Měsíc bez akce. Mám být ráda, nebo mám být naštvaná? Kdo ví. Mě to ale sere ! Všichni všude můžou, jen já musím být doma a dělat hodnou dcerunku. A je mi kurva jedno, že si tyhle řádky čtou moji známí.
Rozečetla jsem si knížku "Budeš tam?" .. Chci jí dočíst co nejdřív a pak se konečně vrhnu na ten Kokain. Teď mám nějak více času na čtení, protože škola .. mě nebaví. Kašlu na to, 18 dní a mám prázdniny. Těším se, neskutečně moc.
Chci jít ven, jenže všichni na mě serou. Jasně, v pátek si jedete na akci, v sobotu taky a v neděli děláte taháky do školy. Proč ne, že .. Učíte se celé odpoledne a pak v autobuse musím poslouchat, jaký to bylo. Jenže mě to sakra nezajímá! Je mi to jedno, jak jste se měli.
V sobotu jsem se měla dobře. U dědy je to fajn. Opálila jsem si na zádech podprsenku, takže si ji musím ještě dopálit, abych nevypadala jako strašidlo.
Dneska jsem dostala zase do tlamy. Mama prý neumí vařit. Jasně. A to jen proto, že jsem řekla, že mi nechutnají ty knedlíčky a nejím hrášek v polívce. Však mě zbij, já to vydržím, že. Jsem zvyklá na tvoje rány. Jsem fackovací panák. Ale já vám říkám, s tím je konec. Jakmile budu mít v ruce ten zkurvenej papír, že je mi 15, vypadnu z baráku, najdu si staršího přítele, brigádu a budu studovat dálkově. A na všechno seru, protože toho mám plný zuby.
Akorát se teď půjdu podívat na nějaký představení do zámku a pak si budu číst. Protože v tom horku se nic jinýho dělat nedá. Koupat se nemůžu, když mám ten pierc, takže tak. Si ještě budu muset počkat. Ve středu jedo do Prahy a už bych se nejraději nevracela. Kéž by.
Atze