close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Listopad 2011

"Kdybych tady sebou sekl, tak na to přijdete až v sobotu" ..

7. listopadu 2011 v 12:31 | Atze |  Napsal život
Aneb výrok dědy, který teď říká velice rád. Chystá se do hrobu, přitom je to aktivní senior (nemám to slovo ráda, ale důchodce je taky hrozný) . Prostě starší pán, který se stará o králíky, teď už i morčata, zahradu a hlavně - sám o sebe.
Bydlí sám, protože babička nás opustila před 11 lety. To je doba a přesto si na ni pamatuji. Děda je fajn, až na tu větu, kterou má teď fakt rád. Ale upřímně - ona je to pravda. Máme to dá se říct "daleko", takže tam nemůžeme být každý den, tak alespoň každou sobotu. A má pravdu s tím, kdyby to s ním seklo, dovíme se to až v sobotu.
O tom jsem psát ale nechtěla, ale jako začátek článku o tom, co jsem prožila u dědy by to šlo.


Život středoškolačky - den čtyřicátýtřetí

4. listopadu 2011 v 20:00 | Atze |  Napsal život
Strašně se mi nechtělo. Achjo .....
Jsem ležela skoro do čtvrt na 7 v posteli a chtěla být doma.
Já prostě věděla, že mám zůstat doma.


Radek John: Memento

4. listopadu 2011 v 14:00 | Atze |  Knihy


zdroj fotky: memento/
autor: Radek John
počet stran: 288
žánr: román, drogy
text: Atze (původní text)
hodnocení: 9/10


Kniha popisuje život Michala a Evy, hlavních postav. Kolem nich je objevují další narkomani, závislí na droze. Do detailu je popsáno, jak drohu získávají a jaké mají pociti.
Dojde i k vězení, hádkám, pláči a smrti.
Michal se několikrát pokusil navštěvovat léčbu a překonat závislost s Evou, svojí láskou. Hned poté, co si Michal odseděl svůj trest ve vězení za přestupky se účastní skupinové terapie drogově závislých. Podaří se mu abstinovat a chce pomoct i Evě. Jeho těhotné Evě.Ta ho ale chce opustit kvůli jinému "vařiči". Dojde to tak daleko, že se pohádají, a na Michala je přivolána policie.
Dostane rok ve vězení. Během pobytu se dovídá, že Eva spáchal sebevraždu.
Michal touží po pomstě - myslí si, že to udělal jeden kluk z party a později i máma. Začne trpět paranoiu a snaží se získat smrtelnou dávku pro partu. Při tom se ovšem nechá předávkovat začátečníky.
Tímto se ocitáme na začátku knihy, kde leží na chodníku a později mu v nemocnici zachraňují život.
Nejlepší je závěr, kde se píše, jak Michal dopadl. Má poškozený mozek, je na psychiatrii a skoro nechápe normální souvislosti.
Následující poznámka ukončuje knihu přímo skvěle, roku 1985 byl pervitin (droga použita v knize) připsán na seznam zakázaných omamných látek.

Atze

Život středoškolačky - den čtyřicátýdruhý

3. listopadu 2011 v 20:00 | Atze |  Napsal život
Miluju vstávání za tmy. Fakt že jo. Sice skoro spím, ale ráno v autobuse je míň lidí a nemusím se mačka. Jé, to je pohoda.
Sice je zima, ale ta se dá přežít.

Dneska jsem se měla fajn. Možná až moc.
Jediný, co mě štve je jedna holka z druháku. Strašně mi někoho připomíná, ale nevím koho. Jen vím, že bych ji nejraděj dala do držky, protože jak si ta holka o sobě myslí, co svět neviděl. Neřešit.


Ustupuju a stejně je vám to málo ..

3. listopadu 2011 v 16:42 | Atze |  Ze života
Tak se mi jednou poštěstilo dostat se do autorského klubu. Uznávám, že v té dobře se tam dostal každý druhý blog, co splňoval podmínky. Bylo to hned ze začátku rozjedu klubu, takže pravidla nebyla tak přísná a byl tam ještě Standa, tuším.

