close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

"Kdybych tady sebou sekl, tak na to přijdete až v sobotu" ..

7. listopadu 2011 v 12:31 | Atze |  Napsal život
Aneb výrok dědy, který teď říká velice rád. Chystá se do hrobu, přitom je to aktivní senior (nemám to slovo ráda, ale důchodce je taky hrozný) . Prostě starší pán, který se stará o králíky, teď už i morčata, zahradu a hlavně - sám o sebe.
Bydlí sám, protože babička nás opustila před 11 lety. To je doba a přesto si na ni pamatuji. Děda je fajn, až na tu větu, kterou má teď fakt rád. Ale upřímně - ona je to pravda. Máme to dá se říct "daleko", takže tam nemůžeme být každý den, tak alespoň každou sobotu. A má pravdu s tím, kdyby to s ním seklo, dovíme se to až v sobotu.
O tom jsem psát ale nechtěla, ale jako začátek článku o tom, co jsem prožila u dědy by to šlo.



Začala bych asi pátkem. Sice nebyl tak zajímavý, ale všechno na sebe tak nějak navazuje.
Ti, co čtou Středoškolačku ví, že jsem byla brzy doma. Tak jsem hlídala ty nudle, když naši jeli na ten pohřeb a večer, tak kolem osmé jsem se naštvala a šla s mamkou dělat dort. A stálo to za to. Za dvě hodiny jsme měli hotovo a výsledek - paráda. Sice to nebylo tak ohromující, jako obvykle, ale i tak se mi líbil. Zkuste si každý rok vymyslet nějaký dort, udělat ho, ozdobit a ještě převést autem. Kdybych neznala mamku, tak bych řekla, že je to skoro nadlidský výkon. Ale - zvládly jsme to! Jsme přeci dědovy holky :)
Mezitím však šel brácha na pivo. O půlnoci pořád nikde a jak jsem se šla napít jsem slyšela, jak mamka telefonuje. Prý bude spát u kámoše. No moc nadšená jsem nebyla, protože nesnáším, když spím v místnosti sama, ale zvládla jsem to. Ráno mě v 7 vzbudil, jak přišel a jak si povídal s mamkou. No - nechali nás spát do devíti a pak že pojedem.
Cestou jsme jeli nakupovat, což je klasika. Viděla jsem v sobotu školu. Začínám tu cestu tam už dobře nenávidět. Když jedu autem, máme to tk za 10-15 minut a tím autobusem je to na 50 minut. Ono se to prostě zprotiví.
Kolem desáté jsme byli u dědy, vyložili jsme se z auta a já s mamkou jsme jeli pro tetu. Teď totiž nemají auto, tak se nemají jak dostat, že.
To jsme ještě neměli tuk na pečení, tak jsme se zastavili u obchodňáku. To vám byla aféra! Tam vlezem a velice příjemná paní prodavačka zaječí: "honem honem, máme inventuru" .. Tak se mamka otočila, hodila zpátky košík a zařvala "honem honem" a šli jsme.
Naložili jsme tetu, což chvilku trvalo, protože přidělat sedačky do auta je někdy nadliský výkon. Nechci mít takový blbý sedačky pro své děti .. jednou. Cestou jsme to vzali ještě do sámošky pro ty tuky a mohli jsme vyrazit.
Když jsme dělali oběd, tak jsme se i chytli. Měly být řízky - vepřový, ale děda vytáhl kuřecí. Tak jsem myslela, že budou přírodní, abysme neměli oba dny stejné jídlo. No a to byl problém. Tak jsme se s mamkou trochu chytli. To byl ale detail. Ještě předtím jsem stihla udělat bramborový salát a jak jsem tlačila zemáky tak nastal taky problém. Dělala jsem to moc pomalu. Tak nevím, co po mě vlastně chtěla. Teď se tomu směju, ale v sobotu jsem byla fakt nasraná.
Tak jsem se naobědvala, v uchu jsem měla roztahovák (v pátek mi přišly) a odpoledne jsem usnula. Taková únava na mě padla. V křesle, hlavu nalevo, abych si ho nezlomila ten roztahovák a spala jsem. Snad do čtyř odpoledne, nebo kolik mohlo být.
To jsme se nějak všichni zvedli a popřáli jsme dědovi. (teď se usmívám jak de*bil, když si na to vzpomenu) .. Jo, prostě nemám ráda oslavy, ale když přejeme dědovi, je to něco jiného. Prostě je to fajn. Nejvíc mě asi štval fakt, že tam byl i strýc a toho já prostě nemusím.
No, dala jsem si sklenku vína, pohoda, seděli jsme, kecali a jedli. V osm jsem se sebrala a dívala jsem se na Marley a já. Sakra, já ten film miluju.
