11. prosince 2011 v 13:28 | Atze
|
Tak co mám dělat?
Jen pár řádků k minulému článku. Deníček si píšu, ale pořád mi chybí na blogu ta "svoboda" kde můžu napsat to, co chci, anž bych se bála, že si to přečte rodič a dsotanu sprda. Od začátku byl blog pro mě něco jako deníček, kam si píšu svoje zážitky stejně jako do deníčku pod polštář. Jenže od doby, kdy mi na blog chodí známí sem nemůžz napsat ani půlku z toho, co bych chtěla. Předtím bylo fajn, že mě nikdo neznal, nemohl soudit a mohla jsem si sem psát i intimnosti. Ty si teď bohužel nechávám pro papír v deníčku. A navždy to tak bude. Na to, abych to tady opustila to tu mám moc ráda. Dva roky sice nejsou zase tak dlouhá doba, ale pro mě to něco znamená.
Mám ráda, když můžu větu začít slovním spojením "měla jsem se fajn".
Pondělí mi uteklo celkem rychle, měla jsem praxi a práce až nad hlavu. Pořád lepší něco dělat, než sedět na zadku 4 hodiny a nedělat nic.
V úterý jsem myslela, že mě trefí šlak. Na ráno jsme šli do divadla, takže jsme dali s holkama sraz, samozřejmě přišli o pár minut později a málem se i unudly k smrti. Kdyby nebylo ženské, která to strašně prožívala, byla by tam nuda. Nebylo jim rozumět skoro ani slovo a za to, abych se tam hodinu a půl nudila jsem dala 80 korun! Alespoň že nám odpadla poslední hodina. Sice bude nahrazena, ale to až v lednu.
Ve středu jsem šla na 9. Co víc si přát. Bylo to fajn se prospat ještě o trochu déle. Došli jsme na češtinu a stejně nic nedělali. Bylo to fajn jít poprvé v životě na devět. Achjo, škoda, že nácviky na stávku nejsou častěji.
Ve čtvrtek jsme jeli do Vídně. Jo, bylo fajn. Až na ten vítr, co pořád foukal a skoro jsem neviděla, kam jdu. Na první zastávce jsme si koupili vodku za 18 euro, kterou nám stejně zabavila učitelka. Pak jsme popíjeli friska, hulili trávu (to venku) a chodili po Vídni. Nohy bolely jak něco. Viděli jsme i korunovační klenoty, seznámili se z lidma z autobusu (ze školy jsou) a pohoda. Nakonec jsme si prošli trhy a zakončil to v hospodě. Kafe za 3 eura bylo fajn. I ten jégr nebo jak se to jmenuje byl dobrej. Doma jsem byla v 9, ale unavená jak prase.
V pátek jsme si vzala do školy kafe, tak hned byli všichni kamarádi. Ne, kecám. Usínala jsem si po půl litru kafe. Prostě únava byla velká. Měli jsme ještě k tomu na 7, takže celkem záhul. Jsem toho ani moc nenapsala, ale nedalo se nic dělat. Místo písemku z fyziky jsme psali matiku. Zrovna na to, co neumím, takže mám za 4. Klasika. Budeme psát z ekologie, kde si nedělám zápisy. Jsem lama. No jo ..
A stejně. Nejlepší byla sobota. Spala jsem o něco déle, než obvykle. Pak jsem do 11 byla s našima na dvoře a pak se stavil Marek s nějakým jeho kámošem. Jestli jdu ven. Tak jsem se nachystala, dostala peníze od taty a šla. Jela jsem totiž stejně do Přerova, takže nebylo co řešit. Tak jsme spolu byli snad dvě hodiny, ne-li déle.
V Přerově na mě pak čekal T. Skoro o dvě hlavy vyšší, metalista, nejvíc suprovej chlap, jakého jsem kdy poznala. Jen jsem si trochu spletla jeho věk, ale pšššt. Bylo mi s ním fajn. Nejvíc se mi líbil jeho pokoj. Černé dveře a vymalováno na rudou červenou. Prostě paráda. Tak jsme si pustil hudbu, lehli do postele a povídali si. A pak mě i vyprovodil na bus.
A teď je mi po něm smutno. Ještě k tomu se uvidíme až v pátek. Achjo.
Do toho všeho mi píše Radek, že mě chce. Fakt nevím, co si mám myslet.
Atze
Já si deníček nikdy nepsala. Pokoušela jsem se o to, ale nikdy mi to nevydrželo. Štve mě, že na blog chodí mí známý. Člověk si nemůže panu Blogovi postěžovat, jak ho ta/ten dotyčný naštval.