Hulila jsem. Zase. Ta chuť a touha mít v sobě drogu je tak silná, že jí neodolám. Podlamovaly se mi kolena. Kamarádi mi říkají zkuřko. Doma nikdo nic neví. Nic netuší. Ani neví, s kým se stýkám a proč. Jako by je to nezajímalo. Jakobych k nim už nepatřila, nebyla jejich součástí. Jakoby mě vymazali ze svého života. Létám si v oblacích a je mi fajn. Nemyslím na to, co bude za hodinu, za dvě. Je mi to jedno. Mám v sobě drogu, směju se na okolí a vymýšlím v hlavě příběh, jak nejlépe bych to podala. Neplním si povinnosti do školy. Úkoly píšu před hodinou, používám taháky a nosím pětky. Zase jsem přibrala a na nějakou dietu kašlu. Chci něco udělat, ale nemám na to sílu. Chodím spát v devět hodin, ale ráno za deset minut šest jsem vzhůru. Potřebují spát déle, mnohem déle.
Byla jsem letos prvně na rybách. S bratrem. Chytla jsem kapra. 49 centimetrů. Po hodinu a půl v dešti to byl slušný úlovek. S bahnem na botách jsme jako vítězové odkráčeli domů. Mokří. Ani čaj nás nezahřál.
Psala jsem písemku. Dokonce tři. Z angličtiny to dopadne hrozně, nebaví mě to. Nikde bych se nedomluvila. Kašlu na to, neučím se slovíčka. V matematice by to mohla být jednička, tedy dvojka, když jsem neudělala zkoušku. Já to prostě nestihla ! Strovala jsem se a přitom o nic nešlo. Jen o pitomou zkoušku za dva body. Chemii jsem určitě pokazila jak jen to bylo možné. Nemohla jsem použít ten tahák. Přitom byl tak blízko, stačilo jen zvednout obal učebnice. Udělala jsem to jednou. Bála jsem se, že se na mě podívá a sebere mi to. Neměla jsem v sobě žádnou látku. Prostě jsem v tu chvíli zmatkovala, potila se a nevěděla, co mám dělat. Byla jsem v koncích. Zkusila jsem něco opsat.
Udělám odbočku.
Jsem unavená. Přemýšlení mě unavuje. Učení taky. A práce taky. Stříhání stromů je pracné. Bolely mě z toho ruce. Do aerobiku jsem nešla. Nechtěla jsem. Ani jsem nemohla. Lakovala jsem si nehty, které jsem si stejně na druhý den oškrabala. Byla jsem zkoušená z dějepisu. Popletla jsem si letopočty a sedla si s dvojkou. Neučila jsem se. Já se vlastně neučím vůbec. Vyčerpává mě to. Už nemůžu ani mluvit. Podlamují se mi kolena, droga na mě stále působí. Dala bych si dalšího prda. Jsem slabá. Potřebuji podporu. Zítra. Zítra ho uvidím. Po tolika měsících. Konečně.
Chtěla jsem napsat povídku. Nedostala jsem se k tomu. Když spím, tak na ostatní věci kašlu. Mám chuť se zhulit. Pořádně. Chci dělat kraviny. Chci být malá kráva, co si ničí život. Chci jít na střední školu aby mě všichni uznávali. Chci být ta normální holka z vesnice.
Dopadla na mě deprese. Moje morče se bude prý jmenovat "Darwin" . Mrňavej chudáček. Lituju všechna zvířata na světe, co mají škaredá jména. Hezké zvíře si zaslouží hezký život a hezké jméno. A oni vyberou tohle .. Stydím se za to, jakou má moje rodina představivost ! Sepsala jsem pár řádků úvahy. Je to otřesné. Práce do školy. Stejně se jí to bude líbit a dá mi jedničku.
Atze
Máš to nádherně podaný, že jsem myslela, že je ta droga snad i ve mně
...
Každopádně to máš moc zajímavě a poustavě předneseno.