Březen 2012

Celkem v normálu ..

29. března 2012 v 20:06 | Atze |  Napsal život
Žiju si fajn.
Doslova.
Chtěla jsem napsat článek už dřív, ale myslela jsem si, že bych to psala moc dlouho, tak jsem se na to vysrala. V posledních dnech mě chytá zase únava a chce se mi spát. Pořád. Ve škole jsem sice aktivní - někdy až moc, ale doma to na mě lehne a já chci jít v 6 spát. Nebo ven, ale není s kým. Neučím se, takže mám času až moc, zato kámošky jsou v knížkách ponořený skoro pořád. A další je nemocná. Jo fakt super.
Konečně je hezky a já sedím doma. Klasika. Na to už prostě nejsou slova, jak jsou všichni líní něco dělat nebo jen na půl hodiny zvednout zadek a jít ven. A to je tam tak krásně. Chtěla jsem jít i fotit, ale prostě nevím kam. Tady ani není kam. Všechno mám nafocené, nebo je tak nezajímavé, že nemá cenu to fotit.
Ze školy chodím věčně nasraná. Já se ani nedivím, učitelé jsou fakt kreténi. A fakt miluju němčinu. Učím se slovíčka, k nim ještě ty zasraný členy a dostanu za 3. A to jsem si myslela, jak dobře jsem to napsala a měla jsem ze sebe dobrej pocit. Po dlouhé době mimochodem. A ono nic. Prostě totální poděl na mě. Pak taky pořád písemky z matiky. Každou hodinu prý budeme psát. A pište na něco, co neumíte. Fuck. Propadám z matiky. Skoro .. Ale to, že propadám z ekonomiky je fakt. A to mě ani nijak moc nesere. Opravím to. Dvojku už asi mít nebudu, ale i tak. Pro ten pocit. Pak mě sere i t e . Kurvadopicejasenatovyseru. Zasraná učitelka. V úterý nám dá referát na čtvrtek, že si pro to přijde a nepřišla. Kráva.
Aby toho nebylo málo, tak se na praxi nenudím. Tedy v pátek a v pondělí jsem se nenudial. Inventura majetku je fajn. A jezdit po stavbách taky. Tak jsem si prostě zůstala v půl 11 v Ol.

Prostě .. Užívám si jak jen to jde a jsem spokojená. A hlavně - zamilovaná.
Tak zase někdy.

Atze

Jeden den lepší než druhý

19. března 2012 v 20:05 | Atze |  Napsal život
Říkala jsem si, že bych mohla napsat článek. Už bylo taky na čase, i když .. Za březen jsem stihla napsat už čtyři články. Zato únor byl o hodně slabší, tak jich bylo jen šest. Nějak je mi to jedno.

Kdybych měla shrnou ten týden, tak bych ho popsala takto: nezapomenutelný.

pondělí, 12. března
Nesnáším praxi. A to mě jich do konce roku čeká ještě 12. Poctivě a pracně jsem to počítala. Tentokrát jsem přišla, dostala jsem milion klíčů a měla chodit po areálu a hledat, od čeho jsou. Protože oni jsou bordeláři a nemůžou si na ty cedulky, co u toho byly napsat od čeho to je. A samozřejmě že tu nejdebilnější práci jsem musela udělat já. Prostě jsem si připadala jak idiot, když jsem strkala klíče do zámku, kam nepasoval ani jeden klíč. Tak jsem se na to před devátou prostě vysrala a řekla, že to vzdávám. Tak jsem si měla na chvíli sednou a meditovat. Pak si to ale rozmyslel a řekl, že můžu jít. Tak jsem šla. V devět ráno jsem měla "po práci" A co dělat, když bus jel až 9:20 z Ol a já byla 30 minut od něj? Tak jsem se sebrala a šla o dvě dědiny dál, sedla na zastávku, pustila si hudbu a čekala půl hodinky na bus. A za tohle jsem placená .. A odpoledne jsem s mamkou jely po dlouhé době nakupovat a hned jsem musely potkat na cestách takový dementy. Těmto bych řidičáky fakt nedala ..

