
Proč své sourozence nenávidíme a přesto milujeme.
8. září 2011 v 18:18 | Atze | Ze života
Komentáře
Jasný, že je to hnusný, že na svoje sourozence nadáváme, jenže ty nevíš, co to je mít mladšího sourozence. Já mám mladší sestru a skoro pořád mi přijde, že je u rodičů oblíbenější. Ale je jasný, že se máme obě rády :). Je to prostě radost a starost v 1
.
Ja s bratmi vychádzam dobre a nikdy na seba nenadávame . Možno preto, že sme zažili stratu súrodenca . Ale čo ja viem... jeden má šestnásť a zase rozdiel troch rokov nie je taký hrozný, aby ma otravoval otázkami a tí dvaja ďalší sú takí krpci, že sa ich dá jedine zbožňovať . Je pravda, že mám ešte sestru a s tou sa nestýkam, ale tak zase nemôžeme vychádzať s každým...
:) Díky Bohu jsem se segrou ve fázi, kdy jsme na sebe jakžtakž hodné :))
Napsala si to hezky. Konečně někdo, kdo si taky váží toho, co má a nestěžuje si na to, jak za mladšího sourozence musí uklízet pokoj :)