Osvětim, výlet do již uzavřených pekel, kde umíraly tisíce lidí. Krutá realita, zdá se mi

28. května 2011 v 16:03 | Atze |  Zachycené momenty
Výlet do pekel. Tak by se dal nazvat den, kdy jsem se vydala se třídou do Polska. Přejeli jsme hranice a mířili směr Osvětim. Koncentrační tábor, kde umírali lidé zcela zbytečně.
Nenutím nikoho to číst. Nás všech se to týká, každý by měl vidět, co prožívali naši předkové. Všichni by měli vidět tu hrůzu, která se tam odehrávala za dob druhé světové války.
Fotky nahání slzy do očí, už teď nevidím, co píšu. Pokud nemáte silný žaludek, tak to nečtěte.

... Pominu vstávání v půl 5 ráno i tu dlouhou cestu. Rovnou k věci.

Měli jsme českou průvodkyni, která nám překládala do sluchátek to, co říkal ten polský.
Chodili jsme do takových "domečků" kde byli všechny ty věci vystaveny. Bylo jich tam nespočet.



Na stěně jsme viděli mapu, která ukazuje, odkud se sem, do Osvětimi vozili lidé na popravu. Nejsmutnější je, že jim bylo řečeno, že jedou zakládat nový život. Dováželi lidi z CELÉHO SVĚTA! Sakra, dovedete si představit, co je to za hnus?
*Záchvat pláče*


Ani těla se nenašla všechna. Pohřbívali lidi tam, kde je napadlo. Vykopala se jedna velká díra a tam naházeli všechny mrtvoly. Památník všem mrtvým lidem zavražděných od roku 39-45



Dokonce se našli i dokumenty, které se psaly.



A teď trochu hnusnější věc.
Dováželi se plechovky. V autech s červeným křížem. Na plechovkách byla ovšem lebka. Jedovaté. Smrtící. Podávali ty hnusné, odporné, modré granule lidem. A ti pak umírali. Otrávili je.




Zůstala tam obrovská kopa těch plechovek. Prázdných.

Tohle je nepatrný zlomek obrouček, co zbyly.



Zůstala vzpomínka i na lidi, co měli zdravotní potíže. Ti ani nebyli schopni práce, takže rovnou na smrt je posílali.



Jak bylo zmíněno, bylo lidem řečeno, že jedou založit nový život. Brali si tedy s sebou i nádobí. Hromady nádobí !



Zůstávaly památky po dětech. Vezli si s sebou panenky.
(nemůžu k tomu napsat víc, tohle je snad to nesmutnější. děti.)


Koukněte, kolik lidí tam muselo zemřít. Tolik bot jste snad v životě neviděli. A věřte mi, že už ani neuvidíte. Nebudete chtít vidět..



..



Hnusný taky bylo, že si ty lidi značkovali. Inkoustem pod kůži. Poznávali je podle toho, kde to číslo měli. Nebyl to nějaký pan X, ale byl číslo. Hlásili se číslem. A německy.



Vězni, tedy lidé, co byli schopní práce dostali oděv. Ten nosili pořád. Ať bylo jaro, léto, zima, nebo podzim. Pořád. Jedny boty, napořád. Bylo jedno, jestli jim to bylo malé, nebo velké. Ber, nebo nech být.



A víte co ti zmrdi dělali? Fotili každého, koho přivezli. Na stěnách tam visí fotky těch lidí. To mě dostalo, protože někteří se usmívali. Bůh ví, co ti zmrdi těm lidem řekli. Až později pochopili, že nemá cenu dělat záznamy. Bylo jim jedno, koho přivezou. Neptali se na jména. Jsi číslo. Jsi nic.



Nedostávali najíst, proto taky tak někteří vypadali. Měli hlad. Všichni. Umírali hlady.



Dostávali najíst, jednou denně, malo porci. Nestačí ti? Zdechni.



Takhle oni pracovali. Namaloval to člověk, který to PŘEŽIL! Přežil tu hrůzu a byl ušetřen. Vzpomíná na to, namaloval to, jak se k nim chovali. Oblečení, dřevěné boty. Vozili kolečka a pomáhali stavět Osvětim. Zdokonovali svou vlastní popravnu.



Samozřejmě, byli tam i ženy. Ty tam vydržely měsíc. Na práci se nehodili. Když byla nějaká těhotná, porodila, dítě zabili tak, že ho hodili o zeď a vstříkli matce do dělohy kyselinu, aby znovu nemohla rodit. Šla pracovat nebo na smrt.



Střílelo se i u zdi. Tohle byla nejrychlejší a nejlepší smrt.



Celý objekt obehnán dvěma řadama plotu. Pokusů o útěk? 750. Uteklo 150 lidí. Zjistili to? Zastřelili 6 lidí.



Plynová komora. Nacpali tam 900 lidí a malými otvory ve stropě pouštěli plyn.



Spalovalo se i v pecích.



.. Druhá část - Auschvitch. nebo tak nějak.

Koleje, které si ti lidé stavěli sami. Jezdily tam vlaky s vagánomama se 120 lidmi. Jeli 3 týdny, bez hygieny, vody, jídla. Dojeli tam a všichni byli většinou mrtví.



Kde spali? Na dvěřených "postelích" kde spali 4 lidé na jedné palandě.



A kde vykonávali potřebu? Přece sem, uprostřed místnosti díra, kam vykonávali potřebu a pak si to sami vybírali a vyhozovali to pryč. Měli na potřebu 5 sekund, nestíháš, zdechni. Stejně to ani nebylo třeba, když nejedli, neměli co ze sebe vylučovat. Hnus.



