Ták. Konečně chvíle volna, klidu, pohody, přijatelného počasí a hlavně chuť napsat pár řádků. Neozvala jsem se dlouho, ale to je tím, že jsem byla pryč a o tom bude dnešní článek.
Měla bych začít tím, že jsem na žádný břestek se školou nejela, protože nám jej kvůli deštivému počasí zeušili. Týden před naším odjezdem už sice svítilo slunce, ale skupina, co jela před námi se vrátila ve středu, protože v těch podmínkách se tam být nedalo.
A teď zpátky k tomu, kde jsem byla a proč.
Zrovna v tom týdnu, kdy se měl konat břestek měl táta jet na školu v přírodě. Strašně jsem chtěla jet s ním, a tak se mi to nakonec vyplnilo. Balit jsem musela začít už v sobotu, 8.6. v neděli ráno byl totiž odjezd. A teď hezky postupně..
Neděle, 9.6.
Je ráno, doma se spousta věcí, které je potřeba přenýst ke škole, odkud se bude odjíždět. Mamka smaží řížky a dělá nám tousty na cestu, já vyvádím, protože určitě nemám všechno. Jdu s vyčistit zuby a sbalit si kartáček, (to je moje specialita, vyčistit zuby a kartáček nechat doma - teď jsem si jej ale naštěstí vzala). Pomalým krokem jsme se vydali s věcmi ke škole, kde už děti s rodiči netrpělivě vyhlíželi autobus. Vybírala se bezinfekčnost, léky, všichni strašně řvali a byl natěšení.
A když přijel autobus, tak to přišlo. Typičtí lidé z "vesnice" .. Nikdo nečekal na pokyn, všichni drapli dítě a tašku a hurá k autobusu. Všem bylo jedno, že byla potřeba pomoct s tím a tím, všchni chtěli prostě dát děcku věci do autobusu, posadit ho tam a už jen mávat a dívat se, jak ženský tahají těžké věci do autobusu. Proč ne.
Samozřejmě, věcí bylo moc a místa málo, takže asi třetina věcí stála v uličce v autobuse. Cesta byla docela krátká a na to, že jsme jeli do kopce to uteklo docela rychle.
První dojem z místa, kam jsme přijeli?
Ani nevím, každopádně to bylo velice zajímavé. Takové pusté místo, obehnané kopci. Jídelna byla 100m pod ubytovnou, za plotem byl studený potok, hřiště bylo zatopené, bazén vypuštěný a slunce skoro nikde.
Teď přišel čas nošení věcí do chaty, vybalování a seznámení se s okolím. Všichni jsme se sešli venku před chatou a šli do kopce kudy jsme přijeli. Vlastně jsme obešli celý areál lesem po cestě.
Už tam jsem pochopila, že to nebude dovolená, jak jsem si nejprve myslela. Když jedou čtyři dospěláci, z toho jeden je můj otec, další je matka jedné žačky, která má cukrovku a další dvě jsou učitelky, který jsou fakt vypatlaný je to docela těžký. Na vycházce šli samozřejmě spolu vzadu, já zhruba uprostřed a děcka kilometr předemnou. Nikoho nenapadlo je doběhnout nebo zavolat, zapískat na píšťalku nebo tak. Musela jsem je doběhnout já, zařvat a ještě si od třeťáků a páťáků vysclechnout otázky "proč máme stát"..
* večer mě překvapili polštáře. Jsem zvyklá mít hordu pod hlavou a teď tady byl jeden ubohý polštář vysoký asi 6 centimetrů. A vyspi se ..
Pondělí, 10.6.
Budíček, který měl být o půl osmé děti pochopily tak, že od půl 6 mi dupaly nad hlavou. Tak ale proč ne, že .. V osm hodin snídaně, připadala jsem si jako frajerka když jsem seděla s dospělákama .. (vtip) Po snídani byli první vyučovací hodiny, děcka na tři skupiny a každá skupina měla něco jného. Vyučovalo se: ohniště, zdravověda a orientace v přírodě. Můj táta měl ohniště. Na výuce jsem s ním nebyla, protože jsem byla s paní R. bodovat pokoje. Děcka si moc práce nedaly, takže docela provar. Dalo nám to zabrat, protože jsme ještě dělali tabulku, kam se vše zapisovalo. No a poté jsem s tátou a jeho skupinou vyrazila do lesa stavět ohniště.
Všem se to dařilo, ale asi nechápou pojem "týmová práce" .. Většina z nich to dělala samostatně a to prostě nejde. Tak jsem se tam trochu poučila, nakonec si všchni i pomáhali a celkově to bylo fajn. Zabité celé ráno.
Po obědě nás čekal odpolední klid a po něm venkovní aktivity. Děti měly i osobní volno, takže šup pro gumáky a vzhůru do potoka. Achjo, jak je tohle mohlo zabavit ..

