Leden 2016

Co mi dal rok 2015..

1. ledna 2016 v 20:13 | Atze
• 20.2. - Maturitní ples
Pro někoho znamená maturitní ples hodně, pro někoho méně. Já si svůj den užila natolik, že jsme zapomněli fotit. Ale co, vzpomínky zůstanou.
To, že mému plesu předcházelo tolik nervů a slz nebudu zmiňovat. Největší vzpomínkou na tento den je šuplík, ve kterém dodnes leží šaty, kabelka, šerpa a dokonce i prsten a náušnice.



• 23.4. - Maturitní den
Nikdy by nevěřil, že se jde už v dubnu maturovat. Přestože byl tento den pro většinu školáků normální, pro mě znamenal nervy, úzkost, ale i radost. Ještě si pamatuji, jak jsem šla do prváku, první den přišla pozdě a teď? Stála jsem před bránou školy, kouřila a myslela si, že je to špatný vtip.
Nebyl.
Tento den se jednalo o písemnou zkoušku z praxe, která dopadla celkem dobře. Odcházela jsem spokojená a s pocitem, že jsem to zvládla.

• 28.4. - Maturitní den číslo 2
Další maturitní den, zase z praxe, tentokrát ale ústní. Nebudu lhát, posraná jsem byla až za ušima, snažila jsem se a když jsem slyšela, že mám trojku, málem jsem se rozbrečela. Ale výsledná dvoječka, takže supeeer.
A šlo se na pivko.

• 4.5. Maturitní den číslo 3
Písemná část anglického jazyka - slohovka. Jooo, to jsem byla fakt ráda, že jsem psala domácí úkol. To samý jsem totiž otevřela v té složce. Takže jo, byla jsem ráda a ocházela jsem s tím, že je to moje.
Až přišly výsledky, málem jsem spadla. Tahle část totiž dopadla na jedničku - doslova!!

• 5.5. Maturitní den číslo 4
Hned z rána didaktický test z jazyka českého, co víc si přát. Bylo to v prdeli, težký jak prase .... Ale jo, je to tam. V pozdějím čase, nějak kolem 11(snad) jsem šla psát slohovku. U té jsem byla zklamaná, protože hodnocení, které jsem získala a již si ho nepamatuju vůbec neodpovídalo mým představám.
Ale hlavně že jsem to zvládla.

• 6.5. Maturitní den číslo 5
No, psát didaktický test z anglického jazyka, když polovině věcem nerozumíte je dost o hubu. Ale co, věděla jsem, že má tři pokusy a na jeden z nich to klapne. A klaplo to hned na ten první.. Paráda!

• 22.5. Smrt mazlíčka
Nikdy není hezké přijít o mazlíčka. A my v tento den o jednoho přišli, o krásnou kočičku, která byla ze dvou sester.
Žolinko, myslím na tebe!


• 28.5. Maturitní den číslo 6 - poslední !!!
Já že mám vystoupit před celou třídu, komisi, třídní učitelku, zástupce ředitele i ředitele a přečíst proslov? Jasněěě. Proč zrovna já, která před lidmi rudne a koktá? Ale dobře, jsem vleká holka, maturuju, to zvládnu. A taky že jo ..
Poté jsem byla i pochválena za svou, domácí, úpravu. Takže super a jdeme maturovat.
Co vám budu povídat, kdybych mezi zkouškami nechodila kouřit, nedala bych to.
Světe div se, mám maturitu!!!

• 5.6. Cesta do Prahy
Pro nového mazlíčka - Pražandu. Náhradu za Žolinku..


• 8.6. Škola v přírodě
(to, že jsem nestihla předávání maturitního vysvědčení mě opravdu, ale opravdu nemrzí..)
Byla jsem totiž na škole v přírodě s mým taťkou (učitelem) a dětmi, které jsem měla ráda a ony mě (snad) .. Byla jsem vedoucí, totiž zdravotnice, dospělá holka a tím pádem jsem se mohla starat o páťačky, které mě braly jako kámošku. Lepších pět dní jsem si nemohla přát!
Zelená vede!!

• 3.7. první práce ever
Nadpis jsem možná trochu přehnala, ale nastoupila jsem do svojí první práce na hlavní pracovní poměr. O tom, že to byla největší píčovina v mém životě už vím.
Nejspíš bych to víc nerozebírala.

• 23.7. slavíme!!!
V tento magický den jsem oslavila svoje 19té narozeniny... Jooo, ani nevím už jak ani s kým se slavilo, jestli vůbec. Každopádně si užívám poslední rok kdy je mi náct.

• 6.8. nazdar zmrdi
Omlouvám se, ale tohle je přesně ten den, na který jsem čekala. A to byla výpověď o půl 10 večer. Jo, všichni ví, že vedoucí je píča.
Amen.

• 6.9. nebo tak nějak, práce číslo dvě
Jo, vážně je možný si najít práci přes fejzbuk. Poštěstilo se a nastoupila jsem na čerpací stanici.
Asi nemusím říkat že už nikdy víc, že?

• 30.9. dávám výpověď, zmrdi
Prosě co na to říct? Makat 9h na ranní bez pauzy, zaplaceno pouze 8,5? Hahahahaha. Nasrat.

• 9.10. letíme
Jo, vážně jsem se nechala odvést na letiště a sedla poprvé!!! v životě sama do letadla a letěla dvě hodiny za klukem, kvůli kterému jsem vybrečela spoustu slz. Ale jo, stálo to za to.



• 16. 10. další práce
Po testech, které jsem napsala na 13 z 15 jsem šla makat. Ano, já jsem šla dělat do fabriky. Do fabriky mezi cikány, poláky a černochy. A samozřejmě všechny mluvící anglicky, polsky či slovensky. Já a přítel jsme byli spíš výjimka.
Ale jo, mám to tam fakt ráda.

• 21.10. narozeniny
Narozeniny mojí malé princezny. Mrzí mě, že jsem nebyla s ní.. ale ona ví, že jsem na ni myslela.
Jedná se o mou nejvěrnější, Denny.

• 9. 12. máme výročí!
V tento den to byly přesně 3 roky, co je moje malá princezna s náma.

• 20.12. čtyři ráno
Sedáme do auta v Corby a vyrážíme směr Dover.
Byla jsem v Londýně celou hodinu a půl! A jo, byla jsem tam za svoje peníze, který jsme si sami vydělali na cestu domů.

• 21.12. pět ráno
Stojíme před barákem a čekáme, kdy už sakra půjde mamka do práce, protože je nám kurva zima. Asi nemusím psát, že to bylo hodně velký překvapení, že stojíme před barákem, celí, zdraví a šťastní, když jsme měli přijet až za dva dny.
Překvapení?
To rozhodně.

• 31.12. naposledy
Tady bych měla asi zpomalit a napsat všechno ostatní, co je pro mě důležité. Ale ono je toho tolik, že si to nechám pro sebe. Jen bych chtěla někomu poděkovat.

Díky patří mému bratrovi, který mě držel nad vodou, když jsem maturovala.
Díky patří všem lidem, kteří mi to nepřáli. Díky vám jsem lepší člověk.
Díky patří tátovi, který mi půjčil auto i peníze, abych mohla do práce.
Díky patří mámě, která při mě stála až do doby, než jsem fakt odjela.
Díky patří znovu bráchovu, který mě odvezl na letiště a řekl mi věci, díky kterým jsem to zvládla.

Díky patří tomu blbovi, že mi zaplatil letenku, přijel pro mě na letiště, zařídil se mnou všechny ty věci, držel mě u sebe, dělal mi ochránce a dal mi tolik lásky a pochopení, kolik jsem jen potřebovala při stýskání na rodinu.

Díky patří kamarádům, kteří mi to přáli.

Děkuju i sobě, že jsem to všechno zvládla, občas možná s odřenou hubou, ale jsem doma, zdravá a šťastná.

Všem vám moc děkuju.

A ostatním přeju stejně, ba i více úspěšný nadcházející rok 2016!

Mírně ovíněná, vaše Atze