Nejvíc mě ale dostalo, jak jsme se dívali, tak se s náma díval i R, tomu je 8 a na konci filmu, když Marley umřel tak se na mě podíval, jestli brečím. A taky že jsem brečela. Snad posledních 20 minut mi tekly slzy, protože jsem věděla, co přijde. Ten film má prostě něco do sebe.
Do toho mě začalo bolet břicho. Takže to bylo taky fajn.
Po konci filmu jsem to tedy zabalila a šla spát. A to jsem ještě netušila, že mě K vzbudí a bude mi psát smsky. Bych ho zabila, ale stejně jsem nemohla spát. Pořád jsem se otáčela a nemohla spát. Divná noc. Dokonce jsem vyslíkla i deku z povlečení, což dělám i doma, jen nechápu, jak je to možné. Asi mám fakt divný spaní.
Ráno jsem se vzbudila brzo, protože bratránci vstávají prostě v 7 ráno. Tak jsem si řekla, že budu ještě spát i přes to, že se mi strašně chtělo na záchod. Pak jsem se dívala a nikdo už nespal. Až na stréca, to jeho chrápání bylo za trest. Tak jsem tedy slezla dolů, dala si čaj a posnídala koláče bez cukru. Které byly mimochodem dobré. Ty jsem vlastně jedla v průběhu obou dní.
Ani nevím, co jsem v neděli ráno dělala, ale odpoledne kolem jedný jsem vzala kluky na procházku. Tak jsem si fotila přírodu a některé fotky jsou fakt hezký. Ale stejně bylo nejlepší, když jsem byla už před dědovým a u sousedů na kvitku byl motýl. A dal se vyfotit zblízka. Dokonce jsem ho měla i na ruce. Chudák měl něco s křídlem, ale lítat mohl, tak nechápu, proč neodletěl. Ta fotka se povedla, jsem s ní fakt spokojená tak ji čekejte. Snad večer.
Odpoledne jsem si vzala noťas a šla se dívat na film. Všichni se totiž dívali na televizi a já se nudila. Tak jsem napřed hrála karty, to mě ale přestalo bavit, tak jsem si pustila Avatar. Asi po 40ti minutách přišel Honza, že už jedem. Tak po mě řval, že mám ustlat. Tak jsem po něm taky zařvala, že bylo ustlané, dokud se tam nevyválel, tak ať si nasere. A prý, že mě zmlátí. Ale ani na mě nešáhl. Ještě že tak. Pak jsem mu dala noťas, šla se sbalit a jeli jsme.
V půl 5 jsem byla doma. Zapla jsem si facebook, a hned - mám dělat referát do ite. Bezva, tak jsem ho musela přepsat, protože by se to skopírovalo i s černým pozadím, tak jsem tomu věnovala snad dvacet minut.
V osm jsem se dívala na totální kravinu. Hnus, hnus, hnus.
No a největší hřeb večera byl, když jsem šla asi po třetí na záchod s bolestmi břicha. To je hnus. Takový bolesti, stejný jako u dědy. Pak se mi na chvilku ulevilo, spala jsem a nakonec jsem seděla na wc až do půl 1. Sebrala jsem se, vzala si deku do obýváků, snědla 4 prášky a usla.
Parádní noc. Jsem ráno myslela, že ani na praxi nepůjdu, jak mě to bolelo.
Ale šla jsem a o čtvrt na 11 jsem byla doma. A teď ani nevím, jak dlouho tu sedím a píšu tenhle článek. Celke mě totiž bolí prsty.

A na závěr přikládám fotku dortu :)


Snad jste měli taky fajn víkend jako já.

Atze
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dainn Dainn | Web | 8. listopadu 2011 v 11:28 | Reagovat

Máš vážne krásny blog :)

2 Thess Thess | Web | 9. listopadu 2011 v 12:51 | Reagovat

Váá..Mam chut' na ten dort ;D. jinak..Já už nemám ani babičku ani dědu..Já vlastně dědu ani nepoznala a babička mi umřela když mi bylo 6 :(.:P

3 Karr Karr | Web | 9. listopadu 2011 v 15:43 | Reagovat

Wow, ten dort je dokonalej! Umřela bych kdyby ho přede mě někdo postavil. Pak bych vstala z mrtvých a snědla bych ho. :D

4 Anný Catherine Anný Catherine | Web | 12. listopadu 2011 v 10:19 | Reagovat

Já mám menší prosbu... jak tady máš přesně nastavený to písmo? Nemůžu na to přijít :-| Děkuju moc.

Btw : Máš krásně dlouhý články, do kterých se vždycky dá suprově začíst. Jen tak dál ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama