Říjen 2016

Jak jsem (ne)slavila dvacetiny

9. října 2016 v 13:47 | Atze |  Vylévaní srdce
Když někdo slaví narozeniny, je to vždycky velká událast.
Obzvlášť, jedná se o kulatiny.
A tak nějak jsem já, malá Atze slavila dvacet.

Byla sobota 23. července 2016.
Ráno se mi jako obvykle nechtělo z postele, protože jsem spáč. Miluju svoji postel, svoji deku a polštář. Kdyby to šlo, dělala bych všechno z postele. Jo, to by bylo pro mě to nejlepší. Ale to bohužel nejde.

Takže hned z ráno, kolem té desáté (mooc brzo) jsem vylezla z postele, protože jsem měla slavit svůj velký den. Hned jsem dostala taštičku s kalhotkama, poukázku do CA a ručně udělaný podtácek od tety a bratranců.

Ani nevím, co jsme obědvali, ale přesunuli jsme se na dvůr.

Už si jen matně vzpomínám, ale myslím si, že jsem ani neměla dort. Ale měla jsem bečku piva, která vlastně zbyla, protože nemám kamarády. Jsem looser, kterej prosil všechny, aby vůbec přišli. Tak to v životě už chodí, no.

Teď jsem tu měla napsaný seznam dárků, co jsem dostala, ale hned jsem ho smazala, protože se mi chtělo spíš brečet když jsem to tak viděla napsané.

Všechny holky k narozeninám dostávají prstýnky, náušnice, Pandoru, auto a hlavně - kytku růží. A já?
Ani jedna kytka. Ani jedna. Ani od přítele.

O tom, že jedna kamarádka sedala ožralá za volant vám snad ani psát nebudu. Myslela jsem si, že je to kamarádka, ale stačilo pár měsíců a všechno je jinak. Nejradši bych jí tu pánvičku, kterou jsem od ní dostala k narozeninám omlátila o hlavu.

Z dvaceti lidí, kteří tam měli být, jich přišlo pět. Co víc si přát.

Takže oslava narozenin? never more.

To, co jsem chtěla jsem si pak stejně koupila sama a na všechno ostatní se fakt můžu akorát tak vysrat.

Atze