Březen 2011

Když je tedy ten poslední den v měsíci

31. března 2011 v 19:24 | Atze |  Napsal život
Mám radost. Ježiš, dnešek se hooodně povedl. Fakt že jo.
Ráno to bylo ok, s matkou to vypadalo dobře, takže jsem byla klidná a v pohodě. Ve škole jsem se dozvěděla, že tam není angličtinářka, takže nebudeme psát písemku. Jen doufám, že bude chybět i zítra .. Mohla by. Nikdo ju nemá rád, směju se jí. To, jak jsem ji litovala mě přešlo.
V matice jsme psali písemku. Slovní úlohy na rovnici se dvěma neznámýma. Dostali jsme dva příklady a to jsem si myslela, že bude jen jeden. No... Odevzdala jsem to jako první. Jo, oba výsledky mám dobře. Další jednička. Teď mi bude chybět jen 8% do hranice abych mi vycházela dvojka. Pak si to jen udrřžet.
V tělocviku jsme běhali zase tisícovku. No, takže jsem doběhla čtvrtá s časem 4:50 .. Je to jen orientační a je to nácvik na 1500m .. To mě zabije. Ale potom jsme si mohli vybrat mezi softbalem a fotbalem. Fotbal byla jasná volba .. S těma klukama se hrát nedá, taková kopyta !!! Liskat.
To je ale fuk.
Doma mě čekalo jiné překvapení. Přišla jsem do kuchyně a na stole ležel balíček pro mě. Ano, můj piercing mi přišel. Matka samozřejmě byla nasraná, protože si myslela že to přjde příští týden a ona mi to nedá. Se trochu přepočítala. Miluju svýho bratra, kterej to převzal a zaplatil.
Takže .. Rozbalila jsem to. Zjistila jsem, že tam mám navíc jeden pierc. Takže jsem si naložila jehlu do slivovice, že si to píchnu. Mezitim mě samozřejmě matka načapala, jak kradu ledy a chtěla vidět tu žabičku. Tak jsem ji ji ukázala, ale mlela ještě cosi o jehle. Tak jsem se jen vykoktala a zavřela se v pokoji. Ledovala jsem si břicho a docela se i bála. Píchla jsem to, protáhla šperk a zašroubovala. Nic mě nebolelo. Ale zjistila jsem, že to mám nakřivo.
Mezitím jsem šla ven na brusle s kámoškou. Pokecaly jsme atd atd ..
A jak jsem přišla domů jsem si to píchla jinam. Vypadá to dobře. Je tam pásek černé, žluté, červené a zelené barvy .. Takže pohodaaa. Matka o ničem neví ani vědět nebude. Ta si bude pořád myslet, že mi přišla jen ta žabička. A já si budu machrovat s piercingem.

Jinak mě čaká refeárt na A1 na téma Středočeský kraj spolu s Markem. Já půlku a on zbytek. Potom seminárka do přírodopisu. A nakonec do zeměpisu ještě "leták" na A3 na téma leták cestovní kanceláře. Fakt se těším.

Užijte si poslední den v březnu. Do měsíce budu vědět, na jakou školu mě vzali a potom se budu rozhodovat, kam dám zápisový lístek. Loučím se

Atze

Tak ráda bych létala jako pták

30. března 2011 v 20:50 | Atze |  Napsal život
Mám potřebu ze sebe to špatné, co se stalo vypsat.
Dnes byl zvláštní den .. Středy nemám vůbec ráda. Jen kvůli fyzice. Jsem na to úplně blbá, nikdy bych se to pořádně nenaučila. Mám tam pětky a je mi to jedno. Já totiž vím, že tohle nikdy umět nebudu. I když otec učí fyziku, já z ní mám pětky. Zvykám si. Nikdy jsem nebyla moc chytrá.
Měli jsme psát z dějepisu. Já místo učení pustila film - Basketbalový zápisník. O drogách. Já nevím, mě tohle téma strašně zajímá. Chci o tom vědět všechno. Chci znát nějakého fěťáka a chci zažít to, co oni. Ale vím, že se mi to nesplní. Nechci se zničit. Chci mít kluka a být šťastná. Bez drog. Jen obdivuji lidi, kteří přežijí ten nejhorší absťák a už se frog nedotknou. Ti, co nikdy neměli cigaretu nebo jinou drogu mě nemohou pochopit.
Zpět k dějepisu. Jako velká borka jsem se zase učila v autobuse. Ještě jsem si to četla před hodinou, abych se ujistila, že to doopravdy umím. Psali jsme písemku. Věděla jsem, že jsem to posrala, fakt posrala. Ale výsledek .. Za 3 - mě překvapil. No, ona když se řekne konference je to pro půlku třídy podepsání smlouvy mezi Československem a SSSR. I pro mě. Chyba. Stane se.

A to nemluvím o tom, že jsme byli první hodinu na pozemku. Ano, u nás v areálu školy se řeže, kácí nebo co se s tím dělá elký křák. Zavazí v cestě, takže se musel zkrátit. Motorovou pilou. Byla sranda pozoovat školníka z okna a kochat se, jak mizí v hrdle keře. Sranda nás přešla, až jsme museli z jehličí vybírat odpadky. Našli jsme hakysák, plnou kofolu, hodně petek, papíry ale i papuče. Prostě bordel !! A to nechci ani vědět, jak dlouho to tam bylo. Nejvíc nás naštvalo, že my udělali tu nejhnusnější práci a měli jsme tam nechat jehličí a jiná třída dvě hodiny po nás to jehličí vyklízela. Liskla bych ty učitelky !

Dost o škole. Nebaví mě to tam. Mám z toho akorát depresi. Ale řezat se kvůli tomu nebudu.
Poslouchám hip hop. Jsem divná .. Dříve jsem jela v metalu a teď poslouchám S-coreho. Ale jo, metal se mi líbí pořád, ale .. Pořád tu bude to ale. Tečka.
To, o čem chci psát je moje matka. Tak jak mě nasrala dneska, tak mě ještě nikdy nikdo nenasral. Obědváme spolu u jednoho stolu a jelikož je doma, tak by mi přebírala balíček.
"Nějak příští týden mi přijde balíček za 150 korun"
" Nepřijde"
"Jakto?"
"Jsem ti to zrušila"
Následovala hádka. Myslela jsem, že ju zabiju. Leze mi do e-mailu a ruší mi objednávku. Štěkaly jsme po sobě jako feny. Pak na mě zaječela cosi ve smyslu že mám štěstí. Kontrolovala jsem e-mail a objednávka byla odeslána. Takže měla smůlu. Balíček mi přijde. Nasrala se a řvala, že si to mám píchnout třeba do oka, nebo do prdele. Tak ok. Píchnu si to sice do břicha, ale beru ji za slovo.
Poté jsem vyrazila ven. Na brusl s holkama. Stát na nich po roce byl docela záhul. Bolely mě trochu lýtka, ale přežila jsem to. Tedy - myslím si to. Bylo to fajn a zítra bychom mohli jít znovu. Byla bych ráda, konečně se sebou můžu něco udělat .. Běhání mě nějak omrzelo, když není kam běhat.

Nesnáším, když se tak moc rozepíšu .. Jdu udělat výpisky do přírodopisu.
Atze

Stává se ze mě dokonalá rebelka

29. března 2011 v 18:18 | Atze |  Napsal život
V pátek jsem si zasadila semínka trávy do květináčku a ten jsem si dala do pokojíčku za okno. Včera se objevila první rostlinka. Dnes jich bylo 9. Je to snad prvně, co se mi podařilo něco vypěstovat. Taky ji každý den zalévám a mám dostatek sluníčka, takže poroste rychle. Chci, aby byla pořádně veliká a potom ji možná vysadím ven, ale to si nejsem jistá. Každopádně mě to těší.
Pochopila jsem, že mám život ráda. Sice nemám kluka, se kterým bych trávila volný čas, ale mám rodinu, kamarády .. I když některé jen přes internet, mám je ráda. Mnohdy mi pomohli více než ti v reálu. Jsem ráda, že jsem přišla na to, proč žít teď. Asi víte, že jsem se řezala na zápěstí.. Díky bohu ty jizvičky mizí a snad nezbydou žádné stopy.

Možná, že už dospívám. Lidé mi říkají často, že na svých 14 let nevypadám. Někdy je to výhoda, jindy zase ne. Nevím, zda-li mám být ráda, či nikoli. Každopádně je fajn slyšet, že vypadáte dobře.

Momentálně jsem šťastná. Ve škole se v některých předmětech lepším. Hlavně v přírodopise jsem získala další dobrou známku. Čekala jsem dvojku, ale dostala jsem jedničku za 10 bodů. Dokonce jsem tam měla napsáno "Dobrá práce" nebo něco v tom slovasmyslu se smajlíkem. Jo, půdy jsou jednoduché i debil jako jsem já se je může naučit. Jen smůla, že u nás propadá šest lidí.
A ještě více šťastná jsem proto, že jsem udělala nejlepší obchod svého života. Objednala jsem si piercing. I s jehličkou, takže si to píchnu sama. *Kdyby měl někdo nějaké zkušenosti, může se podělit, budu jedině ráda* Že si můžu oblížit vím a jsem si toho vědoma. Místo desinfekce sito vyčistím slivovicí, takže to vyjde na stejno. Musím to udělat sama a v klidu, protože naši o tom nemají ani páru. Až ho budu mít, tak ho vyfotím a hodím sem foto. Ale prostě ... ááá ta žabička je skvělá.

Jo, mám se fajn. Mám červený vlasy a jsem spokojená. Momentálně šetřím na roztahovák do ucha. Těším se na tu bolest. Jo, na střední budu fakt in (vtip)

Momentálně se loučím, jdu se naučit dějepis a přečíst fyziku, kdyby náhodou ;)
Atze

Čtrnáctka, co má svůj názor

27. března 2011 v 11:27 | Atze |  Napsal život
Člověk už nemůže napsat jedinou úvohu a vlastní názor, aniž by si někdo rýpl. Lidi, je mi 14, je jasné, že budu mít jiný názor než vy. Pardon, ale asi žiju v jiné době. Pro mě je hra tabu. Tak se k ní i stavím, tečka.

Můj život je jedno velké drama. Každou minutu mám jinou náladu. Pokaždé mám jiný názor. Pokaždé se mi líbí někdo jiný. Chovám se jak kráva a je mi to jedno. Nechápu sama sebe. Nějak se ztrácím sama v sobě.
Nemám náladu na dlouhý článek. Jsem bez energie. Všechno mě vyčerpává a sere.
Ve škole mě to nebaví, zjistila jsem, že nemám žádnou fyzičku ani kondičku, takže dámy a pánové, mé ctěné já začne se sebou něco dělat. Překvapuji sama sebe.

V pátek jsem se válela doma .. Napřed šel chlastat otec, pak matka. Bratr byl někde pryč celej den a já jak kráva seděla doma. Nebaví mě to, nikdo se mnou nechce jít na brusle. A já sama nepůjdu. Jo, mám v tomhle ohledu skvělý kamarády.
Včera jsem byla u dědy. Po dlouhé době jsem si hrála s bratránkama. A odpoledne mě teta barvila. Konečně mám červenou barvu. Barvu, ne přeliv. Vypadám skoro jako zrzka, ale ještě s to trochu vymyji a já jsem spokojená. Se docela divím, že jsem mamu překecala. Pak to i vypadalo, že tu barvu mít nebudu , protože tam psali, že je to od 16ti let, ale teta je normální a dala mi to. Takže jsem spokojená a těším se na ty komentáře zítra ve škole. Schválně budu chodit s kapucí.

Dnes jsem myslela, že se budu učit. Zeměpis. Mě ten předmět tak nebaví. Bereme sračky. Doslova. Upřímně nechápu, k čemu mi bude vědět kde se vyrábí klobouky? Co já bych se snažila, za tři měsíce končím základku. Možná to působí povchně nebo namyšleně, ale já to tak cítím. Něbaví mě se učit, snad jedině dějepis a teď poslední dobou i přírodopis. To bych chtěla mít pěkné známky. Ještě bych se měla podívat na fyziku, protože jsem zatím na 4. A teď toho času moc nebude. Neučím se, nic neumím a učitel zkouší každou hodinu, při čemž je nás ve třídě 22, 6 lidí se bude vymlouvat, že chybělo. Zbývá 16 lidí. Půlka už byla. Zbývá osm, co má hrozný známky. První tři dostanou za pět. A potom já. Další pětka. Už se těším, jak mi to posere stránku v žákovské knížce. Nejhorší na tom je, že otec učí fyziku a já z ní propadám.

Jsem vážně kretén. Atze

Úvaha - Děti a počítačové hry

25. března 2011 v 16:29 | Atze |  Vylévaní srdce
Ve škole jsme psali úvahy. Tedy - měli jsme psát. A já, jelikož píšu, jen když mám deprese jsem to psala den před odevzdáním v půl desáté večer.
Témata, co jsme dostali na výběr .. škoda slov.
1. "Proč se některé děti dostávají do problémů?"
2. "Věci mezi nebem a zemí"
3. "Proč jsou někteří lidé úspěšní a jiní ne?"
4. "Jaké jsou rozdíly mezi mladými a starými lidmi?"
5. "Jak bude vypadat můj život za 10 let"
6. "Jaký je podlě mě člověk, kterého si lidé váží"
7. "Je ve světe spravedlnost?"
8. "Co je to smrt?"
9. "Posmrtný život"
10. "Platické operace, ANO - NE"
11. "Proč si lidé neváží toho, co máme?"
12. "Děti a počítačové hry"
13. "Vesmír"

.. Možná jsem až moc náročná a vybíravá v tom, na jaké téma chci psát. Já ale nemám ráda, když mi někdo řekne, co a jak mám napsat. NE! Já si svoje téma navrhnu sama. Psát si budu taky co budu chtít. Chápu, že pro ostatní spolužáky, co nepíší slohy jako já (teď se nevychloubám) je to možná těžké, ale pro mě? .. Já jsem náročná a na takové téma nejde napsat normální úvaha.
Co jsem četla od spolužáků .. Jedna psala o tom životu za deset let. To byl spíš popis jejího života, než do budoucna. Další o plastické operaci - samý sračky, co se píší na netu, vlastní názor? Žádný. Kluci psali vesměs o Vesmíru. Zase to byly sračky, co se píší na netu. Božeee.. Já se snažím do toho alespoň něco dát. Teď bych nejraději tu svou úvahu roztrhala, ale co. Napsala jsem to tak jak jsem to cítila. Jsem spokojená.
Ještě bych ráda podotkla, že mi k tomu měli spolužáci napsat komentář. Vyzdvihla bych snad dva komentáře, co mě dostaly.
"Velmi se mi líbí s jakým elánem to psala. Odstavce sice moc nejsou ale věřím že v příští práci se to zlepší. Chybí osnova."
Ten mě pobavil .. Odstavce jsme měla naznačené prupiskou, protože jsem to psala jako souvislý text a nevěděla jsem, že má být i osnova. Ostatně mě to potěšilo.
"Hodně BRUTÁLNÍ! Všechno dobré"
To mě taky potěšilo. Hááá, jsem namyšlená, že umím dobře psát.

Ostatní, i učitelka řekla, že se jí to líbí, ale že ta první věta měla být jako samostatný odstavec. Tak jsem jí řekla, že to tak nechci, že to chci tak, jak jsem to napsala a jsem s tím spokojená. A zase mlela sračky, ale já si stojím za svou prací tak, jak jsem ji napsala.

A teď komentujte, kritizujte a chvalte vy.


Černobílá je taky barva.

24. března 2011 v 18:20 | Atze |  Napsal život
Řízla jsem se. A ne jednou. Pár drobných ranek zdobí mé levé zápěstí. Snažím se to skrývat, hlavně doma. Nemám na to. Seru všechno, co se dá. Na okolí jsem milá. Snad tedy. Ale uvnitř .. Jsem jako lidé v koncentračních týborech v druhé světové válce.
Lituju ty lidi tam.. Co tam uřeli. A tu hrůzu, co prižili. Nechápu, jak to někdo mohl přežít. A uctívám a kláním před panem Wintonem. To je Pán s velkým P. Fakt, je to borec. Jsem ráda, že jsme viděla ten dokument o něm.
O druhé světové válce se učíme i ve škole. Nějak jsem se naučila a dostala jsem dvojku z ústního a dvojku z písemky. Nějak se mi to podařilo. Jsem spokojená. Koneckondů, není to jen dějepis. Musím to zaklepat, aby mě to "kouzlo" neopustilo. Doma té přípravě moc nedám, tak všechno doháním ráno v autobuse. A daří se.
V úterý bylo mé číslo. 22. Jsem dvacetdvojka v třídním výkazu. Tudíš jsem v přírodopisu šla k tauli. Samozřejmě jsem rozhlašovala, že nic neumím a tak, že .. Potily se mi ruce. Byl to jeden z těch teplých dnů tohoto týdne. Druhá hodina. Z chemie jsem dostala trojku. Ta mi stačí. Zatím prý vypadám na takovou trojku orientační ne čvrtletí, tak si to chci při nejhorším udržet a při nejlepší to chci opravit. Tak snad se mi to podaří.
Na středu jsem měla referát. Do občanky. Nesnávidím ten předmět! Děláme akorát srakčy. Nějaká rodina! Výběr partnera. Ve 14ti si asi určitě nevyberu chlapa, se kterým bych chtěla strávit dalších 60 let a mít s nim při nejhorším děti. Jsem děcko, tak mi to nechte! Bych tu učitelku liskla, ale když je nás málo, tak je docela v pohodě. No k referátu. Raději jsem si to všechno napsala, abych náhodou zase nezapoměla na nějaký bod a nedala mi dvojku. Há, měla po piči. Všechno jsem měla, divala jsem se "na děcka" a blá blá. Dvě jedničky mi dala. Tu hodinu byla nějaká hodná ..
Dneska to šlo. Myslela jsem,. že mě jebne z toho rozvrhu, ale pohoda. V matice jsme psali písemku, z té mám dobrý pocit, když mi vyšly obě zkoušky, tak doufám v jedničku. V chemii nám zapisovala známky z práce na pozemku, co jsme dělali včera. Jsme vymetali jehličí zpod stromu. Hned první hodinu, takže to bylo na nic. Docela zima ještě byla. Ale za jedničku to stálo.
Zato v angličtině měla učitelka dobrou náladu. Vážně kráva. Když chci jablko, tak si hned myslí, že ho budu jíst v hodině. A chce s ními zítra psát písemku na něco, co jsme nebrali a ona tvrdí, že jo. Prý jak se tm snaží a nikdo nedává pozor. Se nedivím, kráva učitelka bez autority. V zeměpise jsem se bála zkoušení zbytečně. To je hnus. Ona to pořád odkládá. Příští hodinu píšeme písemku, tak jí to napíšu tam a pokud to dopadne špatně, tak se našprtám na zkoušení.
V češtině jsme psali jak blbci zápis a plnily nějaký úkoly. Což mě vyčerpalo, tak jsem si normálně lehla na lavici a spala. Já jsem totuž tak vyčerpaná, to je hnus. A nakonec přídodopis. Psali jsme písemku. Řeknu vám, jsem haluzák. Tolik štěstí, co poslední dobou mám. Škoda mluvit. Dostala jsem lehčí skupinu, ale něco jsem popletla, tak by to mohla být dvojka.
O volné jsme šli hulit. Zase.. Šlo to na mě pomalu a bylo to slabý. Ale tak, fajne. Vdechla jsem kousek horké trávy, takže jsem kašlala jak debil. Jsem málem vykašlala dušu. Mě vážně bylo zle .. A pak jsem byla s maminou, protože mi vezla tělocvik, který jsem tak trochu zapoměla doma. No, jsem to já šikovná holka. V těláku jsem myslela, že nás zabije. Debil .. Měl zase zajimavou náladu.
Jsme běhaly jak krávy .. Prostě tisicovku a prý nejhorí čas 4:20 .. Můj čas? 6 minut. Ja bych se mohla vysrat běhat první hodinu venku, po zimě, kde jsme neběhaly. Na to mu seru ! Jsem se málem poblila z té trávy. Potom jse s holkama po sobě cákaly vodu. Mě ochrstly bílé kraťasy tak, že to vypadalo, že jsem si ulevila .. Trapas. A nakonec jsem nahazovala na odpaly na nějakou americkou hru. Fakt mě to bavilo .. A miluju svoje ironické články.

Jsem trapná. Jo, to je mi novinka. Jsem zamilovaná do kluka, kterej se na mě ani nepodívá. Tři měsíce. Jsem malá holčička. S červenými nehty. V sobotu budu moct říct i s červenými vlasy. Pořád nosím světlé rifle, ale raději bych je vyměnila za tmavé. Vyměnila bych školu za prázdniny. Za pořádně dlouhé prázdniny. Škola mě vyčerpává. Ještě k tomu se bude v neděli měnit čas, takže budu smát o hodinu méně. To se mi moc nechce, když mě tento týden mamina budí v půl 6 tím, jak budí bráchu. Když má praxi .. Jednou za čtrnáct dní. Hrůza !
Jsem unavená, dám si teplnou vanu, nachystám si věci, něco pořeším a půjdu spát. Asi. A dám si něco na jídlo, protože mám vážně hlad. A kašlu na nějakou váhu, ráno jsem měla 58 kilo a teď mám přes 59 .. Kašlu na to.

A soráč za dlouhý článek. Měla jsme nutnost to všechno vypsat, i když jsou to capiny. Chjo.

Vyčerpaná Atze.

Malá holka, co si jde za svým ..

20. března 2011 v 16:55 | Atze |  Napsal život
No jooo. Zjistila jsem, že jsem rozmalzenej spratek. A je mi to jedno. Mám ráda, když jsem sama doma a můžu si pustit hudbu nahlas. Zesílit basy a užít si ten nádherný zvuk. Je to neodolatelné.
V pátek jsem myslela, že nepůjdu do školy. Ale jo, šla jsem. Když už jsem psala tu úvahu. A chtěla jsem si napsat test z informatiky, z kterého se vyklubalo zkoušení. Za jedna, jak jinak. Takhle chci, aby mi šly i ostatní předměty. To bych se měla .. Ta úvaha měla úspěch .. Jsem ráda.
Škola mi leze na nervy. Chodím tam zbytečně. Nic mě tam nebaví, je tam nuda a jen trpím 6 hodin a sedím jak ču*ák. Obzvlášť nesnáším pátky. Máme výtvarku, kterou bych zrušila. Učitel je sice fajn, děláme fajn věci, ale mě to nebaví .. Teď tam chodím jen proto, abych neměla zameškané hodiny. Nechci vidět svoje konečné vysvědčení ..
Áááá .. Píše mi jeden blízký přítel. Když si vzpomenu, že naposledy, co jsme si psali jsem ještě nevěděla, jak se hulí tráva, tak se stydím. Raději na to nebudu myslet, nebo se naseru. Ale o tom psát nechci.
Změnila jsem se. Hodně. Každý si musel všimnout .. Někdy bych se nejraději neviděla. Nesnáším, kdžy večer přijdu domů a mám depku. Liskala bych se !
.. Píšu o nesmyslech.
V sobotu jsem vstávala překvapině brzo. Myslela jsem, že brácha spí, ale ten blbec jel na ryby. V 6 ráno. Musela jsem si umýt hlavu, protože nesnesu, kdžy je mastná. Fůj ! Cestou k dědovi jsme museli jet na zas*aný vrakoviště. Otec vymyslel nový zrcátka k autu. Ježiši, on je trefenej ! Smála jsem se mu. Aspoň u dědy to bylo fajn. Skoro. Bych už tetu fakt liskla za to, jak má rozmazlený děcka. A ještě k tomu jim každou sobotu poští stejný pohádky pořád dokola. A už jsem se nasrala, protože to je hruza. Člověk drží hubu, dívá se s nima a když si pustí on film, tak ti dva mu do toho remcají, takže z toho není nic !!
*Teď jsem šla zatáhnout závěs a zhodila jsem počítač. Nechápu se. Matka hned řve, co jsem zhodila. Ani hudbu si nemužu pustit !!! Ja mam z ni takovy nerva, že se snad rozbrečím z ní.*
U dědy jsem si tak hodinu a půl pospala a jak jsem byla doma, tak jsem se domlouvala s kámošema, že půjdem hulit. Jenže náš kámoš byl někde pryč se sklem, takže smůla. Jdeme dneska.
Dívala jsem se na superstar. Tu nejlepší nechali samozřejmě nakonec. Liskat. Budíka jsem si dala na 6 ráno, že si půjdu zaběhat. Samozřejmě jsem nešla. Nějak se mi nechtělo vstávat.
*Bratr dojede z ryb a přitáhne si kamarády. Kdybych alespoň nevypadala jak poslední píča*
Už jsem se nasrala dokonale. Uklízela jsem, takže je tu celkem pořádek už, ale pořád nic moc.
Teď si dám sprchu, v 6 si půjdu zaběhat a potom jdeme hulit. Jo, fajn to bude ..

Letim pryč, abych se nenasrala ještě víc a vy se mějte. Atze

Ta ze základky !

17. března 2011 v 17:45 | Atze |  Napsal život
Hulila jsem. Zase. Ta chuť a touha mít v sobě drogu je tak silná, že jí neodolám. Podlamovaly se mi kolena. Kamarádi mi říkají zkuřko. Doma nikdo nic neví. Nic netuší. Ani neví, s kým se stýkám a proč. Jako by je to nezajímalo. Jakobych k nim už nepatřila, nebyla jejich součástí. Jakoby mě vymazali ze svého života. Létám si v oblacích a je mi fajn. Nemyslím na to, co bude za hodinu, za dvě. Je mi to jedno. Mám v sobě drogu, směju se na okolí a vymýšlím v hlavě příběh, jak nejlépe bych to podala. Neplním si povinnosti do školy. Úkoly píšu před hodinou, používám taháky a nosím pětky. Zase jsem přibrala a na nějakou dietu kašlu. Chci něco udělat, ale nemám na to sílu. Chodím spát v devět hodin, ale ráno za deset minut šest jsem vzhůru. Potřebují spát déle, mnohem déle.
Byla jsem letos prvně na rybách. S bratrem. Chytla jsem kapra. 49 centimetrů. Po hodinu a půl v dešti to byl slušný úlovek. S bahnem na botách jsme jako vítězové odkráčeli domů. Mokří. Ani čaj nás nezahřál.
Psala jsem písemku. Dokonce tři. Z angličtiny to dopadne hrozně, nebaví mě to. Nikde bych se nedomluvila. Kašlu na to, neučím se slovíčka. V matematice by to mohla být jednička, tedy dvojka, když jsem neudělala zkoušku. Já to prostě nestihla ! Strovala jsem se a přitom o nic nešlo. Jen o pitomou zkoušku za dva body. Chemii jsem určitě pokazila jak jen to bylo možné. Nemohla jsem použít ten tahák. Přitom byl tak blízko, stačilo jen zvednout obal učebnice. Udělala jsem to jednou. Bála jsem se, že se na mě podívá a sebere mi to. Neměla jsem v sobě žádnou látku. Prostě jsem v tu chvíli zmatkovala, potila se a nevěděla, co mám dělat. Byla jsem v koncích. Zkusila jsem něco opsat.
Udělám odbočku.
Jsem unavená. Přemýšlení mě unavuje. Učení taky. A práce taky. Stříhání stromů je pracné. Bolely mě z toho ruce. Do aerobiku jsem nešla. Nechtěla jsem. Ani jsem nemohla. Lakovala jsem si nehty, které jsem si stejně na druhý den oškrabala. Byla jsem zkoušená z dějepisu. Popletla jsem si letopočty a sedla si s dvojkou. Neučila jsem se. Já se vlastně neučím vůbec. Vyčerpává mě to. Už nemůžu ani mluvit. Podlamují se mi kolena, droga na mě stále působí. Dala bych si dalšího prda. Jsem slabá. Potřebuji podporu. Zítra. Zítra ho uvidím. Po tolika měsících. Konečně.
Chtěla jsem napsat povídku. Nedostala jsem se k tomu. Když spím, tak na ostatní věci kašlu. Mám chuť se zhulit. Pořádně. Chci dělat kraviny. Chci být malá kráva, co si ničí život. Chci jít na střední školu aby mě všichni uznávali. Chci být ta normální holka z vesnice.

Dopadla na mě deprese. Moje morče se bude prý jmenovat "Darwin" . Mrňavej chudáček. Lituju všechna zvířata na světe, co mají škaredá jména. Hezké zvíře si zaslouží hezký život a hezké jméno. A oni vyberou tohle .. Stydím se za to, jakou má moje rodina představivost ! Sepsala jsem pár řádků úvahy. Je to otřesné. Práce do školy. Stejně se jí to bude líbit a dá mi jedničku.

Atze

Ani my, mladí lidé to nemáme lehké ..

12. března 2011 v 17:13 | Atze |  Napsal život
Zažila jsem perný týden .. Ne, že bych nestíhala, ale nějak toho bylo moc.
Ve škole seru jednu písemku za druhou. Tak se ani nemůžu divit, že propadám z přírodopisu, skoro z fyziky a chemie. A mám takoví tušení, že se k těm předmětům za chvíli přidá i angličtina. Já vím, je to moje chyba, ale kdo by se učil, teď, když už začíná být teplo? Já do toho učení nikdy moc nedala. Nebude ze mě chytrej člověk a jsem s tím smířená.
Kroužek se mi přehodil z páteční sedmé hodiny ranní na pondělní sedmou hodinu. Ale stíhám autobus jako bych měla šest hodin, takže mi to nevadí. Akorát kašlu už na češtinu, nebaví mě to tak a nebudu končit o půl 4 a chodit na nádraží kilometr pěšky v tom teplu. Na školu už tak měsíc kašlu.
Ve čtvrtek v těláku jsem dohila mistrovskou tlamu, sedřela jsem si prst takže chodím oblepená jak pako. No a v pátek jsem nebyla ve škole, ale jela jsem podat přihlášky na sš. No, zajímavé .. Jedna škola v PV a další dvě v OL. Tak jsem zvědavá, co z toho bude .. Teď budou nejhorší tři týdny čekání na verdikt. Stejně mě nikam nevemou, takže pohoda .. Já jsem s tím smířená. Jsem hold blbá.

Ještě ke čtvrtku. Naši mě vyzvedli ze školy a jeli jsme potvrdit k doktorce přihlášky a potom si jedeme v klidu domů, ale mamině zvonil telefon, že prý jsme vytopily byt v Ol. Tak to otočila a jela snad 120km/h směr Ol .. No, nebudu říkat, že jsme stvrdly potom hodinu v hospodě, nalili do sebe pár rumů a šli domů. Na to, že jsme měla být doma ve 4 a protáhlo se to na půl devátou tak to ujde. No a včera jsem šla s partiou ven, jsme tam byli taky dlohou, dali jsme si trávu a všichni usínali. Doma nikdo, takže jsem o první reklamě toho filmu co byl na nově usnula. Vzbudila jsem se ve tři ráno, šla se napít a to bych nebyla já, kdyby se něco nestalo. Jak si tak jdu po tmě z kuchyně, tak jsem napálila hlavou do ledničky. To se stane opravdu jen mě. A když jsem se přemístila z obýváku do pokojíčku, byla tam zima jako v Rusku a kočka mi spala na teplácích .. Takže to byla zajímavá noc, ale vstala jsem hned pět minut po sedmé .. A jelo se k dědovi. Dojeli jsem asi ve 4 a od té doby koukám na blogy, co kdo píše a tak.

Také jsem přemýšlela, že napíšu další povídku .. Myslím, že už by bylo na čase. A taky bych se měla naučit fyziku a přírodopis s dějepisem abych nepropadla. A zítra mě čeká angličtina, abych v úterý tu písemku neposrala.

• Chystám článek .. Téma si raději nechám pro sebe když vím, jaké existují kopírky. A teď čau, já beru kachničku, mobil, časopis a hurá teplá voda ve vaně ! Pokusím se neutopit ..

Atze

Víkend, na který nezapomenu ..

7. března 2011 v 16:31 | Atze |  Napsal život
Tento víkend se vydařil. Sice jsme nepili tak moc, ale i tak to bylo fajn.
V pátek jsem se slezli u J. a bavily se .. Nemám zdání, co jsme dělali, ale kolem desáté jsme vypadli ven. Já jak borec jen v mikince, že .. Jsme obešli půlku Tovačova, takže pohoda.
Pili jsme víno a něco červeného s jahodami .. to byl hnus, silný jak prase. Nikdy víc. Měla jsem domů dojít v půl 12, ale já přišla o hodinu dřív.. Ne, že by mi bylo špatně nebo tak něco, ale byla jsem unavená.


▲ se Ž ..