Proč by bylo lepší nechat toho, co mám ráda

10. října 2011 v 18:02 | Atze |  Vylévaní srdce
Vždycky jsem si myslela, že píšu dobře. Říkala jsem, že mě psát baví, ale teď se mi zdá, že opak je pravdou.
Přemýšlela jsem, kdy jsem naposledy napsala něco .. skvělého. Něco, co by lidi zvedlo ze židle a řekli si, že ta holka má talent, že je dobrá. Tohle se mi nepovedlo a bohužel už ani nepovede.
Pokoušela jsem se napsat několik povídek.
Jednorázkovky se mi celkem dařily, ale vždy jsem uspěchala závěr a tak povídka ztrácela svoji část. Odbývala jsem se a pak se divila, že mi čtenáři psali komentáře, které se mi nelíbily. Myslela jsem si, že je to vaše chyba, že jste špatní, že se vám nelíbí moje psaní. Později mi ovšem došlo, že ta chyba je ve mě. Že to, co jste psali byla pravda. A pravda to stále je.
Odbývala jsem je. S žádnou povídkou jsem si nedala práci. Začala jsem psát, protože jsem měla dobrý nápad a jak jsem psala a psala, chtěla jsem to mít už za sebou a dopsat to. I za cenu, že se to nebude nikomu líbit. A nelíbilo se.
Poté jsem se pokoušela napsat povídky na pokračování - jak se říká. Ovšem pokaždé jsem napsala jeden díl a pak jsem se na to vykašlala.
Otázkou je, proč jsem to udělala?
Protože mi došla energie věnovat se něčemu, co se mi nelíbilo. Vlastně líbilo, protože jsem neviděla ty chyby a myslela si, že je to dokonalé. Že píšu skvěle, lidi to hltají a čekají na pokračování.
Snažila jsem se v psaní být sama sebou a občas se i najít. Někdy jsem měla potřebu se vypsat ze špatné nálady, tak jsem si prostě sedla a začala jsem psát. Jak mě ta nálada ovšem přešla, odešla s ní i chuť pokračovat v psaní. Byla to jen taková chvilková euforie.
Přišlo zklamání, nechuť a pravda.
Pravda je taková, že jsem v psaní nebyla nikdy dobrá. Ve škole jsem ze slohů měla jedničky a myslela si, že jsem dobrá, když se to líbilo učitelce i třídě. Jenže tam nás bylo kolem dvaceti a všichni se shodli, že je to hezké. Jakmile jsem to trochu začala chápat a vkládat své práce na internet, poznala jsem, že zase tak dobrá pisatelka nebudu.
A ani nejsem. Namlouvala jsem si to a myslela si, že si to myslíte i vy. Možná jsem nějakou práci napsala dobře, líbila se, sklidila jsem pár hezký komentářů, ale to je tak vše. Jak jsem se již zmínila, nenapsala jsem něco, co by lidi zvedlo ze židle.
Nejsem dobrá a nikdy jsem nebyla. Byla to jen .. přetvářka nebo faleš. Sama ani nevím.
Zklamala jsem tím sama sebe, protože jsem doufala, že jsem v tom dobrá. A teď mi dochází, že já na to nemám předpoklady. Moje slovní zásoba je možná o něco širší, než mých vrstevníků, ale to je skoro nepodstatné. Neumím u jedné věci vydržet dlouho a hned mě přestane bavit.
Stejně jako psaní.
Je to sice fajn koníček, takové odreagování a pak milé překvapení, když vidíte, že vaši práci někdo ohodnotil. Jenže mě pak mrzelo, když jsem si přečetla komentář, ve kterém byla i kritika. V tomhle ji neumim přijmout. Prostě jsem si myslela, že jsem king a jsem nejlepší.
To je ale pryč.
V nejlepším se má přestat a já přestávám psát povídky, úvahy a vše okolo toho. Začnu se věnovat něčemu, co mi jde lépe a lidé to ocení. Psaní přenechám zkušenějším.

Mrzí mě, že jsem žádnou povídku nedopsala do konce, že jsem se alespoň nesnažla, ale to je život.
Atze
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alča Alča | Web | 10. října 2011 v 18:22 | Reagovat

Anebo se nemusíš vzdávat, ale můžeš na sobě začít tvrdě dřít a stát se dobrou. Nikdo nebyl dobrým hned od začátku - ale ti, co měli sílu si to přiznat a čelit tomu - ti se dobrými stali ;)

2 Kykyňa Kykyňa | Web | 10. října 2011 v 18:26 | Reagovat

Práveže vďaka kritike sa človek dokáže naučiť písať lepšie a lepšie poviedky, lebo ľudia povedia, kde robíš chyby a ty to môžeš zmeniť! V tom je čarovný vzťah spisovateľa s čitateľom. Bez čitateľa by dielo neexistovalo. Nemalo by totiž pre koho existovať ;-)
Držím ti palce.

P.S.: Nikdy nepíš pre nutnosť, ale pre radosť.

3 Veronika Veronika | Web | 10. října 2011 v 18:40 | Reagovat

Psaní chce čas. Sama vím, že moje opravdu skvělý práce by se daly spočítat na prstech jedný ruky a ještě by mi jich pět zbylo.
Na psaní se nesmí tlačit, musí dozrávat, vyvíjet se.. a ty se nesmíš vzdávat. Pokud máš psaní opravdu ráda, piš dál. :)

4 nat nat | Web | 10. října 2011 v 19:39 | Reagovat

tak kritiku by si podla mňa mal každý zobrať k srdcu, ja osobne mám rada skôr také typy komentárov,v ktorých sa niečo dozviem...samozrejme, aj pochvala poteší, ale rada sa zlepšujem..a keď neviem čo zlepšiť, tak to nepojde..a preto je kritika dobrá :) na tvojom mieste by som určite s písaním nekončila,..musím síce povedať že som od teba nič nečítala, ale každý sa dokáže zlepšiť...ja sa držím názoru, že sa dá dosiahnuť čokoľvek, čo človek chce, keď sa snaží :)

5 tlb5 tlb5 | Web | 11. října 2011 v 19:41 | Reagovat

nie..nepodcenuj sa až tak moc..vždy je čo vylepšovať,ale zle určite nepíšeš !:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama