Říkala jsem si, že bych mohla napsat článek. Už bylo taky na čase, i když .. Za březen jsem stihla napsat už čtyři články. Zato únor byl o hodně slabší, tak jich bylo jen šest. Nějak je mi to jedno.
Kdybych měla shrnou ten týden, tak bych ho popsala takto: nezapomenutelný.
pondělí, 12. března
Nesnáším praxi. A to mě jich do konce roku čeká ještě 12. Poctivě a pracně jsem to počítala. Tentokrát jsem přišla, dostala jsem milion klíčů a měla chodit po areálu a hledat, od čeho jsou. Protože oni jsou bordeláři a nemůžou si na ty cedulky, co u toho byly napsat od čeho to je. A samozřejmě že tu nejdebilnější práci jsem musela udělat já. Prostě jsem si připadala jak idiot, když jsem strkala klíče do zámku, kam nepasoval ani jeden klíč. Tak jsem se na to před devátou prostě vysrala a řekla, že to vzdávám. Tak jsem si měla na chvíli sednou a meditovat. Pak si to ale rozmyslel a řekl, že můžu jít. Tak jsem šla. V devět ráno jsem měla "po práci" A co dělat, když bus jel až 9:20 z Ol a já byla 30 minut od něj? Tak jsem se sebrala a šla o dvě dědiny dál, sedla na zastávku, pustila si hudbu a čekala půl hodinky na bus. A za tohle jsem placená .. A odpoledne jsem s mamkou jely po dlouhé době nakupovat a hned jsem musely potkat na cestách takový dementy. Těmto bych řidičáky fakt nedala ..
úterý, 13. března
Nesnáším úterky v lichém týdnu. Nejen, že mám hned první hodinu angličtinu, ale musím jít na tělocvik dolů, na češtinu do čtvrtýho patra a na ite, který nenávidím k smrti jít do třetího. Miluju naše schody. A fakt miluju, když píšeme písemku a já z toho nic neumím. BEZVA. A zajímalo by mě, jak je možný, že učitelka bere látku probranou v okamžiku, kdy nám jakoby odříká svými slovy to, co máme ve skriptech a hned další hodinu na to píšeme písemku. A ne, nezlobím se na vás paní učitelko za to, že máte snad měsíc písemky a ještě jste nám neřekla známky a taky se na vás nezlobím za to, že nám nadáváte, že propadáme. Ono je to vlastně v pohodě. Všechno.
středa 14. března, čtvrtek 15. března
Nesnáším, když zapomenu, co jsem dělala. Prostě i tak to jsou zasraný dny, protože máme angličtinu. A stejně. Ve středu jsem měla být zkoušená z konerzace, ale nebyla jsem, takže tuto středu mě to čeká stoprocentně. NECHCI!!!!!!!! Jediný, co si pamatuju je čtvrteční tělocvik. Měli jsme posilky a to bysme nebyly my holky, abysme nic nedělaly. Mám ráda, jak jsme líný. Škoda slov na nás.
pátek, 16. března
Ve škole trošku srandičky s učitelem z ikt. Asi ze mě už roste, jak se ho pořád ptám na osobní život. Když s ním je ale sranda. K tomu jsme psali z matiky, to mám za 4 a ještě z ekologie, to mám za 3. Ale tak pohoda.
Odpoledne jsem se chystala a večer jela pařit. Měli jsme vyjet ve 2, ale vyjeli jsme v půl 4, takže jsem doma byla ve 4. Nohy mě bolely jak prase. Jako tančit takovou dobu a na takový parádní songy, to se mi dlouho nestalo.
sobota, 17. března
Vstávat v půl 7 kvůli prášku, bezvadný. Pak jsem si ale ještě lehla a dospávala. Pak jsme se sebrali a jeli k dědovi. Vzali jsme to přes Olympii, koupit lístky na Arakainy (kam já nakonec nejedu) a pak k dědovi. Nemálo jsem u něj usnula. A odpoledne jsem spala taky, chvilku. No a pak mě mamka hodila od Ol na autobus, který mi samozřejmě ujel, tak jsem hodinu čekala na Z, než dojel. Ani nevím, co jsme dělali, ale v půl 8 jsme byli už u něj. A já samozřejmě unavená, tak jsme v půl 11 šli spát.
neděle, 18. března
Vstávání v 6 kvůli sprše. Není nad to mít mokrý, neumytý vlasy. Ale musel do práce, tak jsem šla s ním. Hned od půl 8 tam bylo lidí. Nakonec se seděli i venku. Přijela i majitelka, tak tam seděla a my šli se psem na procházku. Park, koleje a zpátky. Krásná procházka na hodinu. Bylo mi krásně jít vedle něj, držet ho za ruku a vědět, že on je ten pravej. A pak jsme šli ještě teda k němu, dokoukali se na Auta 2 a pak mě šel vyprovodit na vlak. Jo, Atze jela poprvé sama vlakem. Takový nervy jsem měla. Ale zvládla jsem to na jedničku. Jen na mě v Ol každý čuměl, když jsem šla s krátkým rukávem v takovým vedru. No a udělala jsem s další procházku na autobusák. Tam jsem potkala spolužačku s přítelem, tak jsme pokecali a já jela busem domů.
Což byl taky zážitek. Miluju, když pětiletá holčička nezaře hubu a řve na celej autobus "mamí může jít teta k nám?" "mamí, já jsem to už vypila" "mamí, mě se chce spát" .. Hrůza.
..
Takže. Tohle byl jeden z nejlepších víkendů. Prostě ho miluju. A v sobotu to budou dva měsíce, co jsme spolu. Přitom mi to přijde jako věčnost. Rychle to letí ..
Atze