Je mi smutno.

2. listopadu 2014 v 18:41 | Atze |  Vylévaní srdce
Poslední dobou je toho na mě nějak moc.
Ze všech stran slyším, co bych měla a neměla dělat. A když tady teď sedím, se sluchátkama a poslouchám písničku od The Verve - Lucky Man chce se mi z té ironie brečet.

Dlouho jsem si přála, aby bylo všechno fajn. A když bylo, stejně se našlo něco, díky čemuž jsem ztratila chuť se usmívat.
Ať si tohle přečte kdo chce z mojí rodiny, snad vám to dojde. Konečně.
Miluju ho. A pořád budu.
A on mi odjel. Do Anglie za prací. A mě tady nechal. Ať tu maturitu zvládnu sama. Ať jdu sama na vyřezání znaménka. Slíbil, že tam půjde se mnou. Nesplní to. Pomůžou slzy? Těžko.
Nemám ráda ten pocit, když něco není podle mých představ. Bolí to.

Chci aby bylo všechno fajn. Proč se najednou ten čas tak strašně vleče? Zastavil se snad? Proč se tohle všechno děje. Asi má všechno svůj důvod, ale co jsem udělala, že se mi dějí samé špatné věci. Vždycky jsem všem pomáhala a na sebe nemyslela. Jak bych taky mohla .. Moje problémy nikoho nezajímají.
Nikdo nechápe můj svět. Nikdo nic nechápe. A možná je to i dobře.

Mám si snad napsat na čelo, že ho miluju a nevydržím to tady bez něj půl roku? Je to tak těžký to pochopit? Od té doby, co odjel, jsem pořád doma. Je to sice chvilka, ale tím víc mě to ničí. Ještě jsem si ani pořádně neuvědomila, že je pryč. Že je ode mě skoro dva tisíce kilometrů. Někde v cizí zemi a s cizími lidmi. A mě tady zbyly oči pro pláč. Každý den, když usínám na naší posteli se mi chce brečet. Ale nemůžu. Vím, že by nechtěl, abych brečela. Protože řekl, že to zvládneme. A že to dělá pro nás.
A dělá to proto, abychom se měli dobře. Spolu.

Všechno špatný, co mi udělal a já jemu jakoby nebylo. Pořád to tam někde je, ale není to na povrchu. Už ne.

Miluju tě.
Atze
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 19:06 | Reagovat

Nedokážu si představit, že by mi přítel někam takhle odjel, takže s tebou úplně soucítím. Nevím, co bych dělala a hlavně, jak bych zvládala tu maturitu, jak tu píšeš. Ale do té doby se to určitě o dost změní a buď si zvykneš, nebo se třeba vrátí dřív a bude to lepší. Hlavně se snaž, zvládat to a něčím se zabavit, protože když jsi jen doma, tak máš moc času na to, myslet, jak moc ti chybí.

2 A A | Web | 2. listopadu 2014 v 19:22 | Reagovat

Opravdu vám všem za tohle láska stojí? Za ztrátu samostatnosti a logického, normálního myšlení? Za to se cítit potom takhle? Pf... No, nechápu to a nikdy nebudu. Doufám.

Já nevím, asi nemá smysl sem cokoliv psát, mám se totiž taky na hovno (akorát z jiných trochu vážnějších důvodů) a tak vím, že kecy moc nepomůžou. Přejde to.

3 Marie. Marie. | Web | 2. listopadu 2014 v 19:29 | Reagovat

Jsem na tom stejně, akorát že mě nikam neodjel, je ode mě směšných 8 kilometrů, ale přitom je pro mě neskutečně daleko a nevidáme se. Má moje věci, já jeho dárky ke svátku a oba si lezeme na nervy. Tak moc, že pomalu ani kamarádi po tom rozchodu být nemůžem.
Ale ta část ,,Moje problémy nikoho nezajímají. Nikdo nechápe můj svět. Nikdo nic nechápe.'' na mě sedí dokonale.

Tak se drž a mysli na něco pozitivního. :)

4 shira-elizabeth shira-elizabeth | Web | 2. listopadu 2014 v 21:12 | Reagovat

Docela tenhle pocit chápu. Ale můžeš se alespoň utěšovat vědomím, že se vrátí. A že víš, že se vrátí. Docela jistě.
Nechci tu brečet, ale mě se nejspíš ani nevrátí (ale můžu si za to sama, takže ani brečet nemám nárok).
Každopádně ti můžu nabídnout internetové objetí *hug*

5 Lia de Chance Lia de Chance | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 18:09 | Reagovat

Já vím, že ty kecy nepomůžou. Pomůže pouze on, anebo čas. Je mi to moc líto, ale to ti bude říkat každý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama