Sedím ve svém mohutném křesle, v mikině, na mých mastných vlasech je mikina. V uchu mám sluchátko a poslouchám písničky, které mám ráda. Vpravo ode mě spí na zemi kočka, na mé oblíbené mikině. Nad ní, na červené, poškrábané židly spí druhá kočka. V puse mám chuť po cigaretě. Prázdné břicho. Přede mnou leží tři dny stará citronová hanácká kyselka. Mám zapnutý chat a dívám se, co ti lidi dokáží ze sebe vyplodit. Na facebooku mi píše starý kamarád se kterým jsem si psala snad dvakrát za svůj krátký život. Na skype mě otravuje kluk, kterého bych nejraději vymazala ze svého života a zapomenu na něj.
Dnešek jsem prožila klidně. Ráno jsem byla vzhůru o půl osmé, spala jsem s kočkou, která mi zahřívala nohy. Na cestě k dědovi jsem poslouchala písničky a četla si knížku. Naivně jsem si myslela, že ji dnes dočtu. Nedočtu. U dědy byla zima, nějakých 14 stupňů. Já, jako frajerka jela jen v mikince, tak není divu, že mi byla zima. Vypila jsem čaj, oškrabala jsem s maminou brambory a sedla k televizi. Od ní jsem se odlepila až ve dvanáct hodin, když byl oběd. Všichni se do mě srali, proč si nedám prejt. Brambory se zelím mi stačí. Odpoledne jsem snědla pár koblih s cukrem a jeli jsme domů. Navečer jsem vyrazila s holkama ven. Je jedno, kde jsme byli a co jsme dělali. Měla jsem cigaretu. Neodolala jsem. Naučila jsem se šktat zapalovačem. Jsem na sebe hrdá. Ničí mi to pleť, plíce, můžu dostat rakovinu, jsem na to malá. Já vím. Znám rizika a přesto jsem si zapálila. A zítra si dál další. Proč? Protože je to uvolnění. Nesnažte se mě pochopit, já jsem složitá osobnost. Změnila jsem se. Hrozně moc. K horšímu. Okolí to muselo postřehnout. Mám jiné názory, jinak se chovám. Mluvím jinak. Jsem jiná a mě se to líbí.
Po bezmála půlhodině mi skoro všichni přestávají psát. Bolí mě hlava, jsem unavená a vyčerpaná. Zítra bych se měla naučit fyziku, ale nechce se mi. Asi se na to zase vykašlu, ale jednou se to budu muset naučit, jen né teď. Ne teď, když mám jedno z mých lepších období. Asi mi leze nikotin na mozek, ale já se cítím dobře .. Mám sice depku jako trám, ale je mi fajn.
Jdu si lehnout a zapomenout na vše špatné, co jsem kdy udělala. Atze