Prosinec 2012

Šťastné a veselé ..

24. prosince 2012 v 16:28 | Atze |  Ze života
Taky se přidávám a přeji těm, kteří ať už náhodně, nebo cíleně narazili na můj blog, krásné prožití svátků vánočních, bohatého Ježíška a trochu i štěstíčka.
Ať se splní všechna přání a máte se všichni rádi. A hlavně vykročte do nového roku správnou nohou.


Den splněných přání.


Atze a Denny ♥

Ahoj, já jsem Denny ..

16. prosince 2012 v 16:50 | Atze |  Ze života
..
Aneb další přírůstek do naší rodinky.
Tohle zvířátko má daleko zajímavější příběh, než všechno ostatní. Aniž bych se na blogu někdy zmiňovala, pejsky, hlavně štěňátka miluju. A tak jsem pořád doma chodila a přemlouvala naše, abych mohla mít štěně. Jenže v tu dobu jsme měli už dva psy. Bohužel, poté jeden zemřel a druhý (Kevin) zůstal sám. A důvod, proč jsem nemohla mít štěně vlastně ani nebyl, jen se mi dostalo odpovědi "Až zabiješ Kevina, můžeš mít štěně" .. Což normální člověk neudělá.
Ale já vytrvala.
Po jisté době, je to tak měsíc zpátky se na internetu v Olomouckém útulku narodily štěňata labradorského retrívra. A tak jsem přemluvila mamku a nakonec i taťku. Čas vůbec neubíhal, ale nakonec jsem se dočkala a jeli jsme si pejska zamluvit. Tedy fenečku. Jenže tam byl tak nepříjemný chlap, že jsem si myslela, že se mamka nasere, pošle ho tam, kam patří a pejsek nebude. Jenže to ustála a pes byl zamluvený. Doba plynula a byl tady den D, 9.12.2012 - den, kdy bylo možné štěně osvojit a já tam zavolala. Bylo možné si jej vyzvednout ten den, tak jsme neváhali a jeli.
Když mi ji paní donesla, byla strašně drobounká. Takové malé štěňátko, akorát do ruky a stráášně hodné. V autě to bylo v pohodě, byla zvědavá a pořád koukala ven. Asi bude mít ráda cestování. No a dovezli jsme ji domů.
Všechno bylo v pohodě, koupili jsme žrádlo, nakonec došlo i na obojek, protože postroj je na ni velký. Čůrá nám doma po kobercích, kouše a škrábe do ruk, ale už teď je to náš miláček.

Dnes je to titiž přesně týden, co ji máme doma. Za tu dobu se naučila říct si, kdy se jí chce kadit a jdeme s ní na dvůr. Naučila se chodit po schodek jak dolů, tak i nahoru. Pak taky sem tam umí sednout, když chce piškot. Hlavní zálibou je ale lehání na nohy pod linkou, když něco děláme. A spí se mnou v posteli.
No nejlepší na konec - prdí a ještě ke všemu smrdí.

Ale je to zlatíčko a strašně jí miluju. A vlastně jo, je to dárek k Vánocům. + splněný dětský sen.
(když jsem začala psát, ležela na mě a spinkala, teď je ale bůhví kde)

A teď se kochejte :))


Přednáška o nemoci a její opravdový význam ..

6. prosince 2012 v 19:30 | Atze |  Ze života
V pondělí přišla do třídy naše češtinářka s tím, že místo češtiny budeme mít diskuzi, (spíše tedy přednášku) s člověkem, který onemocněl rakovinou. Přesněji se jednalo o muže a ten měl (má) rakovinu varlat.
A tak se i stalo. Přišel ještě s naší výchovnou poradkyní nebo metodikem prevence nebo jak se tomu nadává, sedli si před nás a tak nějak .. To mělo začít.
(připravila jsem si článek na napír, ale teď zjšťuji, že to chci napsat úplně jinak ..)

Jak tak seděli před tou tabulí, tak už jen to bylo takové .. zvláštní. Ani nevím, co jsem od toho čekala, ale moje nadšení velké opravdu nebylo. Ta poradkyně, jak tam s ním byla mu pokládala otázky a on na ně odpovídal. A prý čekali, že se budeme ptát my. Aha.
Takže zkráceně jeho příběh.
Rakovinou onemocněl v 16ti letech, prošel si všemi možnými způsoby léčby včetně chemoterapie. Po nějaké době rakovina ustala, ale vrátila se. Dokola zase samé léčby, ustoupila a nakonec se zase vrátila. To ale už podepsal v nemocnici reverz.
A začal povídat, co mu nemoc dala. Prý si začal vážit každé minuty svého života a snaží se je žít naplno a neztrácet čas. K tomu ale ještě v jeho mladém věku chodil do hospody, držel se party a tak nějak .. to byl zcela obyčejný člověk.
A teď před nám seděl dospělý 30ti letý muž, který je nemocný, odmítá další léčbu, vyzkoušel i léčitele, ale nic nezabírá. Plus se snaží užívat si život. Jenže .. celá tahle přednáška má opravdu háček. Říkal, jak relaxuje, všem nám to doporučoval a chválil to do nebe, ale asi si neuvědomil jednu věc.

Ať člověk absolvuje kolik chce takových přednášek, vždycky bude reagovat úplně jinak, než si třeba myslí.

A to je to. Z toho (alespoň pro mě) vyplývá, že ta přednáška byla ztráta času. Jak pro nás, tak pro něj.
Nejvíce mě dostalo to, jak mluvil, že chtěl spáchat sebevraždu. Vzpomněla jsem si na kamaráda, který má taky tuhle rakovinu a žije dál. Měl přítelkyni - dokonce několik i s touhle nemocní. Teď má práci a snad je i šťastný, ale co je hlavní - UŽÍVÁ SE ŽIVOTA !!!!!!!
A nemyslí na sebevraždy, nemedituje a neztrácí čas s puberťákama.

Zamyslete se ..

Atze
Hafici.cz