Po večeři, která byla v šest večer nás čekaly společné aktivity ve společenské místnosti. Děcka psala třemešský zpravodaj - byly jsme v areálu Třemešek, proto i ten název. Pak se to všechno nahlas četlo a pak následovaly hry. Hned první večer byl večer páťáků, kteří si nachystali hry pro třeťáky. Večerka o půl desáté je na devtileté děti asi brzo, takže do půl jedenácté krásně dupali a dělali s prominutím bordel.
Úterý, 11.6.
Ráno po snídani se zase bodovaly pokoje a vyráželo se na výuku. Děti se ale prostřídali, takže teď jsme vyráželi do lesa stavět s jinou skupinou. Obě skupiny byly třeťáci, takže ani nevím, které skupině to šlo lépe. Každopádně na to, jak se nikdo nechtěl fotit mám docela dost fotek a myslím, že tohle je ta skupina, která se chtěla fotit nejvíce.

Po obědě a odpoledním klidu jsme šli všichni společně do lesa. Měla se hrát hra "pašeráci a policajti" .. Takže dohady o tom, kdo bude pašerák a kdo policajt byly fakt vtipné. Všichni řvali, že chtějí být to a to .. A stejně to nakonec dopadlo jinak. Ono když máte 41 dětí tak to prostě nejde spravedlivě napůl :D .. Běhali do kopce a z kopce, myslím, že to bylo dokonce třičtvrtě hodiny, ne-li déle. Pak jsme šli zpátky do tábora na svačinu a zase zpátky do lesa. Skóre bylo vyrovavnané až moc na to, že to hráli poprvé .. A v podstatě šlo jen o běhání a schovávání lístečků různě po těle.
Večer následovalo to samé co v pondělí, četly se noviny, hrály se hry a tentokrát to byl večer třeťáků.
Středa, 12.6.
Hned ráno po snídani jsme se sebrali a šli na tůru. Cíl byl jasný, zřicenina Rabštejn. No, cesta byla dlouhá, bylo to na hovno a prostě myslela jsem, že umřu. Šli jsme tam asi čtyři hodiny. Bloudili jsme, co to dalo. Podle navigace z mobilu jsme chodili pořád dokola a prostě .. Hrůza. Zrovna bylo docela teplo, já kráva si vzala moje tenisky takový jenom lehký a prostě .. Všude bylo bahno a jak jsme chodili lesem, tak jsem je zničila. Byly se mnou rok, ale v životě si espiritky už nekoupím. Za tu cenu a kvalitu by měly být zlaté ! .. No, ale zpátky z výletu. Jednu dobu jsem myslela, že toho, kdo ten výlet vymyslela zabiju. Šli jsme zhruba kilometr z kopce .. A to prostě nešlo. Bylo tam mokro, všechno klouzalo a bylo to úplně na hovno. A jakmile jsme se dostali na celkem slušnou cestu tak jsme šli dobrý dva kilometry (minimálně) pořád do kopce. Fakt paráda, ne? Ale nakonec jsme to zvládli a bylo to fajn. Potkali jsme cestou něco jako hospodu, kde jsem si dala to ochucené pivko a šlo se dál.

