4. července 2012 v 8:31 | Atze
|
.. tohle byl ranní rozhovor s mým milým. O tom později.
Úspěšně jsem ukončila první ročník na střední škole. Mám 41 omluvených hodin. Zhoršuju se, v první pololetí byla jen jedna ! (nekecám) .. Jinak jsem spokojená. Mohlo to být lepší, ale i horší.
V druháku se chci snažit nemít alespoň žádnou trojku. Na vyznamenání to nevidím, ale byla bych ráda.
Dost o škole, teď jsou prázdniny.
V pondělí mi přijel přítel. A hned jsme se stihli moc pěkně pohádat. Kvůli kravině, ale když se jdete koupat s přítelem, bráchou a kámošem .. A brácha řekne, že vás má přítel hodit do vody a on to fakt udělá a ještě k tomu v žabkách a po břichu, tak moc šťastné asi nebudete. Jo, Atze se nasrala nechala tam šaty i ručník a prostě šla jen v plavkách domů. Samozřejmě mě Z. doběhl a začali jsme se hádat. Fakt nevím, co všechno jsme si vyčítali, ale bylo to fakt hnusný. Nevím proč, ale v tomhle citlivá moc nejsem. Jen jsem tam stála, říkala stále dokola ať na mě nešahá a on mě objímal a brečel mi do ramene a říkal, jak mě miluje.
Já tebe taky, neboj se.
Docela mě to ranilo, ale asi ne dost, protože včera jsme se pohádali znovu. Ne, fakt nevím proč. Jen vím, že jsme leželi a dívali se na film. Byl k noťasu blíž, takže bych čekala, že vstane a pustí tam jiný film on. Ale on to neudělal. Raději řekl, ať to udělám já. Jenže to bych ho musela přelézt a pustit to. Je to zbytečně složité, ale přesto jednoduché. O nic přece nešlo. Jen o tom dát do mechaniky jiné cédéčko.
A to nemluvím o tom, jak jsme v pondělí zapíjeli tátovi jednapadesáté narozeniny. Tak jo, tři panáky Myslivce mi stačili k tomu, abych byla tak trochu na vážkách. Pak padla i melounová vodka, která mi fakt zachutnala, takže už vím, co budu pít místo rumu. Je to i cenově přijatelnější, ale zase obsahuje jen 15% alkoholu. Ale tak bylo to fajn. Koupili jsme mu ze srandy rychlé špunty - ty dětské, bez alkoholu. No a večer jsme seděli na dvoře, pili a dělali maso. Kuřecí. Tedy Z. měl vepřový, protože kuřecí nejí. Nechápu to, ale je to jeho věc.
No a teď se dostávám k nadpisu. Včera v noci mi bylo staršné vedro, nebyla jsem ani zakrytá a o půnoci jsem se prostě nahoře sebrala a šla si lehnout dolů, kde bydlela babička. My tam spíme, protože je tam chládek. Chvilku jsem se sice převalovala, ale pak jsem usnula. Měla jsem budíka na půl 7 kvůli práška, v šest jsem ho vypla s tím, že si prášek vezmu prostě později. Jenže to byl omyl. To bychom nemohli mít ročního souseda, který mě vzbudil i přes dvoje zavřené dveře. A světe div se, vzbudil mě a já šla nahoru za milým. Je nádhernej, když spí. Lehla jsem si vedle něj a prostě se na něj dívala.
A začali mi téct slzy. Ptal se proč. Napřed jsem mu to nechtěla říct, protože by mi nevěřil, ale prý věřil. Tak jsem mu to řekla a dál se na něj dívala svýma zamilovanýma očima. Je to moje sluníčko, někdo, kdo mi dává sílu každé další ráno vstát a radovat se z maličkostí.
Lásko, miluju tě. Za dvacetjedna dní to bude půl roku a mě to tak ani nepřijde. Nevím, jestli je mi to přijde jako chvilka, nebo jako roky. Ale jsem šťastná.
S ním jsem šťastná.
Teď sedí u mě u počítače, brácha zrovna šel koupit povolenku na ryby, mamka umývá sklenice, protože budeme zavařovat meruňky a mě tu slzí oči, protože jsem šťastná.
Atze
Taky jsem měla v druhém pololetí víc zameškaných hodin.
Hádky pro nic za nic dobře znám...