Duben 2012

Život píše osudy

25. dubna 2012 v 17:53 | Atze |  Napsal život

Starý, zničený, špinavý, zelený kecky s barevnýma tkaničkama. To bylo asi v neděli, kdy jsme se s mamkou sebrali a šli se projít na cestu kterou nám tu spravují. Tedy - alespoň se snaží. Ve 4 odpoledne tam není už ani noha takže chci vidět, kdy to hodlají dokončit. Sráči.


Kapky rosy ..

20. dubna 2012 v 15:38 | Atze |  Zachycené momenty
Dnes jsem z praxe přijela poměrně brzo a tak jsem toho využila, vzala foťák a vyrazila na zahradu. Šla jsem si jen v papučích a až pak mi došlo, jaká to bylo chyba.
Byla totiž rosa. A mě nenapadlo nic jiného než ji vyfotit.


Když je na co vzpomínat ..

18. dubna 2012 v 20:30 | Atze |  Napsal život
Chtěla jsem napsat dřív, ale jsem líná. Poslední dobou až moc a mám pocit, že to s tou leností začínám přehánět.
Mojí denodenní činností je vstát, vzít si prášek, obléknout se, vzít svačinu, umýt se, jít do školy, přijít ze školy a sedět u počítače. Maximálně napsat úkol a jít spát.
Prostě nuda. A tak je to pořád dokola ..

*přikládám fotku ze školy, aby jste viděli, že prostě nic neděláme*


Když je venku hezky ..

11. dubna 2012 v 19:55 | Atze |  Zachycené momenty
neděle, 8.4.2012
Fučí a já beru foťák a jdu na zahradu fotit. Tohle je ukázka z toho, co jsem vyfotila.
Fotky nejsou extra dokonalé, ale mají pro mě *řekněme* velkou cenu.
Jsou bez úprav - pouze zmenšeny a černý rámeček.



Stejně se musím mírnit.

7. dubna 2012 v 19:41 | Atze |  Napsal život
Nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat. Polb si prdel, stejně si jedu svoje.
Kašlu na to, že píšu sprostě. Jiná nebudu. Nebudu se měnit jen kvůli blogu, nebudu se přetvařovat a už vůbec nebudu dávat na rady lidí. Já si ten žvivot raději poseru sama.
Vlastně.
Teď je toho tolik, co bych chtěla napsat. Ať už jsou to maličkosti, nebo větší věci.
* Teď jen čekám, až se otec nasere, že mlátím do klávesnice a přijde mi zavřít dveře*
Blog mi chyběl. Moc jsem sem nechodila, spíš jen na ostatní blogy se podívat, co je nového, popřípadně napsat pár komentářů, ale to je tak všechno. Nevím zdali je to tou náladou, kterou mám teď tak na bodu mrazu nebo tím, že se mi nechce. To bude asi to hlavní.
Do teď jsem se srala s nějakým lepším designem, ale uznejme všichni - žádná sláva. Ale je to kousek mě. Miluju černou v kombinaci s červenou. Hlavně tu svítící v menu.
Za prvé.
Ve škole je to celkem fajn. Někdy je nuda, jindy ne. Začala jsem všechny látky psát do jednoho sešitu a hned mám lehčí aktovku. možná je to nepraktické a možná kvůli tomu neudělám maturitu, ale to je moje věc. Jak jsem již řekla, svůj život si chci posrat sama. Tak tady začneme.
Dělám si prdel, mám sice jeden sešit, ale doma si to přepíšu. Zabiju tak čas, když se nudím nebo je hnusný počasí a mám lehkou aktovku.
Díky Ondro, měl jsi skvělý nápad.
Trosky ze života.
Spíš tedy naopak. Mám se skvěle, jsem šťastná, všechno se mi daří. Tedy docela. Včera jsem rozbila žehličku. Fuck. Alespoň bude nová a já budu moct vesele žehlit. Asi jsem se zbláznila, ale je to jediná domácí práce, která mě baví. A neptejte se proč, já to prostě nevím.
Já jsem dávno pryč.
Když si vzpomenu, jaká jsem byla před půl rokem a jaká jsem teď. Dala bych si facku. Lidé se mění, takže i já. Bohužel k horšíu. Tak ráda bych napsala, co všechno jsem udělala a stydím se za to, vlastně nestydím, ale nemůžu. Nevím, jestli si tohle pak nepřečtou rodiče. A když dělám něco za jejich zády a pak to tu napíšu, tak sorry, ale .. To nejde.

Od toho data, kdy jsem psala naposledy se toho moc nezměnilo. Možná jsem to už zmiňovala, ale dostala jsem mikinu. Pánskou, v béžové barvě s nápisem nike. Od přítele. A od něj mám ještě voňavku. Tu, která mi tak zatracene voní.
A lásko? Miluju tě.
Konečně někdo, kdo mi otevřel oči a ukázal mi, že mám důvod žít. Ne že bych ho dřív neměla, ale pořád je rozdíl trávit přestávky ve škole sám nebo s uječenýma holkama nebo s někým, koho milujete. A taky je rozdíl šukat s někým, komu věříte než s někým, koho už v životě neuvidíte.
Velikonoční prázdniny byly fajn. Vlastně ještě jsou, ale já se ve středu po škole sebrala a jela do Uničova. S velkou zelenou taškou s dvojema bruslema. Jo, přivezla jsem brusle abychom mohli jít bruslit. Byli jsme dvakrát. Jednou sami a jednou s V, která přijela ve čtrtek.
Byla jsem u něj na dvě noci a prostě .. mohla bych s ním bydlet už pořád, protože s ním se nenudím a připadám si krásná i s mastnýma vlasama a nenamalovaná. Sám mi říká, že po ránu jsem stejně nejhezčí. (slepené oči, bez mejkapu, nerozčesaná a hlavně .. nahá. u něj spím nahá)
Byla jsem tam do pátku, kdy jsem jela domů
a od té doby se nudím.

Takže rekonstrukce blogu, přepisování sešitů a pár filmů. A ještě jsem se chtěla učit, ale na to bych se mohla vysrat.

*otec mě nezavřel, ani se nenasral - co se stalo?*

Atze