Bílá stěna - díl první

25. září 2011 v 12:51 | Atze |  Vylévaní srdce
Pokud se bude líbit, budu psát pokračování. Mě osobně se to líbí a jsem spokojená. Komentujte, pište názory, nadávejte, cokoli.
Příjemné počtení.




Čtyři stěny. Připadá mi to, jako by na mě padaly. Sakra, já se bojím!
Jsou tak stejné. Všechny mají stejnou barvu. Tu zatraceně bílou barvu. Musím pryč. Hned.
Měla bych přemýšlet. Musím přijít na to, jak se odsud dostat.
"Nesu oběd" Ozvalo se z chodby a se skřípěním se otevřely velké, mohutně bílé dveře. Vkročila postava. Muž. Černé oči jako uhel, blonďaté vlasy a bílý plášť.
"Nemám hlad" Odpověděla jsem a v žaludku jsem cítila křeče z hladu.
Mám plán. Musím se teď hned dostat z těch dveří. Sakra, tak udělej něco. Hni tím zadkem a uteč!
Zmocnila se mě panika. Nabrala jsem sílu, svalila onoho nešťastného mladíka na zem, vzala bílou židli, co si tak ladně stála v rohu a přetáhla mu ji přes hlavu. Během chvíle mu z jeho dokonalého čela začal stékat pramínek krve. A mě to bylo málo.
Hledala jsem kolem sebe něco ostrého.
"Klíče! Má u sebe klíče!" Sehnula jsem se k němu, abych mu sebrala klíče z kapsy a on mě chytl za ruku. Lekla jsem se, ale ne tak moc, abych zaječela.
"Nenechávej mě umřít, jsi hodná, nedělej to, prosím"
"Tyhle kecy na mě neplatí." Zaječela jsem na něj a kopla ho do ruky.
V ten moment mě pustil. Odvrátil tvář bokem, aby se nemusel dívat na můj úsměv, který se mi rozjel přes celou tvář. Vzala jsem mu ty zatracené klíče, znovu se nad něj sehnula a zaryla mu jeden klíč pod žebro. Bylo to málo, ale na jednu malou díru to stačilo. Strčila jsem do ní prst, potom dva, čtyři, až jsem tam měla celou ruku.
"Nech .. mě" Šeptal už skoro mrtvým hlasem a mě to bylo jedno.
"Chcípni"
Neměla jsem ho ráda. Byl hezký, líbil se mi, ale má touha byla silnější. Já prostě musela.
Zaryla jsem ruku hlouběji. Krev stříkala všude kolem mě a já se smála. Nahlas. Tak, aby to všichni slyšeli. Aby slyšeli mou touhu. Mou vášeň.
Už byl mrtvý. Byl to krásný pohled, přála bych vám, abyste to viděli. Taková pastva pro oči to byla. Neskutečná úleva. Bylo mi skvěle.
Pořád jsem měla ruku v jeho břichu, když v tom mě napadlo, že bych ho mohla roztrhat na kusy. Proč by taky ne.
Nevím, kde se ve mně vzala ta síla, ale odlomila jsem nohu od židle. Byla z nějakého mě neznámého materiálu. Vzala jsem tu nohu, zabodla mu ji do břicha a jela dolů, níž a níž, až k jeho rozkroku. Bylo mi ho líto.
Odhodila jsem zakrvácenou nohu, otočila ho na břicho, vzala jeho hlavu a práskala jí o zem. To byly zvuky! Wau!
Zase jsem ho otočila na záda. To už měl celý plášť, co býval bílý celý od krve. Ruce jsem mu zabořila do břicha. Všude byla krev. Spousty krve. Vytáhla jsem je a v nich jsem svírala jeho žaludek, střeva a plíce. Ale to, co jsem hledala, jsem nemohla najít.
"Do hajzlu" Nadávala jsem. Bylo mi to ale k ničemu. Musela jsem se uklidnit. Třepaly se mi ruce.
"Notak, holka, klídek" Říkala jsem si a hned by mi bylo lépe a mé ruce se zase uklidnily.
Hledala jsem dál a našla jsem to! Jeho srdce. Bylo pořád teplé. Ještě bylo snad živé, nebo se mi ten tlukot jen zdál. Nevím.
Usmála jsem se a vstala. Roztáhla jsem ruce. V pravé jsem svírala jeho srdce a pomalými, jistými kroky jsem šla k zdi, která byla ode mě nejdál. Takže na ní nebyl ani cákanec krve.
Stoupla jsem si na stůl, abych byla co nejvýše a začala jsem psát na zeď.
"Tohle byl jeho osud. Zasloužil si ho. A teď jste na řadě vy všichni ostatní."
Tak zněl můj vzkaz pro ty, kteří by to tam našli. Nikdo v tomhle ústavě nezůstane živý. Nikdo. Nakonec zůstane jedna osoba. Jedna jediná, která si tohle všechno nebude pamatovat.
Rozhlédla jsem se okolo sebe a uznala jsem, že bych měla pokročit dál. Vyběhla jsem na chodbu. Ty bílé kachličky mě sraly. Vyrvala jsem hasící přístroj, který visel hned vedle vchodu do mého bývalého pokoje a začala jsem mlátit do země.
Zasraný kachličky. Sraly mě tam od té doby, co jsem tam přišla. Už to budou čtyři roky co tam jsem. Dokonale jsem to tam znala. Pomalu jsem rozbíjela celou chodbu, když jsem uslyšela kroky.
"Přestaň" Ozvalo se za mnou.
"Co ty mi máš co rozkazovat naivní čubko" Zařvala jsem na drobnou blondýnu, která se mě snažila uklidnit a pravé ruce svírala injekční stříkačku.
"Uklidni se, potřebuješ pomoct"
"Nic nepotřebuji, táhni ode mě"
Hnala se ke mně když v tom mě napadlo, že v rukou stále svírám hasící přístroj. Stála jsem tam jak přikovaná a nic nedělala. Čekala jsem, až bude blíž.
"Tak vidíš, že umíš být hodná. Já ti věřím." Říkala.
A já se ji jen v duchu smála. Jsi tak naivní, myslela jsem si. Byla ode mě na pár metrů, už natahovala ruku a já po ni hodila ten přístroj. Srazilo jí to k zemi. Ale stále byla na živu.
"Chcípni ty jedna čubko" Zařvala jsem na ni.
Sehnula jsem se pro přístroj a znovu ji tím praštila. Byla mrtvá, nadobro.
"To ti patří, ty svině jedna" Přála jsem jí smrt. A že jsem ji zabila zrovna já, by mě ani ve snu nenapadlo. Byl by to ale ten nejlepší sen, co by se mi kdy zdál. Sebrala jsem ji z rukou stříkačku s neznámou látkou a namířila ji proti jejímu obličeji. Pomalu jsem do něj vpouštěla neznámou látku a dívala se, co to s ní dělá. Škubala s sebou. Zvláštní podívaná.
Smál jsem se. Zase nahlas. Čekal jí stejný osud jako toho v mém pokoji.
Roztrhala jsem jí ten zasraný bílý plášť, abych měla lepší přístup k břichu. Vzala jsem stříkačku, teď už prázdnou a rozpárala tou jehlou její břicho. Tentokrát bylo snadnější najít její srdce. Takové malé, drobounké. Ještě nevyzrálé, řekla bych. Měla toho spousty před sebou. Ale tohle jí patřilo.
Znovu jsem vstala a udělala na zdi nápis. Jejím srdcem.
"Patřilo jí to. A stejný osud potká i ty z vás, kteří se mi připletou do cesty"
Má cesta za snem pokračovala. Odhodila jsem její srdce a šla jsem dál.
Všude bylo ticho. Až moc nepříjemné. Šla jsem dlouhou bílou chodbou. Na prvou zeď jsem položila mou zasranou ruku na bílou zeď a šla. Otočila jsem se, abych se podívala, co jsem to udělala.
"Jejda, to bude mít někdo moc práce" Zasmála jsem se jen tak pro sebe. Bylo mi to jedno. Ať to uklidí, kdo chce. Došla jsem ke skladu.
Zkusila jsem kliku, ale ty zasraný dveře byly zamčený.
.. Pokračování příště
Atze
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Peter Cross Peter Cross | Web | 25. září 2011 v 13:12 | Reagovat

Oh. Kdo by to byl do takové milé mladé slečny řek. ( tím myslím tebe. ) :D Ale líbí se mi to. Nejvíce asi ta roztrhávací část.. :D

2 Reina-sun Reina-sun | Web | 25. září 2011 v 14:00 | Reagovat

Teda, vyrazilo mi to dech. Už se těším na pokračování.

3 Dottie Dottie | Web | 25. září 2011 v 14:03 | Reagovat

Když si to představuju, tak z tý bílý barvy bych asi měla za chvíli "depresi", ještě že je tam ta krev :D. Hodně morbidní, ale píšeš hezky, takže bych si docela ráda přečetla, co se stane dál ;).

4 tlb5 tlb5 | Web | 25. září 2011 v 15:09 | Reagovat

som zvedaváá na pokračovanie tak šup šup ! :o INAK PERFECT !

5 Katarina Katarina | Web | 25. září 2011 v 15:36 | Reagovat

Zajímavé, celkem se mi to líbí. Těším se na pokračování :-)

6 Attila Attila | Web | 25. září 2011 v 15:39 | Reagovat

Děkuji ti za pochalu mé povídky/drabble. Já taky musim chválit tebe! Je to naprosto úžasné a myslím, že si s radostí počkám na další díl ;)

7 Goofy Goofy | 25. září 2011 v 16:22 | Reagovat

Musím říct, že je to opravdu hodně dobré, dosti drama, tragické, ale má to svou šťávu!!

8 Rousanni Rousanni | Web | 25. září 2011 v 16:26 | Reagovat

No tak teda páni.. ted je mi fakt blbě.. nikdy jsem na takové nebyla.. ale musím uznat povedla se ti.

9 džeronimo džeronimo | Web | 25. září 2011 v 18:13 | Reagovat

oh kurva.. morbidní.. nádhera. to strkání rukou do břicha bych si odpustila ale jinak vážně senzační.. těším se na pokračování! zajímalo by mě.. kdo bude další a jak to dopadne s vražedkyní..

papa roach jsou vážně úžasní, líbí se mi od nich všechny písničky co jsem zatím slyšela.. doporučuju ;)

10 Sabí ;) Sabí ;) | Web | 25. září 2011 v 21:46 | Reagovat

[Smazaný komentář] Podle mého vím o koho jde ,)

11 Luke Luke | 26. září 2011 v 6:14 | Reagovat

Z tebe by byla dobrá naturalistka :-D..jen bych možná vytknul,že tam je až moc naturalismu a děj trocha chybí :-) jinak dobré to je :-)(Ale furt to na Tajemství Genesis od Toma Knoxe nemá :-D)

12 Annie-chan Annie-chan | Web | 26. září 2011 v 15:11 | Reagovat

To je jako nějaká bylina... samozřejmě bez Ilji Muromce.

13 Attila Attila | Web | 8. října 2011 v 11:56 | Reagovat

[7]: No právě! Drama a tragický náměty já miluju ;) vždyť víš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama