Je mi smutno.
2. listopadu 2014 v 18:41 | Atze | Vylévaní srdceKomentáře
Opravdu vám všem za tohle láska stojí? Za ztrátu samostatnosti a logického, normálního myšlení? Za to se cítit potom takhle? Pf... No, nechápu to a nikdy nebudu. Doufám.
Já nevím, asi nemá smysl sem cokoliv psát, mám se totiž taky na hovno (akorát z jiných trochu vážnějších důvodů) a tak vím, že kecy moc nepomůžou. Přejde to.
Jsem na tom stejně, akorát že mě nikam neodjel, je ode mě směšných 8 kilometrů, ale přitom je pro mě neskutečně daleko a nevidáme se. Má moje věci, já jeho dárky ke svátku a oba si lezeme na nervy. Tak moc, že pomalu ani kamarádi po tom rozchodu být nemůžem.
Ale ta část ,,Moje problémy nikoho nezajímají. Nikdo nechápe můj svět. Nikdo nic nechápe.'' na mě sedí dokonale.
Tak se drž a mysli na něco pozitivního. :)
Docela tenhle pocit chápu. Ale můžeš se alespoň utěšovat vědomím, že se vrátí. A že víš, že se vrátí. Docela jistě.
Nechci tu brečet, ale mě se nejspíš ani nevrátí (ale můžu si za to sama, takže ani brečet nemám nárok).
Každopádně ti můžu nabídnout internetové objetí *hug*
Nedokážu si představit, že by mi přítel někam takhle odjel, takže s tebou úplně soucítím. Nevím, co bych dělala a hlavně, jak bych zvládala tu maturitu, jak tu píšeš. Ale do té doby se to určitě o dost změní a buď si zvykneš, nebo se třeba vrátí dřív a bude to lepší. Hlavně se snaž, zvládat to a něčím se zabavit, protože když jsi jen doma, tak máš moc času na to, myslet, jak moc ti chybí.