Kurva.
Omlouvám se všem teď rádoby chytrým, vyspělým, dospělým, přecitlivělým, mladým, starším, rozumnějším holkám, kterým přijde stááášně trapný a dětinský mluvit sprostě. Ale já musím.
Včera u dědy to bylo všechno ok. S bratrem jsme spravovali zadní okno. Teda on, já dělala jen dozor. Pak jsme projeli auto, pohoda. Dojeli jsme domů a on se jel projet na kole.
Začal někdo zvonit jak na lesy a nikdo tam nešel. Nikdo. Až on přišel sám, že musí mamě něco ukázat. Ukázat, jak spadl z kola.
Když mama přišla a ptala se mě, jestli s ní jedu na pohotovost. Bože, to byl šok! Když jsem sešla ze schodů a viděla ho, jak má odřený čelo, rameno v hajzlu, ruku dodřenou, loket, celé koleno a rozjebanej nehet jsem začala brečet. Sakra, tak jsem se o něj nikdy nebála.
Teprv až se něco stane člověku dojde, jak moc ho má rád. Přála bych vám vědět, co všechno se mi honilo hlavou. Ve špitálu jsem málem umřela. To čekání na rentgen. Zlomená klíční kost.
Miluju svýho bráchu nejvíc na světě.
Atze
Ať se uzdraví..