Ne, ještě jsem nedospěla a neumím přenést přes srdce, že se můžu pro ostatní přetrhnout a ti ostatní kvůli mě nehnou ani prstem. Ono to od vlastní rodiny docela zamrzí.
Když jsme s bráchou byli menší, měla jsem Vánoce ráda. Všechno bylo super, Vánoce jsme slavili u dědy všichni pohromadě a měli jsme se fajn. Ale od jisté doby, kdy teta přivedla na svět prvního bratrance a přestěhovala se do domu a nechtěla trávt tyto svátky společně, jsme se museli sebrat a slavit je odděleně. A děda každý rok mezi námi pendluje. A to mě taky sere. A ještě víc mě sere, že od tety bydlí dva kilometry a člověk, který si říká můj strejna není schopen sednout do auta a dědu odvést domů. Sice je hezký, že dostane dárky, ale snad sednout do auta a odvést ho domů není tak velký problém, ne?