úterý, 13. března
Nesnáším úterky v lichém týdnu. Nejen, že mám hned první hodinu angličtinu, ale musím jít na tělocvik dolů, na češtinu do čtvrtýho patra a na ite, který nenávidím k smrti jít do třetího. Miluju naše schody. A fakt miluju, když píšeme písemku a já z toho nic neumím. BEZVA. A zajímalo by mě, jak je možný, že učitelka bere látku probranou v okamžiku, kdy nám jakoby odříká svými slovy to, co máme ve skriptech a hned další hodinu na to píšeme písemku. A ne, nezlobím se na vás paní učitelko za to, že máte snad měsíc písemky a ještě jste nám neřekla známky a taky se na vás nezlobím za to, že nám nadáváte, že propadáme. Ono je to vlastně v pohodě. Všechno.

středa 14. března, čtvrtek 15. března
Nesnáším, když zapomenu, co jsem dělala. Prostě i tak to jsou zasraný dny, protože máme angličtinu. A stejně. Ve středu jsem měla být zkoušená z konerzace, ale nebyla jsem, takže tuto středu mě to čeká stoprocentně. NECHCI!!!!!!!! Jediný, co si pamatuju je čtvrteční tělocvik. Měli jsme posilky a to bysme nebyly my holky, abysme nic nedělaly. Mám ráda, jak jsme líný. Škoda slov na nás.

pátek, 16. března
Ve škole trošku srandičky s učitelem z ikt. Asi ze mě už roste, jak se ho pořád ptám na osobní život. Když s ním je ale sranda. K tomu jsme psali z matiky, to mám za 4 a ještě z ekologie, to mám za 3. Ale tak pohoda.
Odpoledne jsem se chystala a večer jela pařit. Měli jsme vyjet ve 2, ale vyjeli jsme v půl 4, takže jsem doma byla ve 4. Nohy mě bolely jak prase. Jako tančit takovou dobu a na takový parádní songy, to se mi dlouho nestalo.

sobota, 17. března
Vstávat v půl 7 kvůli prášku, bezvadný. Pak jsem si ale ještě lehla a dospávala. Pak jsme se sebrali a jeli k dědovi. Vzali jsme to přes Olympii, koupit lístky na Arakainy (kam já nakonec nejedu) a pak k dědovi. Nemálo jsem u něj usnula. A odpoledne jsem spala taky, chvilku. No a pak mě mamka hodila od Ol na autobus, který mi samozřejmě ujel, tak jsem hodinu čekala na Z, než dojel. Ani nevím, co jsme dělali, ale v půl 8 jsme byli už u něj. A já samozřejmě unavená, tak jsme v půl 11 šli spát.

neděle, 18. března
Vstávání v 6 kvůli sprše. Není nad to mít mokrý, neumytý vlasy. Ale musel do práce, tak jsem šla s ním. Hned od půl 8 tam bylo lidí. Nakonec se seděli i venku. Přijela i majitelka, tak tam seděla a my šli se psem na procházku. Park, koleje a zpátky. Krásná procházka na hodinu. Bylo mi krásně jít vedle něj, držet ho za ruku a vědět, že on je ten pravej. A pak jsme šli ještě teda k němu, dokoukali se na Auta 2 a pak mě šel vyprovodit na vlak. Jo, Atze jela poprvé sama vlakem. Takový nervy jsem měla. Ale zvládla jsem to na jedničku. Jen na mě v Ol každý čuměl, když jsem šla s krátkým rukávem v takovým vedru. No a udělala jsem s další procházku na autobusák. Tam jsem potkala spolužačku s přítelem, tak jsme pokecali a já jela busem domů.
Což byl taky zážitek. Miluju, když pětiletá holčička nezaře hubu a řve na celej autobus "mamí může jít teta k nám?" "mamí, já jsem to už vypila" "mamí, mě se chce spát" .. Hrůza.

..
Takže. Tohle byl jeden z nejlepších víkendů. Prostě ho miluju. A v sobotu to budou dva měsíce, co jsme spolu. Přitom mi to přijde jako věčnost. Rychle to letí ..

Atze

Měla jsem se prostě skvěle

11. března 2012 v 14:04 | Atze |  Napsal život
Tento týden jsem měla prázdniny a teď, když tu sedím a přemýšlím, jestli utekly rychle nebo pomalu tak zjišťuji, že vlastně ani nevím.
Prostě to bylo takové fajn odpočinutí od školy. Sice mi to vyšlo na sudý týden, kdy mám lepší rozvrh, ale v lichém týdnu má školu i přítel, tak ho alespoň uvidím.

Ve středu vážně přijela teta. Problém byl v tom, že mamka šla nakoupit, takže naproti jsem šla já. Jen jsem se pořád otáčela na náměstí, protože tam stála osoba a pořád mávala. A problém byl v tom, že já nevidím do dálky, takže jsem nepoznala, že to byla vlastně moje mamka. To jsem se i nasmála. Ráno přišla J, byla tu chvilku a pak zmizela na oběd. Odpoledne se tu ukázala i s holkama, které mi přišli ukázat tetování. Tak hned šli nahoru a pokecali i s mamkou a tetou. Tetování mají fakt hezký, už bych ho chtěla taky, achjo. A teta bohužel ve 4 odjela, jaká škoda.
Ve středu jsem zase odjela já.
Do Olomouce, kde jsem měla sraz s drahým, který měl soud (víc neřeknu) a pak na mě čekal. Odevzdala jsem ve škole přihlášku k nástavovému studiu (bráchovi) a šli jsme do dětského domova za jeho sestrou, která tam nebyla. No a potom jsme jen čekali na autobus k němu. Tam jsme měli ještě pár lítání, přes půlku města na poštu, do teska a pak k němu. Mrkli jsme na film a pak jsme pádili do boudky, kde pracuje. To vycházelo tak nějak na půl šestou, a pak jsme tam zůstali zhruba do půl osmé. Ještě jsme šli na procházku se psem, co tam majitelka má, vrátili se, zavřeli a šli jsme domů. Zkoukli jsme horor, na který jsme se posledně nedodívali, protože jsem se bála, ale nic tak hrozného tam nebylo. (jméno si bohužel nepamatuju)
Na večeři mi miláček udělal řízky, vytřel, umyl nádobí (je to zlatíčko) a pak jsme se začali koukat na Můj soused zabiják, jenže v půl 11 je člověk prostě unavenej, takže jsme šli spát asi po čtvrt hodině filmu. Jenže to bysme se nesměli ve dvě ráno vzbudit a dívat se až do půl 4. A pak jsme spali už jen tak hodinu, dvě.
Ráno jsme převlíkli postel, šli se osprchovat a fotili se. Kéž bych na každé fotce nevypadala tak trapně. A zjistila jsem, že jeho brýle mi sluší, takže si je pořídím asi taky. (celé černé) Pak to nějak všechno rychle uteklo a my vyrazila na bus, co jel 12.50.
Tam měl řidič problém mi dát studentskou na průkazku z domů do Ol. Takže kvůli tomu budu pořizovat ještě jednu průkazku. Super. Ale dal mi to, mému úsměvu nešlo odolat (:D) V Ol jsme vystoupili už na Lazcích, protože jsme měli čas a prostě šli pěšky.
Vzali jsme to ještě přes tetovací studio se zeptat na cenu mého motýla co chci (zhruba 7cm). Cena by byla 1000-1500. Takže penízky z praxe, kde jste? Těším se.
No a potom jsme se už jen flákali, seděli na lavečkách a povídali si. Jsou to dva dny a už mi chybí.

A přikládám jednu fotku. Motýla, který bude snad za nedlouho na mém břiše.


A zítra hurá na praxi vydělávat peníze.

Atze

Můj svět ..

6. března 2012 v 22:10 | Atze |  Napsal život
Chtělo to změnu.
Květované vzory se mi prostě líbí. I když po tom, co jsem měla všude černou a měla j ráda je to obrovská změna. Stejně si myslím, že to ke mě nesedí, ale líbí se mi to.

V životě zatím nenastala nějaká velká věc, která by stála za to ji tady zmínit. Snad jen to, že mám prázdniny. Jarní.
Válím se v posteli, spím 12 hodin, koukám na Lost. Mám shlídnutou první sérii, teď se chystám na druhou.
Odpoledne jsem si udělala barvičkama na sklo jeden ten obličej, jak to pořád lítá po facebooku. Nevím, jak se jim říká, ale jsou hezcí. A ti, co mají slzy u očí jsou nejhezčí.

Zítra přijede teta, tak vezmu kluky asi ven. Ještě nevím, co bude. Nechci plánovat, aby se náhodou něco neposralo. Jak je u mě zvykem.

.. Atze

Nakonec měla i pravdu.

3. března 2012 v 19:35 | Atze |  Ze života
Vždycky, když ji potkám na chodbě, říkám si, jaká je to píča.
Říkám si, že mě nemůže rozhodit a změnit mi můj názor na to, jak se chovám ve škole.
A nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ona ..
.. bude mít pravdu.
Mám pocit, jako by nás vážně měla ráda. Nechce nám dávat pětky, ale stejně nám je dává a dělá vše pro to, abysme je měli.
Píšeme písemku na něco, co jsme nebrali proto, aby nám dala pětku.
Hodinu mluví o našem prospěchu v prvním pololetí. O tom, jak jsme špatná třída, jak nás má ráda a jak bysme se měli učit. Říká, že se všichni učíme pasivně, ale prý je to špatně.
Taky říká, že nejsme hloupí, jen jsme blbí.
Dokonce byla tak hodná, že nám vysvětlila, jaký je v tom rozdíl. A dokonce po dvou hodinách s námi měla takové přeřeky, že nás srovnávala s mentálně postiženými lidmi.
Klobou dolů, paní učitelko.
A já tu teď sedím, za minutu půl osmé, poslouchám písničku, která právě vystihuje moji náladu a přemýšlím nad tím, co nám řekla.
Přijde mi ubohé, jak jsem se jí smála, že je blbá.
To my jsme blbí.
Jen škoda, že tohle nemůžu říct nahlas ve třídě. Ti lidi jsou na takové úrovni, že to nepochopí. Neříkám, že já to chápu, ale došlo mi to.
To, že ona se nezmění.
A že nám bude vždycky dávat těžký písemky, kazit nám vysvědčení a nutit nás, abychom se naučili co je dřevotříska a další hovadiny.
Těším se, až dokončím střední a ze srde jí řeknu, co si o ní myslím.
A hned potom zajdu na základku a vyfakuju chemikářku.

Obě jste největší píče, jaké jsem mohla potkat. Ale to vy jistě víte, jen jste měly (máte) málo času na to, abyste doopravdy poznaly, jaká jsem.
Nikdo mě nezná.
Ani spolužáci, natož vy.
Ale jinak mám život středoškolačky ráda. A prostě hážu poker face na všechny zmrdy.

Neptej se na význam článku, autorka sama neví, co tím vlastně chtěla říct ..
Atze

Šťastná

1. března 2012 v 21:11 | Atze
Tak se teď cítím.
Šťastná.

Dnešní chvíle s mladým byly neuvěřitelné. Miluju když jdeme ulicí a držíme se za ruce, zastavíme se a prostě se obejmeme. Je to skvělé.
A zítra jedu k němu. Konečně budeme spolu dýl jak hodinku.

Ve škole se daří. Dva plus ze zboží, jedna méně z dějepisu, dvojka z němčiny. Tak tedy až na tu trojku z angličtiny je to dobrý. Zatím.


Takže .. proč se necítit šťastně?
A jinak - hezký březen všem.

Atze