.. Pak si všichni můžeme sednout, zaposlouchat se a srát na všechno co se kolem děje.
A třeba i na to, že je škola, která ještě nějaký ten pátek bude.
Tady ale nastává problém, protože Atze pátky nesnáší. A to jen proto, že každý pátek musí vstávat v brzkých ranních hodinách, protože má školu na sedm. Jak velké klišé, že.
To by možná nebyl tak velký problém, jako momentální fakt, že místo angličtiny máme suplovanou matematiku. A fakt nevidí důvod, proč se musí v suplované hodině učit něco, co teprve budou brát v dalších hodinách. Prostě je to na hlavu. Celá škola je na hlavu.
Další fakt je ten, že se nehodlá vzdát svého blogu. V listopadu to budou tři roky. Jo, tři dlouhé roky, co píše svoje kecy sem. A rozhodně to nehodlá zahodit jen proto, že ztratila po své cestě životem pár lidí, co si říkala kamarádi. A už vůbec ne proto, že jí čtou blog. Vždyť jí to může být někde. I přes to, že zde nebyly žádné články už koncem srpna se návštěnost drží snad i výše, než kdy předtím. Takže se nevzdá.
Dále se rozhodla, že bude vždycky něčím výjimečná, proto se hodlá všem věcem, které ji baví více věnovat. Jako první je na řadě focení. Už má jedno domluvené se spolužačkou.
A časem to dotáhne i na zrcadlovku.
No a závěrem se dostává k takové radostné události. Tedy dnes už druhé - dnes je to osm dlouhých měsíců, co je se svým drahým přítelem.
A jako perlička na dortě - je šťastná.
Tak zas někdy.
Atze