.. který jsem ovšem vyhrála.
Středu 27.5. jsem se vydala v ranních hodinách do školy na zahájení ústních maturitních zkoušek u nás na škole.
To bych nebyla já, abych nedostala úkol přečíst projev. Nemám s tím problém, tedy, alespoň jsem si to myslela. Jakmile jsem se zakoktala a cítila, jak se mi do tváří vlévá horko, chtěla jsem se na místě propadnout. Nakonec jsem to ale zvládla a posléze byla pochválena za výborný proslov.
Ona věta "si s hlavou vztyčenou a srdcem v kalhotách půjdeme vybírat otázku" nezní moc fajn a upřímně, tohle bych nahlas nepřečetla ani za milion. Tak jsem ve spolupráci s internetem a mými rodiči dala dohromady proslov, který se tolik líbil.
Středa probíhala klidně, vařili jsme kávy, chystali chlebíčky a podporovali první várku spolužáků, co maturovali již v tento den.
Na konci dlouhého dne jsme čekali na výsledky - všichni úspěšní. To mi dodalo sebevědomí na další den.
Ve čtvrtek 28.5. byl můj velký den.
Veškeré učivo jsem si vzala s sebou - pro jistotu. Stejně jsem do něj jen hleděla a počítala minuty, kdy už si konečně stoupnu na chodbu a půjdu na řadu.
Když bylo děvět hodin, tahala jsem si první otázku. Číslo 2, nervy než dojdu k potítku a přečtu si, o co jde. Mzdy. Paráda!
První otázka mi sedla.
V angličtině jsem měla také štěstí - cestování. Byla jsem připravená na Českou republiku, ale taktéž to dopadlo dobře. Ovšem hned poté, co jsem vyšla ze dveří jsem se složila jako domeček z karet.
Tma, černo před očima a představa - jdu v září.
Po češtině jsem měla skoro stejné pocity. Obsluhoval jsem anglického krále není má oblíbená knížka ani film.
Brek, tři cigarety a nasranost na sebe samou. To jsem tam šla s tím, že si vytáhnu Na západní frontě klid. A ono nic.
V účetnictví to už bylo lepší - účetnictví, doňové doklady a ústava.
Při vyhlášení jsem se rozbrečela. Vážně budu mít na maturitním vysvědčení jedničku???? Paráda. Nadšení bylo veliké.
V pátek jsem jela ještě pomáhat s obsluhou a večer si dala konečně zasloužený alkohol a pořádně to zapila.
Co Vy a maturita?
Atze