4. března 2013 v 18:25 | Atze
|
Haha, mám depresi.
A to jsem si tolik přála, aby tenhle článek byl plný optimismu, radosti a skvělé nálady. Asi hovno.
Zrovna se dívám, co je téma týdne. Hm, deprese. Jen blbá shoda náhod? Nevím .. Každopádně mě je zle!
A nepomáhá mi ani poslouchání písničky "Je mi to fuk" .. Protože mi teď fuk není asi nic. Za těch pár dní se událo tolik věcí, o které bych se ráda podělila, ale jsem moc líná to tady všechno vypsat. Takže třeba v bodech?
Zjiistila jsem, že bejvalej je ještě větší idiot než jsem si myslela. Že mě využil jednou, ok, byla jsem mladá, blbá a strašně zamilovaná. Ale že ze mě dělá krávu i teď? Docela trapas chlapečku. Ve škole jsou samí sráči. Ne, fakt mě nebaví sledovat M, který napřed chtěl V, ale ona ho ne, tak pak chtěl L, se kterou chodil dva týdny a teď to zkouší na D. Fakt nechutnost. A to během 4 měsíců. JOKE!
Nejlepší věc, kterou jsem zjistila je fakt, že mám nejlepšího muže na světě. Strašně mi chybí, když tady není se mnou a nemůže mě obejmout. A nejvíc aktuální věc je fakt, že jsem nemocná.
To byla dneska taky dobrá sranda. Nemám ráda, když někam vcházím první a ještě horší je, když jdu sama. Proto se mnou všude chodila mamča. Jojo, jsem strašně dospělá. A dnes, když jsme se rozhodly zajet k mé velice neoblíbené paní doktorce, tak mi oznámila, že počká v autě. Měla jsem skoro záchvat paniky, protože to fakt nenávidím a doktorku bych nejraději zašlapala do země. Tak fajn - až na to, že jsem seděla třičtvtě hodiny v čekárně mezi malejma usmrkanejma děckama to šlo. A když jsem přišla na řadu byla jsem už docela vynervovaná. A to jsem měla nerva už z té doktorky, protože jsem si myslela, že mi řekne jako vždy že simuluju. Haha, mám chřipečku a asi po stopadesáti letech mám prášky na bolest. I to je ale docela vtipné, protože balení za 57korun obsahuje šest prášků, které mám brát 2x denně po jídle při velkých bolestech. Takže je mám na tři dny. Hm. A mám být týden doma. Ale zase abych jí nekřivdila, pochválila mě, že mi moje černé vlasy sluší. Ani si nevšimla mé velké prdele. Haha.
A teď by to chtělo nějakou fotku, co? Tak tedy, tady jsou moje miláčci.
A víte co je fakt k smíchu? Na noc je stěhuju vedle do obýváku, protože můj bratr má tak lehké spaní, že ho vzbudí jejich kousání (zajímavý, že ho nebudí, když mladýmu kouřím péro) a vždcky je chytám krásně jak nějaký miláčky. A mamka mi dnes oznámí, že je chytá za ocas což je ZAKÁZANÝ. Tak já se s něma seru a ona je chytá za ocas .. Chudáčci. Ale stejně se mají čile k světu. A ne, nemají jména a ani nevím, co je to za pohlaví. Takže buď jich jednou bude víc, nebo ne.
A když jsme u těch zvřátek, naše zvracející Deny je zase o něco větší. Má 4 měsíce a je to doslova PRASE! A taky je to ludra a všechno možný, protože já jsem její největší miláček, ale se mnou v posteli spát prostě nebude. Kráva.
Občas se mi tedy podaří ulovit takové krásné fotky. A vlastně jsou u mě na posteli - což je fakt zázrak. No a zrovna zrčitě chrápe v kuchyni. A já taky o ní píšu taková krásná slova ..
Fakt miláček.
Atze
Oh, miluju tvoje články! Škoda, že je jich tak málo. Já mám pro změnu lehkou depresi ze školy. Matura se mi blíží a jak jsem s iříkala, že jsem v pohodě tak teď, po jarních prázdninách, to na mě dolehlo a ani jsem včera nemohla tím stresem usnout. Hnus. >.<