Došli jsme až na Rabštejn, což byla jen taková rádoby zřícenina. Vlastně to byly jen skály .. Moc vysoko nebyly, ale ten výhled z nich. Nebudu lhát, byla jsem posraná až za ušima. A co teprve ty děcka .. (na fotce výše je otec, doufám, že když to uvidí tak mě nezabije a jen mě pochválí jak tady o něm krásně píšu :P ) - a to je ta zřícenina, kam jsme vylizeli a to byl cíl výletu.
Cesta zpátky byla lepší, ale do toho stejného kopce, ze kterého jsme lezli a byl mokrý až běda jsme šli zpátky nahoru !!! Už to bylo bez komentáře a ještě když jsem se ztratili, to byla sranda. Děcka už nasaná, všichni se mnou pomlouvali jednu velice oblíbenou paní učitelku a prostě .. Nálada byla docela na hovno.

Ale ten výhled za to stál ..
Jakmile jsme došli, tak ani nevím, co se dělo. (teď jsem to konzultovala s otcem a na nic jsme nepřišli)
Jen vím, že po večeři byla stezka odvahy. Všichni ji prošl bez problémů. Já ji nakonec šla asi s třema holkama taky a pak jsem se popravdě lekla taky :D
Čtvrtek, 13.6.
Ráno místo třetí výuky se šlo zase skupinově do lesa a hrálo se druhé kolo pašeráků. Nechápu, jak je to mohlo po tom výletu bavit. (ale zase spali docela dlouho, takže asi měli energie dost)
Po pašerácích si všichni sedli ke stolu, mlčeli a dívali se na mě. (super to pocit) a dělali jsme korálky. Tedy, navlékaly jsme náramky z korálků. Docela jsem čuměla, že to všechny bavilo. A hlavně kluky .. Měli to všichni hotové docela rychle. A ti, co to nestihli to se mnou dodělávali po obědě místo odpoledního klidu.
Po klidu jsme vyrazil s taťkou do lesa dávat indície na poklad. A pak jak děti vyrazily jsem si s učitelkama sedla a navlékaly jsme další náramky pro paní vedoucí, uklízečky a kuchařky. A pak přijela mamka a její známou, "sponozorky" a opékali jsme buřty. Děcka mezitím hrály nějaké hry a prostě to bylo takové volnější.. No a jelikož to všechno strašně rychle uteklo, tak večer byl karneval. Myslím, že všichni asi až na 3-4 děcka měli masky a všem se to povedlo. Přes zoombie, po berušky nebo indiánky. Krásný to bylo. Pak se šli převléct do pyžama. Já s nim a měli asi půl hodinky diskotéku. Tak jsem blbla s něma a pak se šlo hned rychle spát. Ještě dostali pamětní list, který jsem dělala já a konec zvonec.
Pátek, 14.6.
Den odjezdu. To bylo nejhorší. Ráno vyslíct postele, ustlat to, zabalit poslední věci, vynosit je před chatu a čekat na příjezd autobusu. Já ale jela s mamkou a paní F. autem. Vzali jsme to přes Šternberk na kafe a projít si obchody. Co k tomu říct, mají tam bižuterii, kterou na netu seženu za zlomek ceny a tam cení vyšší než 300,- síla ..
NO!
Zážitků mám jako prase, děcka se se mnou začaly tak nějak bavit asi tak v pondělí večer/ úterý ráno a pak byly úplně bezvadný. Chodila jsem i za klukama a nutila je uklízet, protože v bodování pokojů dostali jeden bod. Tak jsem stála u nich v pokoji dokud si neuklidí .. A hele, druhý den plný počet bodů - 5. Tak aspoň něco :)
A nejlepší ze všeho je, když teď ty děcka potkám ve městě tak mě zdraví.
Ještě na závěr přidám nějaké fotky. Není jich moc, protože skoro na všech jsou děti a ty sem dávat nechci, kvůli soukromí. Tak snad stačí. Hlavní je, že jsem si to užila a přivezla si hodně zážitků. Co se mi ale nelíbí je to, že jsme s taťkou podlehli klíšťatům 12:0! A to jsem si toho posledního vytáhla až doma v pátek odpoledne :)





Atze
Pěkné fotky