Tak dlouho jsem před tím utíkala, že teď nevím, kde začít. Komu poděkovat a komu nadávat. Vlastně vím. Poděkovat bych měla rodině a kamarádům a nadávat sobě.
Jen já jsem to všechno nechala zajít tak daleko.
Teď jsem ve stavu, kdy potřebuju, aby si tohle přečetlo co nejvíc lidí. Aby viděli, do jakých hajzlů se člověk dokáže zamilovat a trpět kvůli nim. Jen doufám, že tímhle se mi konečně nadobro otevřou oči, sundám růžové brýlea začnu žít. Protože je mi sakra 18!!
Jsem mladá.
A tohle by se možná i hodilo k tématu týdne "pusa na dobrou noc" .. I když lepší by bylo "pusa na rozloučenou"
Možná to bude příběh jak z nějaké zasrané telenovely, ale všechno, co tady napíšu bude pravda a bude to takový průžez mými roky na střední.