Duben 2011

V oblacích ..

28. dubna 2011 v 18:12 | Atze |  Napsal život
A oni si prostě řekli, že nás všechny budou strašit a že nám poslední dva měsíce znepříjemní. U nás ve škole se dějí divné věci. Ne, nejsou to divné věci, jsou to výlevy učitelů, kteří na nás háží sračky a je jen na nás, jestli se z nich dostaneme, nebo nikoli. Jsme přijati na střední školy, za dva měsíce jdeme do hajzlu a oni nám navrhují dvojky z chování za odevzdání omluvenku třetí hodinu místo první. A pak kde je kurva spravedlnost! Chtějí po nás pravidelnou docházku, omluvenky, úkoly, abychom se učili a jak se k nám chovají oni? Jako prasata. A ještě za to dostanou zaplaceno. Česká republika se může se školstvím jít zahrabat. Pane Klausi, máte v tom bordel !!

*Atze se prostě nasrala a musela to ze sebe dostat*

Včerejšek byl .. celkem fajn. Jo, šlo to. Myslím. Myslela jsem si, že budeš mít ta * Švrčková zase problém, ale divím se!!! Normálně ani necekla. A je fajn, když jsem ji diktovala, že jsem se dostala na dvě školy ze tří. Jo paní učitelko, asi nebudu tak blbá, jak si myslíte. A fakt děkuju za trojku z chemie! Jak vidíte, bylo vám to k hovnu a vysvědčení jste mi zas tak moc nezkurvila. A vy jste pořád píča. .. Nesnáším ji!
V dějepisu jsme se dověděli zase nějaký hovna. Musíme vybrat peníze na fotky, dřív je totiž nedostanem. To se bude těžko vybírat, když nás pořád chybí víc než půlka. A příští středu se fotíme na tabla, která budou vyset u sborovny. Vážně se těším, až se tam za rok půjdu podívat na svůj xicht a uvidím se. Stejně tam budeme všichni vypadat jak čuráci. Aspoň, že je to zdarma. Haahaha. V matice jsem seděla s Dejvem, protože to bych nebyla já, abych nemohla najít zkurvený tabulky do matiky. No, ono je to těžký, když si je dáte někam, kde byste je později nehledali. Už nikdy nebudu uklízet ! Mám svůj bordel ráda. A ve fyzice jsme pro jistotu šli na fotbal koukat. V tom byl ten den fajn.
Odpoledne je mi ukradený, jen vím, že jsem se smála klukovi, kterej je naprostej debil. Uletěla jsem s ním na jedné akci, tvrdil jak mám dokonalej zadek a takový kecy blá blá .. A včera, když šel se svojí borkou si myslel, jakej není king. Takový kluky bych fakovala. Alespoň jsme se s J. nasmály, když jsme kecaly před barákem ..

Jo a dnešek byl taky dobrej! Na to, jak nesnáším čtvrtky to docela šlo. Našla jsem tabulky !!!! Čumím. A zjistila jsem, že Švrčková je fakt píča. A slibuju, že o ní už nenapíšu! V angličtině jsem málem zabila Tomáša. Naprostej kokot! Lepí mi na záda cedulky "kopni mě" a myslí si, že se tomu budu snad smát. Tak jsem si sedla do první lavice a když byl zkoušenej, tak si myslel, že mu budu radit. Je to prostě debil. Češtinu jsme celou prokecali, jo to bylo fajn. A přírodopis v podstatě taky. Miluju takové dny ..
O volné jsem šla s klukama. Dostala jsem od M. cígo a šli jsme. Napřed do Billy a pak k panelákům. No jo, jsem píča, když jsem to vykouřila sama, před tělocvikem a zajedla to Margotkou. Ale to by nebyla přece Atze! Pauza. V těláku jsme běhali osmistovku. Mám stejný čas jako v prvním pololetí 3:48. Jsem pomalá jak šnek a je mi to šumáááák. Do dálky jsme skočila 3.38m! Ha, jsem dobrá. Druhá nejlepší. Těší mě to.

Je šest hodin, nachystám si věci do školy a jdu si číst. Čtu si dobrou knížku, takže to bude pohoda. Zajímá mě to ..
A vy čekejte, že se tu do konce týdne -snad- objeví další článek v rubrie Moji nejbližší a snad ještě tento měsíc článek v rubrice Čtrnáctka radí. A taky bych mohla vzít foťák a jít fotit. To ale až jindy.

Omlouvám se za moje sprosté výrazy, ale .. jinak to nejde.
Atze


Moje máma ..

27. dubna 2011 v 17:27 | Atze |  Ze života
... je pro mě nejlepší člověk na světě.

*Když jsem zakládala tuhle rubriku, myslela jsem si, že budu psát jen o kamarádech a kamarádkách. Ale omyl. Došlo mi, že moji nejbližší jsou hlavni ti, které znám nejdéle. Rodina. První člověk je máma*

Devět měsíců mě nosila v břichu. Nechápu, jak to se mnou mohla vydržet. Porod prý proběhl v pohodě. Měla jsem být kluk, ale nakonec se narodila malá holčička. Já.
Tím chci říct, že k mámě mám největší pouto. Prostě .. jsme spolu od úplného začátku.

Ona mě kojila, přebalovala, koupala. Hrála si se mnou, byla se mnou doma, když jsem byla nemocná. Psala se mnou domácí úkoly a starala se o mě. Pochválila mě, když se mi něco povedlo. Křičela na mě, když jsem udělala něco špatně. Vychovala mě. Snažila se, aby ze mě byla velká holka připravená jít do života. Chtěla ze mě mít hodnou holčičku v růžových šatičkách.

Byla to ona, která mě podporovala v soutěžích.
Ona mi vařila obědy.
Ona mi četla pohádky.
Ona je moje máma.
Ona je nejlepší ženská na světě !

Já jsem s ní zažila mnoho chvil. Příjemných i méně příjemných. Nastaly i situace, kdy jsme po sobě řvaly. Byly situace, kdy mě bila. Byly situace, kdy mě utešovala, když mi bylo nejhůře.
Ale jediná situace přetrvává .. Mám ji ráda, udělala bych pro ni všechno, jen aby se měla ona nejlépe. Slovy se nedá vyjádřit to, co pro mě udělala.
Nadávala jsem na ni, když mi něco zakázala.
Chtěla jsem od ní pryč, když na mě byla nasraná a řvala na mě. Chtěla jsem jí zabít, když mě bila. Chtěla jsem ji obejmout, když mi bylo nejhůře. Chtěla jsem být pořád s ní, když někam šla.

Máma. Kouzelné slovo, které má hodně, hodně vysokou hodnotu. Řekla jsem o ní spoustu špatných slov, za které bych si teď naliskala, nebo uřezala konečky prstů. Nezbyl by mi ani jeden konec.
Je jako moje nejlepší kamarádka. I když mi leze do mejlu, mám ji ráda a chci, aby mi tam lezla a nadávala mi, že mi chodí takové a makové e-maily.
Je to k smíchu, ale baví mě to. Mám ráda chvíle, když jsme spolu a povídáme si. Bavíme se narovinu, jako bych byla její kamarádka. Říkáme si skoro všechno.
Prostě .. Znamená pro mě hodně. Až se mi chce brečet z toho, jaká slova jsem o ní kdykoliv řekla. Neměla to se mnou jednoduché a nikdy mít nebude. Zlobím, jsem drzá, ale .. mám ji ráda! Mohla bych o ní napsat nekonečně řádků a napsat, jaké vlastnosti má, ale k čemu. Je to moje máma, nejdrazší osoba v mém životě. Znamená pro mě celý svět a nechci ji nikdy stratit.



Mami, mám tě ráda a chci ti poděkovat za všechno, co jsi pro mě kdy udělala. Děkuji.
Tvá zlobivá dcera, Atze.

Kašlu na pravidla ..

26. dubna 2011 v 21:16 | Atze |  Napsal život
Včera večer byla scéna. Jo, to fakt miluju, když si večer nemůžu číst. Asi budu články psát dříve, abych si potom mohla číst, jo, to je nejlepší řešení. Blá blá. Vyčerpávají mě ty moje kecy.
Dostala jsem po tlamě a musela jsem spát. V jedenáct v noci jsem se vzbudila, šla se napít, protože jsem měla takové to dráždění v krku na jedné straně .. Sakra, to je tak nepříjemný, už to nechci zažít ! Hnus.

Dnešek byl .. zajímavý. Ne byl totálně na piču. Lepší. Pardon, ale .. musela jsem. Je mi lépe.
Há, ráno jsem mohla být doma. Mohla jsem, ale já jsem řekla ne a šla jsem do školy. Nesnáším, když ráno vstanu a musím jít do školy s deštníkem! Nejsem věřící, ale bože, přestaň už pršet, fakt mě to sere ! Celou dobu, co jsem byla ve škole chcalo. Čekala jsem na autobus a zase chcalo. Chvíli hodně, chvíli méně. Já to nechápu, to počasí si opravdu dělá co chce!
Alee ... Hlavnějsí je, že jsme se moc neučili. Byli jsme spojení s céčkem a áčkem. Protože vážění, dneska se konaly přijímací zkoušky. Já přijatá se už jen směju .. To je taková pohoda mít odevzdaný zápisový lístek a smát se. Dělaly jsme sračky, seděli jsme jak jsme chtěli. Jo, miluju takové dny. Jen škoda, že už jich moc nebude. Dva měsíce a loučení .. Na pořád.

*V menu přibyly další dva odkazy - KAMARÁDKY. Také blogují .. Tak tam zaskočte, díky*

Chci říct k designu. Ta fotka .. Než začnete kritizovat, uvědomte si, že nikdo není dokonalý. Mám malý prsa a nápis jsem napsala obráceně, ale ta fotka se mi líbí. Je to můj blog, moje záhlaví a moje věc. Takže .. zdržte se nějakých hnusných komentářů, já na ně nejsem zvědavá. A nejsem LV abyste si na mě otvírali hubu a já potom končila s blogem.
Jo, to jsem napsala dobře. Atze, jsi dobrá. Musím se pochválit sama ..

Tak. Mám depku. Moje tělo .. je hnusný. Nemám žádné svaly, zato moje stehna, zadek, boky a břicho .. hnus. Blá blá, nejsem se sebou spokojená a už bych s tím něco měla dělat. Abych si mohla znovu píchnout pierc. To bude taková menší odměna ..
A teď si jdu rozšiřovat slovní zásobu, DEN POSLEDNÍ. Četli jsme to někdo? Potom můžete čekat recenzi.
Jo! A přikládám jednu fotku z pobavení. Ž. já vím, že se ti tak strašně nelíbí, ale já ji tady chci a musí tu být ! ♥


A víte co je fajn? Napíšu nadpis článku a píšu si deníček, který se nadpisu vůbec netýká.
Atze

Fucking perfect

25. dubna 2011 v 21:26 | Atze |  Napsal život
Když se něco posere, tak se posere dalších sto věcí ..
Brečím smíchy z komentářů u článku, kde LV oznamuje, že končí. A stejně, už na facebook psala, že se vrátí, jen že si dává pauzu. Škoda.

Teď mě ale sere, že člověk si večer nemůže pustit hudbu s basy. Mamince to dělá stááášně špatně. No bože, aby se jí náhodou něco nestalo. Takže zase půjdu spát s depkou, to se dlouho nestalo, až mi to začínalo chybět. A to mě nasrala ještě včera, když mi zkazila akci.

Včera byla .. neděle. Jo.
Nejhorší je, že já si nic nepamatuju. Jen večer, že jsem se domlouvala s J že půjdeme na akci. Neměla jsem pít, protože byli hlášení policajti a co, stejně tam žádnej nebyl.
Povedlo se to .. Díky Ž a J. Dík holky .. Takže J počítej s tím, že na pálení tě zvu zase já a bude ti špatně tak, jak mě bylo, když jsem usínala ! Samozřejmě že jsem musela být do jedný doma. Jo jasně .. Jdu v 10 a v 1 mám přijít, super fakt. Ale jsem jí vděčná, že mě vůbec pustila. Jsem ráda, že jsem vůbec šla, i na tu chvilku.
A další akce nás čeká v sobotu .. Tak tam se opijem s Kamilem jako prasata.

Jo a už si vzpomínám, že jsem byla s holkama venku. Chystalo se na déšť a my chtěl zmoknout, ale nějak nám to nevyšlo.
Přikládám fotky před bouřkou a jdu si číst. Čeká mě kniha, co má 500 stran.
Hezký zbytek večera i po vypadnutí Simony Feckové. hhhhhhhh










Atze

Výlet do Čech ..

24. dubna 2011 v 0:46 | Atze |  Napsal život
Takže nakonec píšu až v neděli. Myslela jsem, že to stihnu ještě v sobotu, ale byla jsme unavená a čekovala jsem kraviny na facebooku. Domlouvala jsem zítřejší chlastačku, kde má být zátah. Co, není mi 15, kašlu na to .. Někam se zašiju a bude to OK.
Tohle bude dlouhý článek, s kupou fotek.




Den ve znamení štěstí

22. dubna 2011 v 19:58 | Atze |  Napsal život
Budu dneska sprostá. Mám na to chuť.
Dnešek byl kurva dobrej den. "Nechval den před večerem" Johy, udělala jsem to a vidíš? Dopadl na jedničku. Ráno sice začalo tragicky, ale zbytek dne se povedl.

Ráno jsem vstala s tím, že jedu do Olomouce na školu si pro vyzvednutí rozhodnutí o přijetí/nepřjetí. Jenže to by nebyla Atze, aby se nepodívala na internet. Brali 32 lidí. Atze je šestá.
Nejraději bych skákala sto metrů vysoko, jak jsem šťastná! Ale to jsem ještě před radostí lítala po pokoji a hledala zápisový lístek .. Samozřejmě se našel a já ho prostě v pokoji neměla. Ještě když jsem si šla umýt vlasy, nemohla jsem tomu prostě uvěřit. Mluvila jsem si sama pro sebe, jak jsem dobrá. Z 32 lidí jsem 6tá. Bez přijímaček, podle známek. Já, trojkařka jsem na střední škole - maturitní obor šestá.

Další letní den ..

21. dubna 2011 v 16:32 | Atze |  Zachycené momenty

Vyběhla jsem s foťákem na zahradu a nafotila pár fotek. Z celkem 29ti fotek se mi jich líbí 11, které zde zveřejním. Snad se alespoň jedna zalíbí.



Tuhle jsem fotila jako poslední. Nevím, co je to za rostlinku, ale strašně se mi líbí.

Malá holka ve městě

21. dubna 2011 v 9:52 | Atze |  Napsal život
To, co se odehrávalo posledních pár dní mi nahání husí kůži. Stalo se toho tolik. Na napsání toho všeho by mi nestačil jeden článek. Určité věci bych nejraději .. zapoměla, vrátila, udělala jinak. Chtěla bych se jinak zachovat v různých situacích, říct jiná slova a jinak myslet. Všechno je to takové složité. Až moc, někdy.

Zjistila jsem, že nemám co číst. Nemám momentálně při mé rýmě čím vyplnit svůj volný čas. Venku je hezky, ale jsem moc líná na to si vzít brusle nebo kolo a jet se projet. Navíc, kdo umí dýchat s plným nosem? .. Díky, nic pro mě. Vidím to tak, že si vytáhnu starou knížku a přečtu si ji znovu. Alespoň si rozšířím slovní zásobu, což se mi může při psaní povídek hodit. A to mi připomíná, že bych měla něco napsat. Jenže mě se nechce. Pořád sedět u počítače a tlačit klávesy dolů a dívat se, jak se na obrazovce objevují písmena, slova, věty a odstavce. Já nevím, myslela jsem si, že volno využiji jinak než psaním.

Pondělí mě mírně překvapilo. Před první hodinou přišla ta kráva, jak jsem psala a donesla mi žákovskou knížku. A dodala "Zítra v literatuře budete zkoušení" .. (byli jsme 3) Tak si asi dovedete představit, co ze mě vypadlo. Na to zapomeň. Tak, tak. V češtině jsem dostala dvě trojky, jednu z pololetního diktátu a tu druhou z pololetní práce. Bez grafů a s chybama mi to vyšlo na trojku. Ten diktát mě ale sere a hodně, pololetní diktát, takový primitivní a já v něm udělám blbé 3 chyby. A pak ještě pětka z četby na Staré řecké báje a pověsti. Ano, ráda čtu, ale to, co mě baví a ne nějakou povinnou četbu. Ve fyzice jsem dostala čtyřku z písemky. Už to není pětka, ale čtyřka. A s tou taky na konci roku počítám, pokud tam teď nenasekám maximálně trojky, což by mě musel osvítit bůh svatý nebo co. A nejlepší hodina dne byla stejně hudebka. Měli jsme suplovanou hodinu, prokecali jsme to a já s tak v klidu četla. Tak to mám ráda.
Odpoledne si .. nepamatuji.

Úterý. To byl hodně překvapující den. Přišla jsem s Martinou do školy a hned to bylo "máte jít za třídní" .. Samozřejmě jsme se lekly, co jsme zase udělaly, ale šli jsme. Prý budeme dělat dozor u fotografování. Super, alespoň se ulijem. První hodinu jsme byli na počítačích. Druhou ve třídě a to jsme měli jen půlku, protože jsme pak šli k tomu focení. No, byli jsme tam až do půlky páté hodiny. A my, dvě holky jsme ještě nosily židle zpátky do třídy. Takže taková menší posilona.. Nakonec jsme měli ještě seminář, který jsme jaký takž prokecali a šlo se domů.

Ve středu jsem měla jít ještě do školy, ale byla jsem doma. Odpoledne mě čekala nemilá věc. Musela jsem se z toho vyspat, takže jsem v posteli zůstala do čtvrt na 10 ještě s knížkou. Potom jsem šla s mamkou do obchodu nakoupit, pro kytku, doma rozšívala oblek nebo co, krájela jsem zelí a dávala jsem ptákům. Pak jsem usedla k počítači a dělala cokoliv, jen abych nemyslela na odpoledne. Já o tom nemůžu ani psát ..
V půl druhé a deset minut jsem na sebe hodila halenku, černé kalhoty, podpadky, nasedla jsem do auta a jela na hřbitov. Pohřeb. Stála jsem vzadu v kostele a dívala se na rakev. Světle hnědá, moc pěkná. Obřad trval asi necelou hodinku a potom jsme šli za rakví abychom viděli, jak se nakládá do auta. Přitom hrála hudba. Jeho oblíbená písnička. Alespoň, že to počasí vyšlo. Nemůžu o tom víc psát, brečela jsem .. pořád. Teď brečím zas, pořád mě to dojímá a štvou mě ty mžiky, které si pamatuji z toho, co jsem zažila. Život je nespravedlivý. Odešel mladý člověk, kterého měli všichni rádi. Já to nechápu..
Odpoledne jsem šla za holkama, koukali jsme na staré fotky, které jsou opravdu dokonalé. Vzpomínky vždycky zůstanou. To hezké je pořád uvnitř a navždy tam zůstane.
Zakotvili jsem u jejich babičky a potom se přemístili k nám, kde jsme zůstali do čtvrt na 11 a dělali topinky, kabanos a kuřecí maso. Bylo nás 5 a byl to fajn večer. Taková hezká tečka za náročným dnem.
Víc o tom psát nebudu. Jen to, že mě to mrzí a kurevsky hodně !

Dnes budu jen odpočívat. Zítra si jedu pro rozhodnutí na jednu střední školu, tak uvidíme. V sobotu jedu s našima na výlet do Čech, podívat se a tak. Bude to na celý den, takže to bude takové náročné. V neděli se bude odpočívat nebo něco dělat a v pondělí jedeme k dědovi. Tam se budu učit, když jdu v úterý do školy. Myslím, že to bude dobrý plán a že to bude všechno ok i přes to, že nejedu na Bethrayer fest ani na Castle party. Bude to tak nejlepší a půjdu s holkama až na pálení, kde to všechno špatné spláchneme.

Jdu číst, spát, učit se, cokoliv ..
Atze


Hugh Laurie: Obchodník se smrtí

20. dubna 2011 v 12:02 | Atze |  Knihy



zdroj fotky: vlastní
autor: Hugh Laurie (53)
počet stran: 391
žánr: detektivka
text: Atze
hodnocení: 8/10

Kniha začíná velmi zajímavou větou. Už jen kvůli ní stojí za to tu knihu otevřít a začít číst. Hlavní postava, Thomas - bodygard, který je nezaměstnaný (na volné noze) se shodou okolností nechá najmout na vraždu průmyslníka. Nabídku přijme, přeci jen - peníze jsou peníze. Později se ale rozhodne obět varovat. A aby toho nebylo málo, každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán. Proto se Thomas ocitá ve víru zlončinců, obchodníků se zbraněmi, zloději a v neposlední řadě i s násilníky. Dokonce i s agenty CIA. Mírná ironie dodává celému příběhu velmi příjemnou atmosféru.

Atze

Má cesta s modrým fenoménem - facebookem

19. dubna 2011 v 18:29 | Atze |  Ze života
Čtrnáct dní, nebo dva týdny. V podstatě je to jedno.

Nevím, kdy jsem si ten prokletý modrý hnus založila. Jsou to snad i dva roky. Přidalo mi to strašně fajn sedět u toho celý den. Sledovat ty statusy, fotky, všechno lajkovat a psát statusy.
Když si vzpomenu, jak mě sralo, že mi nikdo nedal LIKE u statusu, smazala jsme ho. Za tohle bych si naliskala. Hrála jsem rybičky a cityville. Párkrát se s někým pohádala a navázala tam nová přátelství, která jak rychle začala, tak rychle skončila.
Nastal zlom.
Fake jméno. Zablokovali mě. Myslela jsem, že mi to urve hlavu. Musela jsem napsat e-mail, aby mě zase obnovili. Trvalo to asi čtyři dny. V té době to bylo fajn odpočinutí, ale pořád jsem u něj seděla, protože jsem měla druhý facebook kvůli xteenu. Za to bych si naliskala. Pořádně do krve.
Zase jsem u toho seděla celé odpoledne, nechodila jsem ven. Pořád jen rybičky, statusy, cityville, rybičky, statusy, statusy, fotky, statusy a zase statusy. Když on ten facebook byl táááková droga. Takhle to bylo .. rok? Snad. Strašná doba. Po každé akci jsem se držela za hlavu a modlila se, ať nejsem na žádné fotce. Někdy jsem se tam dověděla i věci, které jsem nechtěla.
Další zlom.
Kamarádka si deaktivovala facebook. Připadalo mi to trapný. Neměla jsme jí jak napsat. Na icq nebyla, na skype také ne. A facebook neměla. A nemá. Týden, dva, tři po tom, co si do dekativovala jsem taky odolala.
Nastal den 4.4.2011. Nastavení - nastavení účtu-deaktivace účtu. Heslo ****** . Váš účet byl deaktivován. Pondělí. Týden na to jsem se musela přihlásit, protože jsme nutně něco potřebovala. Když jsem viděla ten hnus. To modro bílé, statusy, samé písničky všude. Statusy, co nikdo nelajkuje, bylo mi zle. Řekla jsem si, že se tam přihlásím možná ještě jednou a stáhnu si všechny fotky co tam mám. Nahraju si je na blog a bude to ok. Hlavně žádný facebook.
Včera to byly dva týdny, co jsem ho deaktivovala. Jsem šťastná. Začala jsem se více věnovat sama sobě. Čtu knížku, kde mi momentálně zbývá sto stran, které dnes dočtu. Chodím bruslit, což prospívá moji postavě. Budu chodit běhat, když mám volný čas.
Prostě dělám něco pro sebe. A vážně, nemám potřebu svěřovat svým 15720641241 přátelům, které ani neznám, jak jsem si zase naložila a jak mě všechno bolí. Stejně to nikoho nezajímá.

A nejvíc mě sere, že se i mezi blogery najdou takové facebookové krávy, které mají pořád duckface a design jeho blogu je jak jinak, než facebook. Holky, někdy mě opravdu mrzí, že jsem ženského pohlaví a nejraději bych byla chlap. Smrděla potem, byla potetovaná, bez vlasů, nosila košila a měla hodnou manželku, kterou bych šukala celý den.

Tímto chci říct, že všechno jde. Myslela jsem si, že mi to bude chybět, ale ne. Je mi fajn. Když vidím bratra, jak pomalu nestíhá ráno autobus jen kvůli tomu, že krmí rybičky a hraje cityvile, tak se mu směju. Přijde mi to vtipné a až moc přehnané. Já tvrdím, že se závislostí se dá bojovat.
Jen si budu muset najít čas a stáhnout si všechny fotky a vypálit si je. Mamka říkala, že jsou hezký.

Atze