Červen 2015

Ať to celý svět ví II - pokračování

14. června 2015 v 17:47 | Atze |  Napsal život II
Můj životní příběh se celkem smutný a vážně nevím, kde jsem udělala chybu.
Když jsem v prosinci psala článek, kde jsem popisovala svůj vztah, brečela jsem. Proto doufám, že to dnes ustojím.
Ještě bych se ráda vrátila k předchozímu článku. Psala jsem tam, že on je pro mě uzavřená kapitola.
To jsem ještě nevěděla, jak strašně se budu mýlit.
Článek je k přečtení Zde - Ať to celý svět ví

* článek bude obsahovat větší množství sprostých slov, tak to, prosím, omluvte *

Dokončila jsem článek ve stavu "miluju tě, ale chci pauzu." možná na něj přímo nenavážu, ale všechny věci, co budu psát se staly a na pořadí zas tak nezáleží.


Laurie Faria Stolarz: Modrá je barva nočních děsů

3. června 2015 v 18:45 | Atze |  Knihy

Zdroj fotky: zde
Autor: Laurie Faria Stolarz
Počet stran: 200
Hodnocení:

Žánr: dobroružný román
Hodnocení: 9/10
K této knize jsem se musela vrátit. I přes to, jak je zajímavá, jsem si její děj nedokázala vybavit. Příběh je poutavý, ukazuje nám, co všechno je člověk schopný kvůli lásce udělat. A také, jak silné dokáže být přátelství mezi lidmi.
Hlavní hrdinka Stacey má -dáseříct- nadpřirozené schopnosti, zdají se jí hrozivé sny a díky nim dokáže předpovídat, co se stane.
Z minulosti si s sebou bere tajemství, které po nějaké době tajemstvím už nebudou. Díky otevřenosti se jí uleví a může se soustředit na hlavní úkol. Zachránit její nejlepší kamarádku Dreu.
Podaří se jí to? Tohle a mnohem více se dočtete v knize.
Více si můžete přečíst zde.
Já hodnotím knihu velice kladně, jen doporučuji ji nečíst v 11 večer, když všichni spí. Bála jsem se dojít i na záchod :D
A teď se těším na pokračování - Bílá je barva kouzel (info zde)
Atze

A je po boji ..

1. června 2015 v 10:58 | Atze |  Maturita
.. který jsem ovšem vyhrála.

Středu 27.5. jsem se vydala v ranních hodinách do školy na zahájení ústních maturitních zkoušek u nás na škole.
To bych nebyla já, abych nedostala úkol přečíst projev. Nemám s tím problém, tedy, alespoň jsem si to myslela. Jakmile jsem se zakoktala a cítila, jak se mi do tváří vlévá horko, chtěla jsem se na místě propadnout. Nakonec jsem to ale zvládla a posléze byla pochválena za výborný proslov.
Ona věta "si s hlavou vztyčenou a srdcem v kalhotách půjdeme vybírat otázku" nezní moc fajn a upřímně, tohle bych nahlas nepřečetla ani za milion. Tak jsem ve spolupráci s internetem a mými rodiči dala dohromady proslov, který se tolik líbil.
Středa probíhala klidně, vařili jsme kávy, chystali chlebíčky a podporovali první várku spolužáků, co maturovali již v tento den.
Na konci dlouhého dne jsme čekali na výsledky - všichni úspěšní. To mi dodalo sebevědomí na další den.

Ve čtvrtek 28.5. byl můj velký den.
Veškeré učivo jsem si vzala s sebou - pro jistotu. Stejně jsem do něj jen hleděla a počítala minuty, kdy už si konečně stoupnu na chodbu a půjdu na řadu.
Když bylo děvět hodin, tahala jsem si první otázku. Číslo 2, nervy než dojdu k potítku a přečtu si, o co jde. Mzdy. Paráda!
První otázka mi sedla.
V angličtině jsem měla také štěstí - cestování. Byla jsem připravená na Českou republiku, ale taktéž to dopadlo dobře. Ovšem hned poté, co jsem vyšla ze dveří jsem se složila jako domeček z karet.
Tma, černo před očima a představa - jdu v září.
Po češtině jsem měla skoro stejné pocity. Obsluhoval jsem anglického krále není má oblíbená knížka ani film.
Brek, tři cigarety a nasranost na sebe samou. To jsem tam šla s tím, že si vytáhnu Na západní frontě klid. A ono nic.
V účetnictví to už bylo lepší - účetnictví, doňové doklady a ústava.

Při vyhlášení jsem se rozbrečela. Vážně budu mít na maturitním vysvědčení jedničku???? Paráda. Nadšení bylo veliké.
V pátek jsem jela ještě pomáhat s obsluhou a večer si dala konečně zasloužený alkohol a pořádně to zapila.

Co Vy a maturita?

Atze