Únor 2012

Born to die ..

28. února 2012 v 18:52 | Atze |  Napsal život

Pořád dokola.

Včera venku po dvou letech s "kámoškou". Zvláštní, jak se člověk, který bydlí kousek od vás změní.

Můžete změnit jméno, účes, adresu, přítele, ale to, jaký jste člověk už nezměníte.
Bohužel.

Atze

Vypsat to ze sebe ..

25. února 2012 v 22:06 | Atze |  Napsal život
.. je někdy nejlepší, co člověk může udělat.
A hlavně - nestydět se za ta napsaná slova.
Naučte mě to, prosím.
Není to tak, že bych se za ně přímo styděla, jen mi není příjemný pocit že si to, co píšu čte někdo, kdo mě zná. Někdo z mého okolí. Někdo ze školy !

Leni, nic proti, ale každý má svá tajemství a tohle je jedno z těch mých.
Promiň.
Nechtěla jsem, aby jsi o blogu věděla. Brání mi to napsat určité řádky, které dusím v sobě. Jen proto, že by sis to mohla přečíst a mohlo by ti to ublížit.
Nejsem dobrá kamarádka, promiň.

A tati promiň, ale fakt se chováš jak hajzl. Nikdy nepochopíš, proč brečím, když po mě řveš. Nevíš, jaký je to pocit když někdo, koho máš tak rád na tebe řve. A promiň, že nejsem dokonalá dcera, ale měl jsi se víc podílet na mé výchově a starat se o mě. Víš, v patnácti letech mě nepřevychováš a já ti už nespadnu do náruče. A nespadnu z tebe na prdel.
A opravdu nikdy nepochopíš, proč mám mámu tolik ráda.



A tak kurva je milíp. Možná. Musela jsem si ulevit. Už ani brečet nemusím, to jsem zvládla u oběda.

Atze

Když je všechno prostě na hovno

23. února 2012 v 20:57 | Atze |  Napsal život
Jako by ti skvělí lidé, co v sobě měli to "něco" neměli světu už co říct.
Ti, které jsem měla ráda odcházejí.
Postupně.

Druhá pětka v prváku. Stydím se za ni.
Pokažená matematická olympiáda. A přesto je mi to jedno.
Učení, které se prostě nedá zvládnout.
Stavy, kterým se nejde vyhnout.
Deprese, které jsou mými nejlepšími kamarádkami.
Nedostatek peněz, který je znát.

Zítra to bude měsíc.
Měsíc, který byl plný lásky, občasných hádek, úsměvů, nepochopení, čekání, trápení, dlouhých telefonátů a upřímnosti.
Miluju tě, nezapomeň.

Atze

Pochop svět.

19. února 2012 v 12:24 | Atze |  Napsal život
Asi.

Asi je to tak i lepší.


Udělala jsem chyby, za které se stydím. Neměla bych chybovat, i když chybovat je lidské. Je to ale kravina. Ale to, že chybama se člověk učí. S tím souhlasím. A bohužel pro mou osobu až když je pozdě.

Nic už nebude tak, jak to bylo dřív. Teď to bude totiž lepší, všechno.

Asi jsem se změnila.
Říkám asi.

Byla jsem venku. V úterý. Ve čtvrtek i v sobotu. S nimi. S těmi, se kterými jsem si skoro půl roku neměla co říct a s těmi, se kterými jsem brečela na silvestra jak nás to mrzí.

Asi bych měla pochopit svět.

Atze

Pár dní z únoru

13. února 2012 v 13:39 | Atze |  Napsal život
neděle, 5. února
Nervy už od rána, ani jsem se pořádně nevyspala. Nesnáším, když mám někam jet a mám s sebou tašek jak **. Jedna taška s oblečením, ve druhé lyžáky, ve třetí věci do autobusu a jako bonus lyže. A odneste si to ke škole .. Jasan, mám ji vedle baráku, ale jde o princip. U školy aut jak sraček, každej veze svoje děcko až před školu, aby náhodou nemuseli tahat batohy až z náměstí (150metrů)
Vybírali se ještě nějaký papíry, nechápu k čemu je potvrzení o bezinfekčnosti. K ničemu!
Okolo desáté jsme vyjeli. Naposled jsem zamávala bráchovi a mamce a jelo se. Sluchátka do uší, kapuce na hlavě a jedem. Myslela jsem, že ta cesta nemá konec, dlouho to trvalo ..
Po dvanácté na místě. Takže vyskládat věci z busu, nanosit je do chaty, dostat klíče, odejít na pokoj, vybalit se a hurá na oběd.
Nejlepší bylo zjištění, že na chatě nejsme sami. A asi jo, jsem rasista. Nesnáším cikány a ti se mnou byli celej týden pod jednou střechou. HNUS.
Oběd byl ale dobrej, sice nevím, co bylo, ale tak .. detail. Po obědě odpolední klid, který byl myslím si hodinu a pak hned na svah.
Hned jsem několikrát spadla, dokonce se mi vypla lyže a nešla zapnout, takže trochu trapas na svahu. Ale Atze je zvyklá na trapasy.
Večer jsem byla unavená, takže jsem srala na program a prostě spala.

pondělí, 6. února
Nejhorší je vždycky obout lyžáky, vzít lyže do ruky a jít třista metrů do kopce. Krása.
Po snídani hned na svah, ani teď jsem se nevyhnula kontaktu se sněhem na zemi. Kopec jak prase a sjíždějte si ho pořád za sebou dvě hodiny. Pak toho máte plný zuby. Po obědě zase na svah, zase jsem určitě spadla. To je u mě normální.
Večer měli program připravit deváťáci, takže jako pohoda .. Seděli jsme, nějaký hovna a blá blá a pak se vypla elektrika. Tak všichni začali ječet a seděli jsme u stolů za svitu svíček. Romantika jak prase. Pak jsme i zpívali. Přišlo mi to spíš jako tábor v létě u ohně a ne v chatě .. Detail.

úterý 7. února
Ráno jsem zůstala v chatě s D, nebylo jí dobře, tak jsem se nabídla že ji pohlídám. Měla jsem jí zkontrolovat v 10, mezitím jsem usnula, ale díky mému budíku jsem vstala a šla ji pro čaj. Do teď si pamatuju tu haluz, když dole byla poslední prázdná a čistá sklenice. Atze prostě umí. A odpoledne nás čekal výlet na Skřítek. Sranda cesta, pořád do kopce, potom dvakrát přes cestu skoro bez provozu, nakonec chůze lesem po metru sněhu. Vůbec jsem se nepropadávali do sněhu. A vůbec jsem se s P nezhazovala. Nejlepší byla cesta zpátky, rozeběhla jsem se po sněhu a prostě zakopla a hubou jsem se máčela ve sněhu. Nechápu, jak se mi to povedlo.
No a večer měli program osmáci. To si fakt nepamatuju, co to bylo, asi nějaký hry. Nevím.

středa, 8. února
Hádejte kdo přijel? Brácha s kámošema. Takže jsem si moc nezalyžovala, protože jsme bráchu učili na lyžích. Stydím se. Stál na tom po prvé v životě a hned umí jezdit skoro líp než já. Do prdele. Ale smála jsem se, když jel na vleku a cukl sebou. Jako to nemá cenu ani komentovat, za moc to stálo. Po obědě byli s náma na pokoju, a ve dvě jsme šli zase na svah. Byli jsme tam do čtyř jako vždy a pak odjeli. Pffff. Ale jako fajn výlet, ale samozřejmě, že jsem spadla. A málem si to narazila do stromu. Kluci se prý báli, že do něj vletím :D .. Ale naštěstí ne. Pohoda.
Večer měli program sedmáci. To jsem myslím psala do noťasu slova co měly dávat dohromady větu a každé slovo muselo začínat na písmeno v abecedě. Pak to sem napíšu, protože vznikla totální sračka. A potom jsme se bavili tím, jak na zemi napřed byly boty, pak nebyly a někdo se zavázanýma očima dělal nesmyslné pohyby, jakože ty lyžáky překračuje a my se smáli. Jo, byla to sranda. Potom jsem ležela s klukama na pokoju, prali jsme se a dívali na filmy. Po večerce, samozřejmě. Odebrala jsem se asi v půl 12 .. A to nemluvím o jejich kouření na pokoji.

čtvrtek, 9. února
Dobrovolně jsem se obětovala a ráno natáčela závody ve slalomu. Ani jsem si, myslím nebrala lyže, protože to zabralo celé ráno. Každý jel dvakrát a stihněte to do dvou hodin. Ale dalo se .. Jen mým prstům se to moc nelíbilo. Takže ráno se jely závody a odpoledne byl karneval. To se mě většina kluků ptala, za co jdu. A když jsem řekla, že za nic tak nechápali. Udělalo se pár fotek a pak jsme se odebrali na náš velký kopec, protože tohle bylo i se začátečníkama na menším svahu. No ale jako .. musím se pochlubit. Jela jsem z kopce slušnou rychlostí a dole to prostě neubrzdila. Ne, nespadla jsem, prostě jsem v té rychlosti proletěla turniketem, protože mi to tak hezky vyšlo že se to otočilo zároveň se mnou, když jsem měla kartu na rukavici. Do teď to nechápu. Večer přišlo vyhodnocení masek. Fakt jsem to nepochápala, nejlepší masky skončili třetí a masky co měly jen ocas byly druhý. Ať žije spravedlnost.
A pak následovala diskotéka. No, tak jsem se dověděla, že klukům byly zabavený cigára, tak jsem se jim smála. Pak jsem se s pár lidma vypařila na pokoj, zapáli jsme si a pak šli dolů. No a prý že mám v noci přijít, tak jsem si dala budíka a spala. Ve dvě v noci mě ale vzbudil otec, jak kýchal. Tak jsem se sebrala a šla za holkama na voďára. Měla jsem ho poprvý a fakt, stačilo mi.

pátek, 10. února
Odjezd. Vstávat se mi nechtělo, na otce jsem byla nepříjemná (nemá chlastat) a prostě to bylo celý takový na hovno. Zrovna když se začnete s děckama jakoby sbližovat tak máte jet domů. Což bylo tak trochu na hovno. V půl dvanácté jsem byla doma, celá, jen s nataženým krkem a velkou modřinou na noze.
A hned jsem se sebrala a jela do Olomouce. Za Zdeňou. O tom, že jsem byla u něj ani nebudu psát. Jen mám takovou krásnou vzpomínku, když jsme seděli, oba uražení a objímali se. Miluju ho. A mám památku .. takovej krásnej cucflek na krku, kterej mě napřed bolel jako by to byla modřina.

Pár dodatků k lyžáku.
• poznala jsem tam Adama, fajn kluk na praxi, škoda, že tam potom nebyl
• rum mému žaludku dělá hodně dobře
• není nad to si tykat s dospělýma instruktorama
• není nic lepšího než si ve dvě ráno dávat voďára
• nic lepšího než kouření na pokoji ze zavřeným oknem není
• volání s přítelem je fajn, zvlášť to patnáctiminutový
• rozbití sluchátek zase tak fajn není
• nejvíc fajn jsou zážitky, hlavně ta modřina
• a ještě lepší jsou noví kámoši, se kterýma se dá normálně bavit

Takže za rok zase.

sobota, 11. února
U dědy, netřeba k tomu co dodávat. Jen to, že jsem si myslela, když mi bratranec rozbije jediný labelo, který jsem měla že mu teta něco řekne. Ale nestalo se. Tak jsem se aspoň vyspala a snědla koláčky, který byly moc dobrý.

neděle, 12. února
Ráno jsem byla s brášinem bruslit. Z čehož mě bolely nohy, že to ani nešlo. Myslela jsem, že umřu, ale neumřela jsem. Měl ale tupý brusle, takže jsme tam byli tak čtvrt hodiny. Detail. Odpoledne nevím, co jsem dělala. Asi čuměla na filmy, což je asi nejvíc pravděpodobné.
Večer jsem se dívala na tu píčovinu na nově. A po dlouhý době spala ve své posteli.

pondělí, 13. února
Spala jsem až do deseti. Nemám prázdniny, jen mi bylo ráno špatně, tak jsem zůstala doma. Stejně byla praxe a každej na to sere. Tak jsem si udělala věci do školy a teď jdu žehlit. A pak spát, jsem unavená. Takže zdar.

úterý, 14. února
Fakt je mi jedno, že byl Valentýn. Zasranej americkej svátek. Když někoho miluju, tak mu lásku vyznám kdykoliv jindy. Nesnáším úterky v lichém týdnu. Jsou to tak debilní dny, že to není ani možný. Hlavně ta písemka z jednoho předmětu byla zajímavá. "Nesnažte se používat taháky, vidím je a u koho je nanajdu tak se prozradí sám" .. Jo paní učitelko, v tomhle jsem prostě nejlepší. Opsat u ní z taháku jde lehce.

středa, 15. února
Fakt nesnáším, když mě ten zasranej učitel nechce pustit na záchod. A taky se mi nelíbí, když píšu z němčiny aniž bych o tom věděla. Naštěstí jsem si to mohla další hodinu (ve čtvrtek) opravt. Naučte se slovíčka ze dvou lekcí za den. Jo, jde to. Jako středa fakt nebyla zajímavá.

čtvrtek, 16. února
Supl z matiky, zkoušení z angličtiny. Neměla jsem být, ale šla jsem dobrovolně. A za dva. K tomu jsem dostala jedničku za splněné domácí úkoly a podobný píčoviny. No a z němčiny to bylo za dva. Stejně bylo nejlepší, jak učitel z ekonomiky se nervoval, že se s holkama smějem. Fuck off. K tomu hádka s milým, achjooooooo.

pátek, 17. února
Jo, paní učitelko nenechám si oblizování se s přítelem na doma. Chceme to totiž dělat před vašima očima. Baví nás to. Nejlepší bylo usmiřování. Miláčku, miluju tě. Pátek utekl rychle, písemka nultou hodinu z fyziky šla. Měla jsem tahák, pak ho měl M a pak i M. :D Aha .. Tak vidím to na tři. Šest otázek, z toho dva příklady. Ani jeden nemám, což jsou 4 otázky a jednu nemám v sešitě, takže nevím, takže to jsou 3 otázky takže je to půlka takže za 3. Snad. KURVA.
Odpoledne u milého. Fajn jsem se měla.

sobota, 18. února
U dědy. Celkem fakt bez komentáře.

neděle 19. února
Pustila jsem se do uklízení skříně s oblečením. Tak tu teď mám jen hromadu oblečení, kterou nosit opravdu nebudu a čekám, až to mamka projde, půlku věcí mi vnutí zpátky a bude to ok. Já jsem ale s pořádkem najednou spokojená. A nechci nosit černou.
Změna.

Atze

Nemůžeš mít všechno

4. února 2012 v 21:50 | Atze |  Napsal život

Balím se na lyžák, vlastně mám dobaleno, jen ještě pár kravin a je to všechno. Těším se jak tehdy v sedmé třídě, kdy jsem na lyžích stála prvně. Úplně si vybavuju tu fotku, kde sjíždím, nohy u sebe s otevřenou pusou.
Tehdy se mi smály obě třídy, co jsme jely. Jak já bych se vrátila. Seru na vzpomínky.

Jediné co mě mrzí je to, že se mnou nemůže jet i Z. Včera jsem u něj byla a já jsem fakt zamilovaná. Hodně.

Znáš ten pocit, když se s někým rozloučíš a když vidíš, jak odchází chce se ti brečet? Je to ten nejsmutnější a zároveň nejkrásnější pocit, který znám.

Atze