V pondělí přišla do třídy naše češtinářka s tím, že místo češtiny budeme mít diskuzi, (spíše tedy přednášku) s člověkem, který onemocněl rakovinou. Přesněji se jednalo o muže a ten měl (má) rakovinu varlat.
A tak se i stalo. Přišel ještě s naší výchovnou poradkyní nebo metodikem prevence nebo jak se tomu nadává, sedli si před nás a tak nějak .. To mělo začít.
(připravila jsem si článek na napír, ale teď zjšťuji, že to chci napsat úplně jinak ..)
Jak tak seděli před tou tabulí, tak už jen to bylo takové .. zvláštní. Ani nevím, co jsem od toho čekala, ale moje nadšení velké opravdu nebylo. Ta poradkyně, jak tam s ním byla mu pokládala otázky a on na ně odpovídal. A prý čekali, že se budeme ptát my. Aha.
Takže zkráceně jeho příběh.
Rakovinou onemocněl v 16ti letech, prošel si všemi možnými způsoby léčby včetně chemoterapie. Po nějaké době rakovina ustala, ale vrátila se. Dokola zase samé léčby, ustoupila a nakonec se zase vrátila. To ale už podepsal v nemocnici reverz.
A začal povídat, co mu nemoc dala. Prý si začal vážit každé minuty svého života a snaží se je žít naplno a neztrácet čas. K tomu ale ještě v jeho mladém věku chodil do hospody, držel se party a tak nějak .. to byl zcela obyčejný člověk.
A teď před nám seděl dospělý 30ti letý muž, který je nemocný, odmítá další léčbu, vyzkoušel i léčitele, ale nic nezabírá. Plus se snaží užívat si život. Jenže .. celá tahle přednáška má opravdu háček. Říkal, jak relaxuje, všem nám to doporučoval a chválil to do nebe, ale asi si neuvědomil jednu věc.
Ať člověk absolvuje kolik chce takových přednášek, vždycky bude reagovat úplně jinak, než si třeba myslí.
A to je to. Z toho (alespoň pro mě) vyplývá, že ta přednáška byla ztráta času. Jak pro nás, tak pro něj.
Nejvíce mě dostalo to, jak mluvil, že chtěl spáchat sebevraždu. Vzpomněla jsem si na kamaráda, který má taky tuhle rakovinu a žije dál. Měl přítelkyni - dokonce několik i s touhle nemocní. Teď má práci a snad je i šťastný, ale co je hlavní - UŽÍVÁ SE ŽIVOTA !!!!!!!
A nemyslí na sebevraždy, nemedituje a neztrácí čas s puberťákama.
Zamyslete se ..
Atze