle otázku hledám odpověď.
Žiju se svým přítelem a psem v bytě. Chodím do práce a v komoře mám minimálně 4 knihy, které čekají až je otevřu a budu je číst. V březnu by měla být na trhu další kniha od mého oblíbeného autora, kterou musím mít. Ale kdy je mám číst?
Kdy si mám najít tu chvíli pro sebe a relaxovat?
Chtěla jsem dneska, ale víte co? Jsem unavená. Včera jsem byla na přesčase v práci, abych měla lepší výplatu kterou pak utratil za kraviny.
Co to se mnou je?
Kam se poděla ta malá holka co miluje knihy?
Chci přijít domů z práce, vyvenčit psa, uvařit a sednout si na pohovky s knížkou. Co z toho doopravdy udělám? Přijdu domů, vyvenčím psa a maximálně zajdu do obchodu. Jsme prostě unavená.
A nejspíš i nemocná.
Kde mám najít tu odvahu na to to změnit? Kdy přijde ten zlom a stanu se dospělou?
Atze.