close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Není máma jako máma

23. srpna 2012 v 12:13 | Atze |  Téma týdne
Tohle téma je super na vyjádření pocitů, lásky a dalších krásných věcí. A já se rozhodla, že to pojmu ve velkém. Nechci psát o jedné určité mámě, ale chci sepsat článek o všech mámách na světě. Nebo alespoň o těch, které znám.

Začnu tou, která je pro mě nejdůležitější. A to je moje máma.Jeden článek o ní už zazněl, pro připomínku je tady.
Jenže moje máma je tak úžasný člověk, že nestačí o ní napsat jeden článek. Mohla bych napsat knihu i kdžy nejsem doprá spisovatelka. Troufám si říct, že u nás je máma hlava rodiny. Je to člověk, který ve mě vzbuzuje ústu a obdiv zároveň. Obdivuji za to, jaká je. Jak se dívá na ostatní a jak je v každé záležitosti svá a na nic si nehraje. Kdy ji mám nejvíc ráda? Když spolu ležíme v posteli a povídáme si. To je ta chvíle, kdy ji můžu říct úplně všechno a vím, že mi dobře poradí a hlavně, že si to nechá pro sebe. Závidím sama sobě, jaký s ní mám vztah. Protože znám pár lidí, co nemají vztah jako já s mou mámou. Neříkám, že to vždy bylo růžové, ale ona je ten člověk, který přijde a řekni mi něco důležitého. Je to moje nejlepší kámoška které můžu říct opravdu všechno a nemusím se bát, že by mě za rohem někde pomlouvala a hrála si na něco, co není. Tohle je moje máma. Ta máma, která mi dala život, starala se o mě a teď, když jsme větší mi radí, co a jak se životem.
Kdybych si měla vybrat, s kým bych chtěla jet na cestu kolem světa, bude to ona kdo by mi stál po boku a díval se se mnou na západ slunce ve Francii.


A teď máma mého přítele. Ten příběh se mě dotkl, ne jen proto, že je to máma přítele, ale proto, že je mi ho fakt líto a nezaslouží si to.
Nevím, jak se to mohlo stát, ale Z (přítel) byl v dětském domově od dvou let. Jen z vyprávění vím, že byl občas i se svou mladší sestrou na Vánoce doma, poté jezdili k tetě, pak se to všechno nějak pokazilo, tak jezdil sám a z ničeho nic nejezdil nikam. A zůstal v dětském domově. Už jen to vypovídá o tom, že jeho máme není jako ta moje. Je prostě jiná. Možná ho měla ráda, ale navždy pro něj bude člověk, který se na něj vykašla. Zároveň s otcem. Ještě vím, že se rodiče navzájem podváděli, takže jeden z nich má ještě jedno dítě. To je také v dětském domově. A vlastně i jeho sestra tam zkončila. Ale život šel dál.
V osmnácti nastal zlom, nechci psát podrobnosti, ale Z se musel postavit na vlastní nohy. Začal bydlet sám. Na bydlení mu přepívá sociálka, někdy nemá ani co jíst. Jediné, co mů zůstalo je strejda, který se o něj stará a přispívá mu penězně na své potřeby. A bohužel došlo i na nejhorší. Rodiče zažaloval.
Kdo má tak strašnou mámu, že ji musí hnát před soud? Mají platit každý (otec i matka) měsíčně tisíc korun na výživu svého syna. A co myslíte? Neplatí nic. Takže tomu člověku už nemůžu dál říkat máma. Zklamalo ho ve všech směrech. Vyrůstal s tetičkami v dětském domově a po mámě mu zbyla jedna fotka a nehezké vzpomínky. A samozřejmě špatný životní styl.
Za sebe můžu říct, že jsem tu paní potkala, měla jsem tu čest ji vidět a věřte mi, nikdy, ale opravdu nikdy by mě nenapadlo, že taková na první pohled fajn ženská by byla taková máma, že by nechala své děti v dětském domově a ještě jim kazila život tím, že není schopná si najít práci a zaplatit to, co měla platit dva roky zpátky.

Je to smutné, ale prostě tohle není máma. Ne taková, jakou má pár šťastných jedinců. Teď, když jsme spolu se snad konečně cítí šťastně a ví, že za moji mámou může kdykoliv přijít a svěřit se. Troufám si říct, že teď, v jeho dvaceti letech mu moje máma nahrazuje tu jeho. Protože prožít dětsví jako on by nechtěl nikdo. Nezasloužil si to.

Nikdo si nezaslouží mít zlou mámu. Ale když se podívám na sousedy .. Jsou mladí, je jim kolem dvaceti pěti, mají roční dítě. Nikdy nepochopím mámu, která čeká mimčo, i když bylo nechtěné a kouří! To bylo to nejhorší, co jsem kdy viděla. Těhotnou ženu co kouří. Hnus. A nejhorší na tom je, že ten malý vdechuje kouř obou rodičů pořád už od narození. A ani teď, když je na světě si před ním tu cigaretu prostě neodpustí. Pořád jen sedí na zadku, řve na malého přes celé město a kouří. A tohle že má být máma? Teď pro něj možná ano, protože z toho nemá rozum. Ale jaké bude mít vzponíky na dětství? Prokouřená máma. Hnus.

A zase z druhé strany. Mám kamarádku. Jsou tři - holky. A jejich máma čekala další dítě. Kouřila, ale jakmile zjistila, že je těhotná přestala. Protože pro ni je zdraví dítěte to hlavní. Jediné, co je důležité a o co jí jde. A pak, až se narodil a byl starší, aby v tom smradu nebyl pořád zase začala. Takové lidi neodsuzuji, spíš jim fandím, že se kvůli svému dítěti vzdala drogy.

A taky existují rodiny, které mámu nemají vůbec. Mám kamarádku ze základní školy, která mámu nemá. Má tátu a žije. Spíš tedy přežívá, protože tam byly nějaké problémy. A místo toho, aby se otec snažil ji dělat skvělýho tátu na to kašlal, raději pil tak moc, až zkončil v nemocnici a byla jen otázka chvíle, kdy se to zvrhne. Nakonec to dopadlo tak, že bydlí u babičky a ta ji teď dělá náhradní mámu.


Prostě .. Chci tím říct, že si své mámy cením nejvíc na světě. A ona to ví. Kolikrát jsem za ní přišla, objala ji a řekla, jak ji mám ráda. Ano, tohle dokážu. Protože to opravdu cítím, tak jdu a řeknu jí to, dokud není pozdě.
Prošla jsem si obdobím, kdy jsem ji nenáviděla, že mi něco zaazovala. Ale teď jsem ráda, když můžu jít a udělat ji kafe. Nebo ji nalakovat nehty. Nebo třeba jen sedět, hladit psa a vědět, že sedí hned vedle. Je to nepopsatelný pocit a tohle je prostě moje MÁMA.

Atze
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 fotbalovenoviny fotbalovenoviny | Web | 23. srpna 2012 v 12:51 | Reagovat

Hezké :-) Klikni prosím na WEB záčínám tu :-)

2 lavande. lavande. | Web | 23. srpna 2012 v 13:19 | Reagovat

Je smutný, když máma neumí být máma. Vím, jak to bylo u mé prababičky, tedy mámy mé babičky. Porod babičky byl těžký a ona neměla svou dceru ráda. Naproti tomu její mladší sestru zbožňovala. Nebylo to jednoduchý.

3 Mišel Stone Mišel Stone | Web | 23. srpna 2012 v 16:58 | Reagovat

krásne fotíš, ako tak pozerám tvoj blog :) a ďakujem za pochvalu toho photoshootu, je to od teba veľmi milé

4 Xoxo ♥ Vanessa | Glamour-Vanessa Xoxo ♥ Vanessa | Glamour-Vanessa | E-mail | Web | 23. srpna 2012 v 17:08 | Reagovat

Ouuu!! šikovná .. opravdu povedený článek... nádherně píšeš! jde vidět, že jsi rozumná :-)

5 tajomna tajomna | Web | 23. srpna 2012 v 21:27 | Reagovat

presne takú mamu mám aj ja.mám sňou úžasný vzťah a to nie len ja ale aj moje sestry.ctím si ju ako človeka aj kvôli tomu čím prešla...nebolo to vždy ružové
a tej "mamy" tvojho priateľa mi je ľúto.mj kamarát má mamu ktorá chodí na mesiac do roboty a ked sa vráti domov vie sa len ožrať a tancovať na diskotéke.vidím ako tým trpí a veľmi ma to mrzí...priala by som každému mamu ako máš ty alebo ja

6 Billie Billie | Web | 24. srpna 2012 v 12:45 | Reagovat

Opravdu krásně napsaný. Rozhodně souhlasím s tím kouřením. Já sama bych nedokázala kouřit, kdybych pod srdcem nosila své dítě, kouřit a vědět, jak mu tím škodím, to je strašný pocit. Některý matky třeba v těhotenství přestanou, pak po porodu ale zase začnou ale to je vlastně to samý. Když vidím matku, která má na klíně malí dítě a k tomu u huby cigáro, nejradši bych jí něco řekla. Jako kdyby nevěděla, jak mu tím ubližuje, jako kdyby jí to bylo jedno.
Jinak je fajn, že si své maminky ceníš, tak to má být. Tvůj přítel neměl moc hezké dětství, jak je vidět, a to mě mrzí. Hold někdo nemá na rodiče takové štěstí...

7 leilafrank leilafrank | Web | 24. srpna 2012 v 13:44 | Reagovat

Je to krásný článek a bohužel dost pravdivý... Taky jsem byla dřív hloupá a moc jsem si svý mámi nevážila, ale teď už je to naštěstí jinak. Mám jí moc ráda :).

8 Christeena Christeena | Web | 25. srpna 2012 v 1:02 | Reagovat

Hezkej článek, zajímavě rozpitvanej. A to s tou přítelovou mámou mi je líto.. .Ale i takový lidi jsou. Díky bohu za všechny super mámy, není jich moc.

9 denise denise | Web | 25. srpna 2012 v 2:23 | Reagovat

páni, moc krásný článek..

[8]: taky je mi to líto,bohužel no:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama