Srpen 2015

Pokladna

21. srpna 2015 v 17:00 | Atze
Hlavní náplní práce prodavačky je obsluhovat pokladnu. Říkáte si, že o nic nejde?
Tak to se fakt pletete.
Musíte mít kód a heslo, abyste se na pokladnu dostali. A je nad slunce jasné, že když nastupujete v práci, tak v neděli to číslo pořád nemáte. Takže jedete na číslo vedoucí nebo vaší kolegyně. Ale to je asi jedno.

Jednou to budem mít

8. srpna 2015 v 9:26 | Atze |  Ze života
Až budu velká a budu si stavit svůj dům, postavím ho tak, aby mi sousedi nečuměli do zahrady a já neslyšela jejich uřvané fakany.

Jak se říká, rodinu ani sousedy si nevybereš.

Z jedné strany bydlí pár v důchodu, kde nikdy nebyl žádný problém. Až na slepice, které začaly létat k nám přes plot. A poslední 4 měíce zažíváme peklo. Moje máma dostane rakovinu, topíme deskama a jí se špatně dýchá. A umřely nám dvě kočky. Náhoda? Řekla bych, že ne, ale čeho dosáhnu, když nemám důkazy ..
Ale těš se ty svině jedna.

A z druhé strany je to mladá rodina, která má dvě malé děti. No, kdžy jdete na kalbu, přijdete ve 4 ráno a chcete spát alespoň do 10 - nemáte šanci. O půl osmé máte budíček, protože to děcko tak řve, že vás to prostě vzbudí.
A když v noci nemůžete spát, je to blbý. Jo, můj případ.

V jednu ráno chodím na cigáro a panáka, protože nemůžu spát a o půl 8 mám budíček. Jste v bazénu? Okej. Otevřela jsem balkon, otočila repráky a pouštím největší rapový pecky na plný koule.

Jednou to budem mít.
Ten klid, to ticho.

Atze

Směny

3. srpna 2015 v 17:00 | Atze
Když jste v práci první, druhý, třetí den je vám jedno, na jaké směny chodíte. Tedy většinou. (pokud neděláte noční, ty jsou hrozný i po pár letech, natož dnech..)

No, v mém případě to bylo asi tak, že mi přišel e-mail, kde jsem měla vypsané směny. Pěkně v tabulce vedle sebe.
K tomu se váže taková jedna super věc - na rozpisu je nás 6, všechny holky jsou tam napsány zdrobněle (např. Evča) a jak jsem napsána já? No jasně, Jana. Přijdu si jako malá holka, ale snad se chovám ke všem stejně, ne? No, tady asi ne.


Měsíc v zaměstnání ..

3. srpna 2015 v 13:01 | Atze |  Napsal život II
Někdo si klepe na čelo, že jsem si neužila prázdniny. Ale víte co? Mě to nevadí.

Dnes je to přesně měsíc, co jsem v zaměstnání. Ve svém prvním zaměstnání. Odpracovala jsem si 15 dní, což je nějakých 168hodin a k tomu 3,5 hodiny přesčas.
Nechodím do práce každý den, takže není nic lepšího než se sebrat a vyrazit na výlet v pondělí ráno po pracovním víkendu.

Za ten měsíc, co jsem v práci se událo tolik věcí, že se mi pomalu ani nechce věřit tomu, že se všecno stalo jen za měsíc.

• Největší věc je fakt, že jsem pochopila, že musím myslet i sama na sebe a tak nějak jsem vlastně já dostala kopačky. (a přitom jsem nic neudělala) A jsem za to ráda :)
• Našla jsem štěstí, na které jsem si pár let musela počkat. Ale už je vše tak, jak má být
• Pochopila jsem, že když po mě někdo v práci řve, je to proto, protože se mě bojí
• Byla jsem na výletě novým autem s rodinou přehlásit auto a zároveň jsme se podívali na Pernštejn
• "Oslavila" jsem své 19.té narozeniny
• Byla jsem na akci, kde jsem potkala lidi, které jsem dlouho neviděla
• Byla jsem v Zoo Lešná - Zlín
• Dvakrát jsem byla v kině - V hlavě a Ant-Man

A vykouřila strašně moc cigaret. Žijeme jen jednou.

Jsem šťastná. Takhle to mělo být. Jen škoda, že některé věci trvaly tak dlouho. Ale stálo to za to.

Atze