Jsem tam přes rok, což je celkem slušná doba. Jenže za tu dobu se mnoho věcí změnilo.
Všechno se mění. V průběhu času.
Takže se změnil i autorský klub.
Proběhl "očistec", kde se vyhazovaly některé blogy, jak jistě víte. A zrovna můj blog měl to štěstí, že zůstal. Což se vám zřejmě nelíbí. (proto tohle píšu, že)
Přijali mě a "přežila" jsem i vyhazování. Stále jsem zůstala, psala si své články, všechno bylo v pohodě. Když s člověk píše deníček, je to v pohodě. Ale jakmile jsem začala psát články ze školy, tak se rozthl pytel s komenřáři, jestli si myslím, že to vůbec někdo čte.
Někdo by si měl uvědomit, že já si blog píšu pro sebe, jsou to moje články, je to kus mě a mého života, je to moje vzpomínka. Copak by se nechcete za pár let vrátit a podívat se, co jste tou dobou před 10 lety (například) dělali? Já tedy ano, proto jsem si zavedla projekt Středoškolačka.
Psala jsem si je hned odpoledne, jak jsem přišla ze školy. Našlo se pár zajímavých komentářů k článku, ale i komentáře, které byly .. zajímavé. Nelíbili se vám moje články. Tak jsem se rozhodla, že články budu zveřejňovat v 8 večer. Ustoupila jsem, abyste to neměli odpoledne ve výpisu článků a stále máte kecy. Tak mi řekněte, co mám dělat?
Sami píšete, že je to můj blog. Ano, je. Tak mě nechte si psát články takové, jaké mám.
Nelíbí se? Vypadni.

Ale ještě víc mě štve, že jsem skončila s psaním povídek. To vlastně ani tak moc ne, ale vadí mi, že si fotím jen tak pro radost a jedna slečna mi sem přijde a začne psát komentáře, že je na fotografické škole a v mých fotkách nic není.
Beru to, je to její názor. Kritiku umím přijmout, ale ne takovým způsobem, že vychvaluje někdo sebe a shazuje práce někoho jiného. Tohle podle mě není kritika.
Sorry, jsem namyšlená kráva asi, ale tohle mě naštvalo.
Nemám foťák na to, abych měla profesionální fotky. Fotím, protože mě to baví a je to můj koníček. Vkládám si sem fotky, protože je to vzpomínka. Ukládám to sem, aby to viděli ostatní.
A zase kritizujete.
Píšete, že nechápete, proč jsem v autorském klubu.
Upřímně? Já to také nechápu.

Jedno vím ale jistě.
Tohle je můj blog, mám ho ráda a jen tak se ho nevzdám. Nevím, jakou náhodou mě nechali v ak, ale jsem ráda. V každém je kus něčeho, co je vyjímečné. Já hold měla štěstí.
A pro příště bych byla ráda, kdybyste mi přestali psát, že nemám v ak co dělat.
Jak by bylo vám, kdyby to někdo psal na blog vám? Něco děláte pro sebe a čtenáře a pak přijde někdo, kdo to všechno zkritizuje a myslí si, jaký není king.
Zamyslete se.

..
Tímto bych chtěla říct, že jsem v autorském klubu, protože všechno na blogu je moje. Takže jestli se ti to nelíbí, tak sem nechoď a nepiš komentáře. Stejně jen tak neodejdu.

Atze

Život středoškolačky - den čtyřicátýprvní

2. listopadu 2011 v 20:00 | Atze |  Napsal život
Památka zesnulý - 2. listopad.
Měla bych jít na hřbitov a taky, že půjdu. Najdu nějakou svíčku a zajdu tam.
Jak ráda bych vrátila čas a udělala něco pro to, aby mě mí blízcí neopustili.


Život středoškolačky - den čtyřicátý

1. listopadu 2011 v 20:00 | Atze |  Napsal život
První listopadový den. Krásný start měsíce, přeji.
Když si představím, že by už mohlo sněžit, tak je to hnus. Pořád chodím jen v mikině a bojím se okamžiku, kdy budu muset vytáhnout zimní bundu. Jak mě se nechce !!
Fuj.

Ale tak, ještě nesněží, tak není si proč stěžovat.
Poslouchám rockmax, hraje to i bráchovi, takže slyším trochu ozvěnu, sranda. Jsou 4 hodiny a mám zmrzlé prsty. Klasika.


Žlutá je taky dobrá

1. listopadu 2011 v 16:17 | Atze |  Zachycené momenty

29.10.2011 Originál je zboku, ale takhle je hezčí.

Atze