close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak si žiju, jak si plavu, jak se potápím ..

28. prosince 2010 v 18:27 | Atze |  Napsal život
.. ve velkém oceánu, ve světě, v živote.
 Jsem jen maličký zlomek tohoto světa. Jsem jako skořápka od vajíčka, důležitá, ale přesto nepotřená. Připadám si tak k ničemu, na nic, nevyužitelná. Snad mne to rychle přejde.

Vánoce proběhly, dá se říct v klidu, ale docela mne mrzí, jak se otec zachoval. To jeho ohrnování nosu nad dárkem, který dostal ode mne, z lásky ! Bylo mi tak na nic, a pořád je. Mrzí mě, že si nemůžu dovolit drahý dárek, kterým bych mu udělala radost. 
 Ostatně, brácha protesty nedělal, mamce se dárek, který si sama vybrala taky líbil a holkám taky.
Večeře byla dobrá, byl u nás i děda, takže to bylo fajn. Hned po té, co jsme si rozbalili dárky, se otec sebral a šel spát. Mohlo být tak půl 8. Já jsem v půl 10 vypadla z domu a vrátila se o půl 12. Asi půl hodiny jsem byla na "půlnoční" mši, ze které jsem musela vypadnout, protože jsme se s holkami smály jak blbé. Hold nějaké povídání o pavoukovi a pavučince není zas tak zajímavé. Tak jsem z kostela vypadly a šli za klukama. Domů jsem přišla, jak jsem psala, zřejmě v půl 12. A šla jsem spát. Byl to docela klidný den.

V sobotu jsem se nudila doma a těšila se na neděli. Byla poslední zábava tady ve "městě" . No, kamarádka ke mě přišla asi tak v 6, do 9ti jsme byli u nás a pak jsme šli k holkám. Tam jsem byli tak do půl 10, a konečně jsme se rozhodly vyrazit. Vstupné 50, dostali jsme červené pásky a šlo se. Lidí tam bylo docela dost, otrávený xichty by se taky našly. Chlast pro lidi s červeným páskem samozřejmě nedostupný, takže jsme naháněli bratra, protože bylo jasné, že dostane modrý. Chvíli jsme se bavili, šli ven kouřit a já pak šla na nádraží čekat na V, který samozřejmě nedojel. Přišla za mnou J a šli jsme k nám. Dali jsme si slivovici, trochu vodky a lahvové pivo na cestu. Došli jsme asi v půl 12, těžko říct, kolik bylo. Šli jsme tancovat, byli s klukama. Prostě diskotéka. Brácha mi koupil pivo, podražili, svině. Domlátila jsem se s jednou holkou, a šla jsem domů. V půl 2 jsem seděla před domem, rozepnutý pásek i rifle a telefonovala jsem. Zvedl mi to asi čtvrtý člověk, Bejk se kterým jsem si povídala 16 minut. Velice zajímavý hovor. Došla jsem domů, mamka vzhůru, čekala. Řekla jsem jí, co se dělo a chystala jsem se spát. Ne, vyhnala mě si umýt obličej. Ok, šla jsem. Došla jsem zpátky, lehla jsem si, zavřela oči a zjistila, že se mi neskutečně motá hlava. Ale ok, během deseti minut jsem byla zase na nohou, šla jsem zvracet. V ten moment přišel bratr. Šla jsem si vyčistit zuby, mamka šla spát, brácha ještě svítil a já se snažila usnout. Ne, za moment jsem byla zase na nohou a zvracela jsem. To na mě mamka nebyla už milá, ale nasraně mi řekla, že jsem prase a mám si jít umýt zuby. Tak jsem tedy šla. Jak pes. Když jsem se na sebe dívala, bylo mina zvracení ještě jednou. Po dlouhé době jsem usnula. Byla jsem ráda, že jsem spala, protože to bylo to jediné, co jsem mohla dělat. 
 Vzbudila jsem se asi o půl 11, ještě se mi trochu motala hlava, ale šlo to. Vše si pamatuji, rodiče nikde. Došlo mi, že šli na pohřeb. Umřela jedna paní od nás z ulice, tak bylo samozřejmostí, že se tam ukáží. Přišli v 11. Matka na mě byla docela protivná, ale nedivím se jí. Když to tam vemu, tak jsem se opila z 25 korun + těch padesát za vstupné. To mě moc tedy nestálo, no. 

Co jsem potom celý den dělala, si .. bohužel nepamatuji. 

A dnešek. Nemám zdání, co pořád dělám, proč to dělám ani jak to dělám. Kamaráda odvezli do nemocnice, vlastně je to bývalý "přítel" , protože spolykal hodně prášků na spaní. Myslela jsem, že se zblázním. Tohle mi udělat .. 

Jo, zítra mám volný den, takže si budu dělat věci do školy, prezentaci, referáty a tak dále. Ve čtvrtek pak jedu k dědovi, kde bude teta a budeme si dávat dárky, jakože to u nich nechal Ježíšek. Ježiš, na tohle jsem tak alergická ! Klukovi je 7 let a pořád věří, že dárky nosí nějaký Ježíšek, který podle nějakých expertů tady z blogu nemá ani podobu. Kecy.

A v pátek, tedy na Sïlvestra si pojedu pro Viktora a budeme u nás. Tedy, alespoň v to doufám. Na holky kašlu, nechci se vtírat, zatím byly každý rok spolu, tak ať jsou i letos. Tak snad mi to vyjde.

PS: Změnila jsem design. Patlala jsem se s ním snad 20 minut, nakonec jsem spokojená. Je to i reklama na blog, jak můžete vidět na tričku. A omlouvám se za tak dlouhý článek, ale víte, že já moc nepíšu.

 Atze
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *wif *wif | Web | 29. prosince 2010 v 19:25 | Reagovat

já už se hodně dlouho neztřískala :D docela mi to chybí...
s práškama na spaní si není radno zahrávat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama