Srpen 2012

Focení s drahým II

29. srpna 2012 v 17:21 | Atze |  Zachycené momenty
Tentokrát jsem vybrala fotky, které dle mého názoru stojí za to, aby tu byli. Prostě ty nejlepší ..
Jen poslední tři fotky budou skoro stejné, jen jiný výraz. Já si prostě nemohla vybrat. Fotek bylo daleko víc, ale některé jsou fakt divné, tak si je raději necháme pro sebe.
Tak mě zkritizujte, jak neumím fotit :)


Tady je trošku vidět jeho bříško, ale prostě .. jde mi o ten úsměv.


Vlak, příroda a bratranci ..

25. srpna 2012 v 21:09 | Atze |  Zachycené momenty
Fotky z 12.8. Ani nevím, proč jsem je nezveřejnila už dávno. Už vím, nechtělo se mi.
Tady jsou.



Není máma jako máma

23. srpna 2012 v 12:13 | Atze |  Téma týdne
Tohle téma je super na vyjádření pocitů, lásky a dalších krásných věcí. A já se rozhodla, že to pojmu ve velkém. Nechci psát o jedné určité mámě, ale chci sepsat článek o všech mámách na světě. Nebo alespoň o těch, které znám.

Začnu tou, která je pro mě nejdůležitější. A to je moje máma.Jeden článek o ní už zazněl, pro připomínku je tady.
Jenže moje máma je tak úžasný člověk, že nestačí o ní napsat jeden článek. Mohla bych napsat knihu i kdžy nejsem doprá spisovatelka. Troufám si říct, že u nás je máma hlava rodiny. Je to člověk, který ve mě vzbuzuje ústu a obdiv zároveň. Obdivuji za to, jaká je. Jak se dívá na ostatní a jak je v každé záležitosti svá a na nic si nehraje. Kdy ji mám nejvíc ráda? Když spolu ležíme v posteli a povídáme si. To je ta chvíle, kdy ji můžu říct úplně všechno a vím, že mi dobře poradí a hlavně, že si to nechá pro sebe. Závidím sama sobě, jaký s ní mám vztah. Protože znám pár lidí, co nemají vztah jako já s mou mámou. Neříkám, že to vždy bylo růžové, ale ona je ten člověk, který přijde a řekni mi něco důležitého. Je to moje nejlepší kámoška které můžu říct opravdu všechno a nemusím se bát, že by mě za rohem někde pomlouvala a hrála si na něco, co není. Tohle je moje máma. Ta máma, která mi dala život, starala se o mě a teď, když jsme větší mi radí, co a jak se životem.
Kdybych si měla vybrat, s kým bych chtěla jet na cestu kolem světa, bude to ona kdo by mi stál po boku a díval se se mnou na západ slunce ve Francii.


A teď máma mého přítele. Ten příběh se mě dotkl, ne jen proto, že je to máma přítele, ale proto, že je mi ho fakt líto a nezaslouží si to.
Nevím, jak se to mohlo stát, ale Z (přítel) byl v dětském domově od dvou let. Jen z vyprávění vím, že byl občas i se svou mladší sestrou na Vánoce doma, poté jezdili k tetě, pak se to všechno nějak pokazilo, tak jezdil sám a z ničeho nic nejezdil nikam. A zůstal v dětském domově. Už jen to vypovídá o tom, že jeho máme není jako ta moje. Je prostě jiná. Možná ho měla ráda, ale navždy pro něj bude člověk, který se na něj vykašla. Zároveň s otcem. Ještě vím, že se rodiče navzájem podváděli, takže jeden z nich má ještě jedno dítě. To je také v dětském domově. A vlastně i jeho sestra tam zkončila. Ale život šel dál.
V osmnácti nastal zlom, nechci psát podrobnosti, ale Z se musel postavit na vlastní nohy. Začal bydlet sám. Na bydlení mu přepívá sociálka, někdy nemá ani co jíst. Jediné, co mů zůstalo je strejda, který se o něj stará a přispívá mu penězně na své potřeby. A bohužel došlo i na nejhorší. Rodiče zažaloval.
Kdo má tak strašnou mámu, že ji musí hnát před soud? Mají platit každý (otec i matka) měsíčně tisíc korun na výživu svého syna. A co myslíte? Neplatí nic. Takže tomu člověku už nemůžu dál říkat máma. Zklamalo ho ve všech směrech. Vyrůstal s tetičkami v dětském domově a po mámě mu zbyla jedna fotka a nehezké vzpomínky. A samozřejmě špatný životní styl.
Za sebe můžu říct, že jsem tu paní potkala, měla jsem tu čest ji vidět a věřte mi, nikdy, ale opravdu nikdy by mě nenapadlo, že taková na první pohled fajn ženská by byla taková máma, že by nechala své děti v dětském domově a ještě jim kazila život tím, že není schopná si najít práci a zaplatit to, co měla platit dva roky zpátky.

Je to smutné, ale prostě tohle není máma. Ne taková, jakou má pár šťastných jedinců. Teď, když jsme spolu se snad konečně cítí šťastně a ví, že za moji mámou může kdykoliv přijít a svěřit se. Troufám si říct, že teď, v jeho dvaceti letech mu moje máma nahrazuje tu jeho. Protože prožít dětsví jako on by nechtěl nikdo. Nezasloužil si to.

Nikdo si nezaslouží mít zlou mámu. Ale když se podívám na sousedy .. Jsou mladí, je jim kolem dvaceti pěti, mají roční dítě. Nikdy nepochopím mámu, která čeká mimčo, i když bylo nechtěné a kouří! To bylo to nejhorší, co jsem kdy viděla. Těhotnou ženu co kouří. Hnus. A nejhorší na tom je, že ten malý vdechuje kouř obou rodičů pořád už od narození. A ani teď, když je na světě si před ním tu cigaretu prostě neodpustí. Pořád jen sedí na zadku, řve na malého přes celé město a kouří. A tohle že má být máma? Teď pro něj možná ano, protože z toho nemá rozum. Ale jaké bude mít vzponíky na dětství? Prokouřená máma. Hnus.

A zase z druhé strany. Mám kamarádku. Jsou tři - holky. A jejich máma čekala další dítě. Kouřila, ale jakmile zjistila, že je těhotná přestala. Protože pro ni je zdraví dítěte to hlavní. Jediné, co je důležité a o co jí jde. A pak, až se narodil a byl starší, aby v tom smradu nebyl pořád zase začala. Takové lidi neodsuzuji, spíš jim fandím, že se kvůli svému dítěti vzdala drogy.

A taky existují rodiny, které mámu nemají vůbec. Mám kamarádku ze základní školy, která mámu nemá. Má tátu a žije. Spíš tedy přežívá, protože tam byly nějaké problémy. A místo toho, aby se otec snažil ji dělat skvělýho tátu na to kašlal, raději pil tak moc, až zkončil v nemocnici a byla jen otázka chvíle, kdy se to zvrhne. Nakonec to dopadlo tak, že bydlí u babičky a ta ji teď dělá náhradní mámu.


Prostě .. Chci tím říct, že si své mámy cením nejvíc na světě. A ona to ví. Kolikrát jsem za ní přišla, objala ji a řekla, jak ji mám ráda. Ano, tohle dokážu. Protože to opravdu cítím, tak jdu a řeknu jí to, dokud není pozdě.
Prošla jsem si obdobím, kdy jsem ji nenáviděla, že mi něco zaazovala. Ale teď jsem ráda, když můžu jít a udělat ji kafe. Nebo ji nalakovat nehty. Nebo třeba jen sedět, hladit psa a vědět, že sedí hned vedle. Je to nepopsatelný pocit a tohle je prostě moje MÁMA.

Atze

Pár momentů

22. srpna 2012 v 12:24 | Atze |  Napsal život
Všechno mě bolí.
Joo někde si postěžovat musím.

Včera večer jsme sedli s tatou na dvůr a pili slivovici. (jo malá Atze zase pila!!!) Bylo to takový příjemný a jak se říká "to sedlo". Takže zvracení se nekonalo, jen jsem byla taková veselá.
A to jsme byli s drahým odpoledne ještě fotit. A totálně přemýšlím, že z těch fotek, co se mi líbí nejvíc si udělám nový vzhled. Tohle mi přijde takové "suché" a prostě to chce oživit. A taky už přemýšlím, jaké články napíšu. Chtělo by to něco fakt extra. Ještě ale uvidím no :)

Co se dneška týče, bylo to zatím jen pracovní. Před devátou vstávačka, na snídani kus štrůdl (ten jsme taky dělali včera) a hrnek čaje a šup pracovat. Nemám nic proti práci, jen mě sere, že vždycky musíme něco dělat zrovna když je horko. Včera bylo docela fajn, ale dneska už svítí slunce. Byli jsme kopak brambory na zahradě. Moc toho nebylo, ale bolí mě nohy (mám puchýře) takže to nebylo nic příjemnýho. A pak jsme to an dvoře ještě přebýrali. Je toho docela dost no. Tak alespoň neumřem hlady. Snad.

Jinak co se týče školy, docela se už těším. Jen když jsem viděla rozvrh, který už máme na stránkách tak jsem se docela zhrozila. Hnus. Sudý týden by ušel, v úterý a ve středu mám praxi, v pátek na sedm jinak klasika od osmi do čtvrt na tři. A lichý týden je hrůza už od pondělí. Zase dvě hodiny po sobě moje velice oblíbená paní učitelka. Bezva. A třikrát týdně tělocvik ! Hnus. A na sedm zase v pátek, jinak klasika. Ale nejvíc jsem ráda za to, že už nemáme ekologii a dějepis ! Zato mě ale docela štve, že mám zase angličtinu a hned po ní němčinu. To by mělo být trestné tohle dělat. A jediný předmět, na který se netěším je chemie. Tu nesnáším už od základky. Ale snad to přežiju. Plus k tomu fyzika, šoupli nám někoho jiného. Chlapa. Fůůůj.

A teď zrovna přišel přítel, spocenej si lehl na postel a já se z toho můžu akorát tak posrat. Odpoledne nebudu dělat vůbec nic. Najím se a pak si lehnu k nějakému filmu. Takže pohoda.
Mám se skvěle - tedy až na tu bolest.

Atze

Focení s drahým

21. srpna 2012 v 18:23 | Atze |  Zachycené momenty
Mám snad milion fotek, ale není čas tak jen dávám ukázku. Zbytek příště.


Atze

Kde je ta stará Atze? Tak sakra, kde jsi?

18. srpna 2012 v 16:49 | Atze |  Ze života
Teď, když tu sedím, popíjím řízný citrón od Gambrinusu a dívat se ma drahého, jak leží na naší provizorní posteli si říkám, že by bylo vhodné něco napsat.
Napsat něco, z čeho spadnete na prdel. Ne, dělám si srandu. Přijde mi, že je vhodný čas na to, abychom zavzpomínali na tu starou, všem známou a upřímně krutou Atze.
Abych pravdu řekla, docela mi chybí.

Neustálé drzé připomínky, komentáře plné kritiky a někdy možná i články, které by členka AK snad ani psát neměla. (nechci machrovat, že tam jsem, to mám už za sebou)
Jen prostě .. Člověk si uvědomí, jak stašně se mění, až se stane něco vělkého. Něco, co vás poznamená na kus života nebo dokonce na celý.
A tu starou Atze něco poznamenalo.

Už to není ta rebelka ze základky, která chodila pozdě do prvních hodin, neomlouvala se, kde byla s kým a proč. A už to není ta Atze, která chodila s holkama tajně kouřit o volné před tělákem. Už to není ani ta Atze, která o prázdninách chodila kalit, užívali si, pařila a podnikala akce s kamarády. Už to není ani ta Atze, která každé ráno stojí před střední školou, kouká na všechny hezký kluky kolem a směje se přiblblým vtipům spolužáků.
Už ne.
Teď je Atze někdo jiný. Ať má jiné vlasy, jiné tělo, jiné zájmy, jiné priority .. všechno je to jedno. Podstatná je jedna věc. Dostala rozum, zamilovala se a snad se i začala chovat dospěle.
Jenže ta nová Atze není tak super jako ta stará. Takže se jí stýská po té staré.

A právě proto tenhle článek. Totálně o hovně. O dalších zbytečnostech, které si raději měla nechat v hlavě nebo si je napsat do deníčku. Asi by tohle nemělo být zveřejněno, protože je to totální sračka, ale právě sračky psala ta stará Atze.


chybíš mi

Atze


Nový přírůstek do rodiny

13. srpna 2012 v 13:20 | Atze |  Zachycené momenty
No, kdyby nebylo mamky, tak ho nemáme.
Je z chovu, ale má zlomené křídlo, takže nemůže létat .. A vlastně je k ničemu. Tak ho máme. (za flšku rumu, ale pšš)
Teď zdobí náš dvůj. Ještě nemáme vymyšlení jméno, ale mě se líbí Felix. Takže je to Felix.


TT: Můj domácí mazlíček

10. srpna 2012 v 7:00 | Atze |  Téma týdne
Velice vhodné téma týdne. Akorát se můžu pochlubit s těmi schvosty, co doma máme. Vlastně .. takový měnší zvěřinec.

Začnu mým nejlepším modelem - psem. Máme ho z útulku, tehdy k taťkovýmu svátku. Prostě náš malý Kevinek.
Momentálně se ho mamka snaží stříhat, aby mu nebylo horko. Ještě zadek a bude to zase fešák :)

Dean Koontz: V měsíčním svitu

9. srpna 2012 v 18:26 | Atze |  Knihy
autor: Dean Koontz (67)
počet stran: 368
žánr: sci-fi, romantický

text: Atze

hodnocení: 9/10




Hned na začátku se setkáváme s dvěmi, v podstatě třemi hlavními postavami. Jde o Jilly, která cestuje svým autem spolu s Fredem (její květina) se kterou vystupuje jako komička. Zrovna se ocitá ve špatnou chvíli na špatném místě. Ubytuje se v motelu, kde se začnou dít věci. Ve stejnou chvíli se zde nachází z Dylen se svým postiženým bratrem Shepem. Všichni tři dostanou aplikovanou látku od doktora Frankenstaina, takže je osud svede dohromady. Od teď se vydávají na nebezbečnou cestu v autě, všichni tři společně. Dostávají se do situací, kdy jim jde o holý život, přesto jiné životy zachraňují. Až poté, daleko poté, co mají látku aplikovou zjišťují, co díky ní dokážou. Třeba nejmladší z účastněných, autistický Shep se dokáže poskládat z místa na místo. Později se setkáme s tím, že to dokáže i Jilly. A jaké jsou vlastnosti Dylena? Hlavní je, že zachraňují životy nevinných lidí jen proto, ž k tomu byli předurčeni. Tedy alespoň Dylen se Shepem. Na konci knihy dojde k nečekanému rozuzlení celého příběhu. Frankenstain, ta velká zrůda, zabila chlapcům matku. A naneštěstí to mladší bratr Dylena viděl. Hlavní myšlenka tohoto díla zůstává neprozrazena až do poslední chvíle knihy. Na konci dojde ovšem k rozuzlení a vysvětlení celého toho příběhu. A proč v měsíčním svitu? To se dozvíš v knize.





Atze