Už to takhle nejde ...

28. listopadu 2014 v 15:10 | Atze |  Napsal život II
Znáte tu chvíli, kdy sedíte, máte sluchátka, pouštíte si staré písničky a vzpomínáte? Možná vám začnou téct slzy, v hlavě si přeháráte staré písničky a prostě myslíte na věci, které nemůžete nijak vrátit ani ovlivnit. Jsou pryč.
Proč přijdeme až pozdě na to, co jsme měli a nevážili si toho? Protože když to máme, bereme to jako samozřejmost a nemyslíme na to, že o to můžeme přijít.
O to větší je potom zklamání, že už to není ..

V mém životě bylo pár lidí, které jsem měla doopravy ráda a věřila jim, ale nějaký způsobem se vytratili nebo mě zklamali. Přestala jsem jim věřit a utnula veškeré kontakty.
Z člověka, kterému jsem věřila se stal člověk téměř neznámý. Během jednoho dne. Smutné, ale je to tak. Život jde dál. Byla jsem smutná, ale přešla jsem to.

Co taky. Brečet kvůli něčemu, co už nemám je zbytečný. Slzy mi nic nevrátí.
Zamyslete se nad tím, co máte a nevážíte si toho. A začněte si toho vážit.

Atze
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 15:32 | Reagovat

Mám hodně podobný příběh a proto si vážím každé vteřiny, kterou mohu prožít s těmi, které mám ráda a na kterých mi záleží protože nikdy nevím, kdy uplyne ta poslední vteřina..

2 Shyil Shyil | Web | 28. listopadu 2014 v 15:39 | Reagovat

Bohužel to znám až moc dobře. Momentálně mám jediného blízkého člověka a to svého přítele. U mě to všechno způsobily rodinné problémy a na jednu stranu jsem i ráda, že to tak dopadlo. Nakonec to nebyli takoví kamarádi, za které se někteří vydávali.

3 Elle Elle | Web | 28. listopadu 2014 v 16:57 | Reagovat

:( Je to tak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama