Desátý den nového roku a mě přijde, že je to pořád všechno stejné. A taky že vlastně je. Nic moc se nezměnilo, jen píšu ve škole datum do sešitu zase znovu a znovu od ledna. Divný.
Nechci psát kraviny, ale stejně je napíšu.
Jsem nasraná. Když jsem zjistila, co bylo minulé téma týdne a já nestihla nic napsat, fakt mě to nasralo. Opravdu. A teď je taky zajímavé téma, ale nic pro mě.
Mám před sebou otevřenou učebnici do angličtiny - konverzace. Je to na mě moc těžký, všechno. Nerozumím ani zadání, natož cvičení.
A to my, trojkaři máme z angličtiny maturovat. Sice až za tři a půl roku, ale to uteče jak nic. A my trojkaři nic neumíme. Takže .. chci se vidět, jak se budu potit u konverzace.
Naučit se slovíčka jako je koňský ohon, středně vysoký, opálená pleť je nadlidský výkon. Takže jsem člověk, protože to se prostě nenaučím.
A taky se nenaučím to, že bych se měla učit pravidelně, ale to by to můj mozek musel pochopit a něco ve mě by mě muselo popostrčit, že bych se fakt užkurvamělaučit. Pak toho mám moc a jediné, na co se zmůžu je tahák nebo slova typu "seru na to".
Jojo, teď na to seru a za ty tři roky se mi to sečte. A to bude teprve pecka. (nenávidím to slovo!)
Rozčiluju se tady nad mizernými dvěmi sloupci slovíček, kde většinu nějak odvodím, ale to, že se mám naučit dva rozhovory a detailní odpovědi na otázky mě asi zas tak moc nesere. Teď jen myslím na to, jak nepokazit test z dějepisu. O známku z něj mi tolik nejde jako o tu angličtinu, ale je to fajn pocit si říct, že jsem se snažila a pak vidět třeba dvojku. Kor, když máme učitelku, která je prostě super a mě mrzí, jak se k ní chováme.
A pak že nejsem citlivka. Jsem. A jaká ..
Jsem sráč.
Nedokážu se dokopat k tomu, abych se učila. Prostě ne. Nejde to. A úplně tu skoro brečím když pomyslím na to, jaký bude vysvědčení. Vím o jedné jedničce a dvou dvojkách. A pak taky o jedné čtverce a to si ani nejsem jistá, jestli to náhodou nebude pětka. Což je normálně možné, protože paní D je fakt kráva. A to mě mrzí, že musím urážet ty nebohá zvířata.
Řekla jsem, že až dopíšu článek tak se budu učit. Ale na rozhovor kašlu, na odpovědi taky takže jedině slovíčka a pak ten dějepis.
Jo.
Nejlepší je, že v pátek nemusím na praxi. Takže se budu topit v dělání referátu do dřevařství jen proto, abych neměla pětku a učitelka se mě neptala, proč jsem se neučila a já ji nemusela říct, že se mi prostě nechtělo.
Mám depku a z toho všeho se snažím napsat další a další kraviny jen abych se nemusela učit. A to jsem doma od půl 3, ale prostě ne. Atze, to nejde, musíš se snažit.
A chci napsat ještě jeden článek podobný tomu minulému. Dost se mi to zalíbilo a chci si vzpomenou na všechny lidi, se kterýma jsem něco zažila. A prostě kašlu na to, že to čtou rodiče. Je to moje soukromí, minulost a nikdo ji nezmění.
Asi tak.
Mám depku.
Včera jsem dokonce i brečela. Z ničeho nic. Nevím, asi mě dostává to, jak málo se s T vidím. Miluju jeho úsměv.
Miluju jeho. Pokud si to tedy nenalhávám, což fakt nevím. Jsem divná.
Takže se loučím, jdu ponořit hlavu do slovíček a nadále ignorovat T, protože bych se pak už nic nenaučila.
jen přemýšlím, kdybys to, co píšeš musela tesat do kamene (ano, hloupý nápad ), kde by byla víc použita síla, kde by to bylo výraznější.. dobře by se na tom všechno vybilo.
3Deadly Destiny | Web | 10. ledna 2012 v 21:42 | Reagovat
Maturovat za tři a půl roku? To ti závidim;) Maturuju za rok... A o angličtině si připadám stejně.. Celkově ve škole... Prostě nezvládám.
Taky mě štve, že jsem nestih napsat to minulý téma... a jinak, to si piš, jak to uteče! :) a zrovna angličtinu se klidně uč i navíc, to Ti jedině pomůže. Ale nebudu Ti tu radit, já jsem se jí navíc ještě taky neučil... D A s problémem dokopat se k učení jsme na tom stejně no... :// tak pojď se mnou! Já se od druhého pololetí už OPRAVDU učím!
Máš nádherný blog a vzhled stránky.Moc chválím zajímalo by mě jak jsi to udělala.