Aneb jak se z malé Atze stala ještě menší ..
V úterý jsem oslavila svoje 17té narozeniny. Docela to letí, ještě před chvílí jsem byla hotová z toho, že mám občanku a za rok mám být dospělá? Vůbec se na to necítím a ani se na to cítit nechci. Je to zvláštní pocit tak rychle vyrůst a najednou být zodpovědný za svoje činy.
Ale letošní rok byl přece jen o něco jiný. Místo toho, abych seděla doma, jedla dort, koupala se a dostala nějaký dárky (haha) jsem byla na brigáde a pracovala. ( o tom až jindy) takže jsem měla pracovní narozeniny, vydělala si nějaké peníze a ve středu večer odjela konečně domů na zasloužený odpočinek. Měli jsme malovat, ale to se ještě nestalo .. A možná ani nestale, ale máme koupenou barvu.
Žádná oslava se nekonala, žádné podání ruky a nic .. Jen mi v úterý ráno zapípaly smsky od mamky a od taťky, brácha v útery večer přijel na kofolu, popřál mi .. a tím celé narozeniny skončily. Děda mi dal peníze minulý víkend, miláček mi popřál ve čtvrtek večer, když jsme leželi u televize a to bylo vše.