...
K vidění toho bylo mnohem více. Fotek je dost. I přes to, že je to za námi už nějakou dobu, vyvolává to skoro ve všech určité vzpomínky. Tohle zažít a přežít .. Prostě to se nedá popsat.
Jedním slovem? Hnus. Jela jsem tam, abych viděla, jak to tam vypadá a dověděla se, jak to tam chodilo. Zážitek na celý život. Už mě tam nikdy nikdo nedostane. Jo, stálo to za to tam jet a vidět to. Ty hromady vlasů, brýlí, nádobí. To je něco neskutečnýho.

Počítali lidi když šli do práce i jak šli zpátky. Když nějaký chyběl, vybrali 6 lidí, které pověsili a ti si svou vahou vykloubili ramena. Jistá smrt. Pomalá a účinná.

Už nemám sílu psát další věci. Všichni byste měli vědět, kolik lidí tam zemřelo. Statisíce. Nechalo to ve mě vzpomínku, na kterou nikdy nezapomenu.

Atze
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veverka Veverka | Web | 28. května 2011 v 16:31

Musela to být síla, díky že jsi mi to přiblízila, i tak se tam chci jednou jet podívat.
Je to dobře nafocené a komentáře k tomu, jak z nějakého dokumentu - přesné, zajímavé a pravidvé.

2 slečna Pé slečna Pé | Web | 28. května 2011 v 16:50

ještě jsem tak nebyla, ale chtěla bych se tam jet podívat. příjde mit o hrozně zajímavé, poučné.

3 Nikolas Nikolas | E-mail | Web | 28. května 2011 v 17:08

Já se tam taky chystám podívat. Sice se mi do toho moc nechce, protože vím, že to je silný zážitek, ale každý by to měl vědět, aby si uvědomil, co příšerného se dělo...

4 Terka Terka | Web | 28. května 2011 v 17:21

Páni, to je síla. Nemám slov.

5 *Nanna *Nanna | E-mail | Web | 28. května 2011 v 17:26

My tam pojedeme se třídou příští rok, ale už teď se docela bojím. Je mi těch lidí hrozně líto, hlavně těch dětí. :// A ještě jak jim napovídali, že jdou za lepším životem... to mně dostalo. Chudíšci. ://

6 Alisa Alisa | Web | 28. května 2011 v 17:31

Mňa koncentráky strašne fascinujú . Bolo obdobie, keď som bola posadnutá druhou svetovou . V poľskom som už bola asi 20-krát . Podľa mňa najhoršie je ten prechod z Auchswitzu I do Auchswitzu II. Zo začiatku si človek povie, fajn, aspoň mali normálne domy a trochu miesta a potom príde na veľké pole a tam v podstate stajne... Mal by to vidieť každý, kto si myslí, že má biedny život .

7 stranger-girl stranger-girl | Web | 28. května 2011 v 17:38

Nikdy jsem tam nebyla, ale stačí vidět ty fotky, a je mi špatně :( .. Povinně bych tam posílala všechny ty rádoby uznavače Hitlera.. Aby to viděli.. Aby to zkusili pochopit, jaký to byl hnus.. :(

8 Es Es | Web | 29. května 2011 v 11:24

Wow, to je docela drsný, taky bych se tam někdy ráda podívala..

9 Luczynka Luczynka | Web | 29. června 2011 v 10:32

Je mi z toho špatně.Fakt jo. Jaký ti lidi byli svině. Co lidi, těm nic jinýho nezbejvalo, ale zas*anej Hitler.  Mám z těch fotek husí kůži. Ale i přesto bych to chtěla vidět na vlastní oči. Přeci jen, z fotek je to trochu něco jinýho.
Každopádně si myslím, že vidět to fakt na vlastní oči, člověk si bude hned víc vážit života, na kterej si neustále stěžuje...

Super článek.

10 Klára Musilová Klára Musilová | 25. července 2011 v 20:28

Silnej článek, neskutečně silnej. klobouk dolů.
Já tam bohužel nebyla. Bohužel? Ano, bohužel, protože si myslím, že by tam měl jet každý a to povinně. Jsou věci na který se prostě nesmí zapomenut!!!!!

11 klara klara | 23. srpna 2011 v 12:30

bola som tam tiez, asi dva roky dozadu... odvtedy som sa o temu holokaustu zacala viac zaujimat... precitala som uz asi 20 knih... neuveritelne zverstvo!! :( nechapem tych, ktori to popieraju, ked dokazov je tak zalostne vela...

12 Shav Shav | Web | 26. srpna 2011 v 16:56

Máš docela dobrý úsečný reportážní styl který má ještě v kombinaci s fotkami ten správný říz. Trochu mi to připomíná reportérku z Černých ovcí, nebo Johna, když ještě byl v televizi a zbytečně nefušoval do politiky.
Jen tak dál.
Co se týče obsahu článku, mohu směle říct, že o židovské problematice mám docela dost načteno a nad Auschwitzem jsem se natrávila dost dlouhou dobu, už proto, že ne vždy jsem byla ochotna vše vstřebat, nejhorší část se netýkala toho,co jedli, ale doktora Mengeleho, který tam působil..

13 Lied Lied | Web | 17. listopadu 2011 v 11:00

Taky jsem tam měla jet, ale nakonec jsem tam nejela... Protože jsem se domnívala, že by to na mém nitru zanechalo špatné pocity.. :(( Je mi těch lidí líto.. viděla jsem už dva filmy, co pojednávali o koncentračních a vyhlazovacích táborech..

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama