Červenec 2015

Pauza

27. července 2015 v 17:00 | Atze
Jdete do práce na půl 10, samozřejmě, že přijdete dřív. Devět dvacet, někdy dvacetpět jste v tom malém kumbále, kde je horko na zdechnutí a převlékáte se.
Seznámíte se s programem na dnešní den, pouklízíte a jdete dělat svou práci.
Pořád sledujete hodinky, kdy už sakra bude půl druhé.

Holky si myslí, že jsem blbá, když chodím na pauzu tak brzo. Ale blbé jsou ony. Jít do práce o půl 10 a v 11 jít na pauzu? Ne, díky. Vemte to logicky.

Jste v práci 12 hodin.
Máte nárok na dvě půlhodinové pauzy.
Přijdete o půl 10.
Na první pauzu jdete o půl 2 do dvou.
Máte odpracovány 4 hodiny.
Zbývá už jen 8 hodin.
Do další pauzy vám zbývá 3 a půl hodiny.
Na druhou pauzu jdete o půl 6 do šesti.
Do konce pracovní doby zbývají tři a půl hodiny.
A to už dáte ..

Myslím, že jsem si to rozvhla tak, aby to bylo vyhovující. O pauze si dám dvě, někdy i tři cigára, pokecám s kolegyní s NY a jdu se najíst. (holky, které žijí zdravým životním stylem mě nebudou mít rády, omlouvám se) Na jídlo si beru jablko, jogurt, salát nebo rohlík. A stačí mi to.
Mám odpracováno 135 a půl hodiny, na váze ubyly dvě kila a na postavě snad deset.

Je strašně fajn slyšet od lidí z okolí, že vypadáte jinak. Že vás ta práce mění. Ono se tam pak chodí jinak když víte, že dostanete peníze a dáte pár kilo dolů. Ještě trochu a začnete posilovat, zpevňovat a budete kočka.

Na to se těším.
Atze

Noc splněných přání

26. července 2015 v 14:55 | Atze |  Napsal život II
Někdo si přeje peníze, nový mobil, auto, nebo zdraví. A já si přála, aby kluk, kterého už dávno nemiluji pochopil, že je konec.
A stalo se.

Někdy je opravdu zvláštní, že věci, které si přejeme se doopravdy plní. Ani nevím, jestli to bylo opravdu moje přání, nebo jsem si to namlouvala, ale stalo se. Člověk, který mi tři roky ubližoval a lhal pochopil, že už nejsem ta malá holka, která řešila jeho problémy a byla ráda, že mi tvrdil, jak mě miluje. Už ne.

Okamžik, kdy si to uvědomil a napsal mi, že mi chce dát kopačky byl nepopsatelný. Já jsem se s ním ločila už loni v září, když odjížděl. Letos v únoru jsem se s ním loučila po druhé. Že mě požádal o ruku? Asi to bylo gesto unáhlené, protože člověku, kterého milujete nemůžete za dva měsíce do telefonu nadávat do sprostých slov, co si dva zamilovaní lidé neříkají.

Po třech a půl letech, co se známe je konec. A pro mě je to nový začátek. Bez něj, jeho věcí, jeho vůně .. A nový začátek pro mě a člověka, na kterého jsem čekala pět let.


Ať se vám splní vaše přání a jste šťastní jako já
Atze

Zákazníci

20. července 2015 v 17:00 | Atze
Když nastupujete do práce, kde dělá vaše kamarádka a řekne vám, že má na ty lidi nervy, smějete se jí. Víte, že vy to budete mít v píči.

První den, co jste v práci stojíte u pokladny a díváte se holkám přes rameno, co že to tam vlastně dělají. Pak před jedním docela pohledným chlapem padne otázka, zda si to chcete zkusit. Kroutíte hlavou a červenáte se až na prdeli. Chlap se na vás podívá a prohodí větu ve stylu "někoho zkasírovat je to nejjednodušší co může být" .. No, chlapče, dovedla bych si s tebou představit jiný věci než tě kasírovat.

Ale okej, pak se zajedete a stojíte na pokladně sami, protože ty pičenky si vykládají v kanclu. Okej.


Náplň práce

18. července 2015 v 17:00 | Atze
Jelikož jste maximálně tak prodávali hambáče ve stánku, nevíte, co budete v tom obchodě s hadrama dělat. Ale představu máte. Vlastně jen stojíte u pokladny a markujete. OMYL.
I když ta představa je fajn, máte smůlu, protože za nic nedělání vám peníze nedají. I když by mohli.
Jakmile vám začne směna, koukáte na hodinky, jestli už uběhla hodina a vy půjdete za 9 hodin domů. Ani hovno.

Jdete si do skladu pro oblečení, které si položíte na pult pokladny a chcete zkontrolovat cenu. Omyl. Přijde zákazník, vy musíte zboží dát bokem a věnovat se mu.
Teď bych ráda rozebrala tu část, kde se věnujeme oblečení. Pokladnu si necháme až na 24.7.
Jakmile máte na pultě zboží, hledáte cenovku, která je většinou umístěna fakt debilně, zkontrolujete na pokladně cenu a jestli sedí, jedete dál.


Spolupracovníci

18. července 2015 v 10:00 | Atze
Když si čtete inzeráty, kde se píše, že mohou nabídnout mladý kolektiv, většinou je to (snad) pravda. Ovšem, nikdo vám už nezaručí, jak ten kolektiv bude vypadat.
První den, když přijdete a nevíte co kde je a co máte dělat, jsou všichni milí. Nebo si to alespoň myslíte, protože tak vypadají. Trpělivě vám všechno ukáží, vysvětlí a je -dáseříct- pohoda.

Co když je to ale omyl?

Den nástupu

16. července 2015 v 17:00 | Atze
Když se dozvíte, že budete do práce chodit i o víkendu, nechce se vám. Komu by se jako chtělo?? Ale řeknete si dobře, peníze potřebuju (a hlavně chci) tak sklapnete a prostě budete chodit i víkendy.
Ovšem když nastupujete v pátek, je to peklo. Protože máte smůlu a začínáte -dáseříct- "dlouhým týdnem" a jelikož je pátek, budete tři dny v práci. A ještě k tomu o víkendu. To je fajn vyhlídka, ne?


Směna vám začíná o půl 10, přijdete o deset minut dřív, protože nevíte, co vás čeká. Dojdete celí nervózní k pokladně a řeknete, že máte dnes nastoupit.
Jo fajn a už jdete do té místnosti, kde jste měli ten super "pohovor"
Tak se převlíkni … "Můžu si nechat ty kraťasy?" "Jo jasně"
Převlíknete triko, schováte mobil, nastavíte hodinky a jdete. Nemůžete si zapamatovat, jak se SAKRA jmenuje ta druhá holka, ale to je v pohodě. Dozvíte se, že si máte vzít zboží z té malé místnosti, kde se prochází z krabice, zkontrolovat cenu a dát pin. V tom lepším případě dát to zboží na ramínko. V tom horším ho musíte poskládat podle destičky. WTF???


Věrnostní kartičky

16. července 2015 v 10:00 | Atze
Když jdete nakupovat, je to proto, že si chcete něco koupit. Ať už je to supermarket, drogerie, nebo oblečení. Všude stojí, v tom lepším případě sedí prodavačka, která se na vás musí usmívat, i když má fakt na hovno den. Markuje zboží a pak vysloví otázku "Máte věrnostní kartičku?"
OMG, ježí si mi vlasy (chtěla jsem napsat chlupy) na hlavě. Kdyby jí ten člověk měl, tak ji snad podá, ne? Nejhorší je otázka, zda si ji nechcete zařídit když za vámi ve frontě stojí 150 lidí a všichni na vás blbě čumí, proč tam stojíte tak dlouho.

Řeknete si, že mít kartičku by bylo fajn. Třeba z toho kápnou nějaký výhody. Jenže pro koho? Pro obchod nebo pro vás?


Oblečení, obuv

14. července 2015 v 17:00 | Atze
Když nastupujete do práce, myslíte si, že mají pracovní trička a nebudete muset trávit čas tím, že budete vymýšlet, co si obléct. Omyl. Možná to tak někde je, ovšem ne v obchodě s oblečením. Tedy aslespoň ne v tom, kam jsem natoupila.

Jen vám řeknou, že máte přijít v černém. Pro vás žádný problém, jelikož půlka (možná víc) skříně tvoří oblečení černé barvy.
ALE! Není to tak jednoduché, jak si myslíte.

Procházíte celou skříň a najdete jen:
- černou sukni, kterou musíte dát až nad pupek abyste ji neměli trapně pod kolena (což vám nesluší)
- tílko, ze kterého by vám v předklonu vypadly prsa (které stejně nemáte, ale už jen pro ten pocit..)
- děravé legíny číslo 1
- děravé legíny číslo 2
- trika, která někdy MOŽNÁ byla černá, ale teď určitě černá nejsou
- trika s potiskem Metallica ve velikosti XL/XXL


Pohovor

12. července 2015 v 17:00 | Atze
Vlastně .. než jste pozváni na pohovor, ještě to chvilku trvá.

Když se dozvíte, že hledají kolegyně mezi sebe, musíte udělat první krok. V mém případě to bylo zaslání životopisu na email prodejny.
Email jsem odeslala 26.6. v pátek v 19:03
Odpověď mi dorazila přesně za hodinu, 20:03 s tím, že výběrové řízení probíhá v pondělí 29.6. od 10-17 na prodejně.


Aha, takže nemám určitý čas, pohoda. Kamarádka, která tam pracuje mi poradila, abych se dostavila už ráno kolem 11té hodiny.
Víkend jsem strávila tím, že jsem přemýšlela co si obleču. Přeci jen, obchod s oblečením, musím vypadat slušně.

Nakonec jsem zvolila černou sukni, růžové tričko a černé sako. Červenou kabelku k tomu, úsměv, učesané vlasy a mohla jsem vyrazit. Celá nervózní jsem přišla do prodejny, že jdu na pohovor.


Proč (ne)pracovat jako prodavačka

12. července 2015 v 11:27 | Atze
Ahoj, ahoj.
Jelikož je ze mě velká holka a chodím do práce, napadlo mě udělat takový "seriál" o tom, proč (ne)pracovat jako prodavačka.
Ano, mám maturitu a dělám prodavačku v obchodě s oblečením. Pro někoho je to vysněná práce, pro někoho noční můra a pro mě? ..

To a mnoho dalšího bych vám ráda ukázala v bodech, které jsem si sepsala a mám jich 12!! a postupně je přidávala na blog abyste si o této práci něco přečetli a nenadávali na prodavačky, že jim to trvá.

Chtěla bych tímto ukázat, že ne každá práce je pohodová a dá se zvládnout levou zadní. Zatím můžu prozradit, že jsem byla v práci 5 dní a jsem vyřízená.

Články budou vycházet postupně, dneska bych ráda vydala hned první a potom každé dva nebo tři dny další.