Prosinec 2010

Šťastný nový rok - celý ! Něco pro Vás, opravdové blogery

30. prosince 2010 v 21:36 | Atze |  Ze života
Je mi docela jasné, že zítra nebudete sedět u počítače, takže by jste si tohle asi nepřečetli.

Všem přeji poklidný rok, plný pohody, lásky, hezkých chvil strávených s rodinou, štěstí, zdraví .. (teď nemám zdání, co ještě) .. a těm,co mohou hodně sexu s ochranou a bez následků.

A na památku tady máte jednu fotku, (asi mě zabije, ale jinou nemám)

unemotional.blog.cz
Takže .. asi takhle.

Já jsem zítra doma, mám zakázané vycházky, jen jdu bruslit po druhé a naposledy v tomto roce.

Atze

Jak si žiju, jak si plavu, jak se potápím ..

28. prosince 2010 v 18:27 | Atze |  Napsal život
.. ve velkém oceánu, ve světě, v živote.
 Jsem jen maličký zlomek tohoto světa. Jsem jako skořápka od vajíčka, důležitá, ale přesto nepotřená. Připadám si tak k ničemu, na nic, nevyužitelná. Snad mne to rychle přejde.

Vánoce proběhly, dá se říct v klidu, ale docela mne mrzí, jak se otec zachoval. To jeho ohrnování nosu nad dárkem, který dostal ode mne, z lásky ! Bylo mi tak na nic, a pořád je. Mrzí mě, že si nemůžu dovolit drahý dárek, kterým bych mu udělala radost. 
 Ostatně, brácha protesty nedělal, mamce se dárek, který si sama vybrala taky líbil a holkám taky.
Večeře byla dobrá, byl u nás i děda, takže to bylo fajn. Hned po té, co jsme si rozbalili dárky, se otec sebral a šel spát. Mohlo být tak půl 8. Já jsem v půl 10 vypadla z domu a vrátila se o půl 12. Asi půl hodiny jsem byla na "půlnoční" mši, ze které jsem musela vypadnout, protože jsme se s holkami smály jak blbé. Hold nějaké povídání o pavoukovi a pavučince není zas tak zajímavé. Tak jsem z kostela vypadly a šli za klukama. Domů jsem přišla, jak jsem psala, zřejmě v půl 12. A šla jsem spát. Byl to docela klidný den.

V sobotu jsem se nudila doma a těšila se na neděli. Byla poslední zábava tady ve "městě" . No, kamarádka ke mě přišla asi tak v 6, do 9ti jsme byli u nás a pak jsme šli k holkám. Tam jsem byli tak do půl 10, a konečně jsme se rozhodly vyrazit. Vstupné 50, dostali jsme červené pásky a šlo se. Lidí tam bylo docela dost, otrávený xichty by se taky našly. Chlast pro lidi s červeným páskem samozřejmě nedostupný, takže jsme naháněli bratra, protože bylo jasné, že dostane modrý. Chvíli jsme se bavili, šli ven kouřit a já pak šla na nádraží čekat na V, který samozřejmě nedojel. Přišla za mnou J a šli jsme k nám. Dali jsme si slivovici, trochu vodky a lahvové pivo na cestu. Došli jsme asi v půl 12, těžko říct, kolik bylo. Šli jsme tancovat, byli s klukama. Prostě diskotéka. Brácha mi koupil pivo, podražili, svině. Domlátila jsem se s jednou holkou, a šla jsem domů. V půl 2 jsem seděla před domem, rozepnutý pásek i rifle a telefonovala jsem. Zvedl mi to asi čtvrtý člověk, Bejk se kterým jsem si povídala 16 minut. Velice zajímavý hovor. Došla jsem domů, mamka vzhůru, čekala. Řekla jsem jí, co se dělo a chystala jsem se spát. Ne, vyhnala mě si umýt obličej. Ok, šla jsem. Došla jsem zpátky, lehla jsem si, zavřela oči a zjistila, že se mi neskutečně motá hlava. Ale ok, během deseti minut jsem byla zase na nohou, šla jsem zvracet. V ten moment přišel bratr. Šla jsem si vyčistit zuby, mamka šla spát, brácha ještě svítil a já se snažila usnout. Ne, za moment jsem byla zase na nohou a zvracela jsem. To na mě mamka nebyla už milá, ale nasraně mi řekla, že jsem prase a mám si jít umýt zuby. Tak jsem tedy šla. Jak pes. Když jsem se na sebe dívala, bylo mina zvracení ještě jednou. Po dlouhé době jsem usnula. Byla jsem ráda, že jsem spala, protože to bylo to jediné, co jsem mohla dělat. 
 Vzbudila jsem se asi o půl 11, ještě se mi trochu motala hlava, ale šlo to. Vše si pamatuji, rodiče nikde. Došlo mi, že šli na pohřeb. Umřela jedna paní od nás z ulice, tak bylo samozřejmostí, že se tam ukáží. Přišli v 11. Matka na mě byla docela protivná, ale nedivím se jí. Když to tam vemu, tak jsem se opila z 25 korun + těch padesát za vstupné. To mě moc tedy nestálo, no. 

Co jsem potom celý den dělala, si .. bohužel nepamatuji. 

A dnešek. Nemám zdání, co pořád dělám, proč to dělám ani jak to dělám. Kamaráda odvezli do nemocnice, vlastně je to bývalý "přítel" , protože spolykal hodně prášků na spaní. Myslela jsem, že se zblázním. Tohle mi udělat .. 

Jo, zítra mám volný den, takže si budu dělat věci do školy, prezentaci, referáty a tak dále. Ve čtvrtek pak jedu k dědovi, kde bude teta a budeme si dávat dárky, jakože to u nich nechal Ježíšek. Ježiš, na tohle jsem tak alergická ! Klukovi je 7 let a pořád věří, že dárky nosí nějaký Ježíšek, který podle nějakých expertů tady z blogu nemá ani podobu. Kecy.

A v pátek, tedy na Sïlvestra si pojedu pro Viktora a budeme u nás. Tedy, alespoň v to doufám. Na holky kašlu, nechci se vtírat, zatím byly každý rok spolu, tak ať jsou i letos. Tak snad mi to vyjde.

PS: Změnila jsem design. Patlala jsem se s ním snad 20 minut, nakonec jsem spokojená. Je to i reklama na blog, jak můžete vidět na tričku. A omlouvám se za tak dlouhý článek, ale víte, že já moc nepíšu.

 Atze

Přišel Štědrý den ..

24. prosince 2010 v 13:08 | Atze |  Napsal život
Přišel, je tu a zase odejde. Tak je to mu každý rok.

 Všem čtenářům i nečtenářům mého blogu přeji jen to dobré, hodně dárků pod stromečkem, příjemné chvíle strávené s nejbližšími, radost na tváři a ještě lepší rok než tento, 2011.

Atze

Láska k učiteli - pokus o červenou knihovnu

22. prosince 2010 v 11:55 | Atze |  Vylévaní srdce
Tak jsem se do toho pustila. Napsala jsem další kravinu.
 Psala jsem to kvůli jedné osobě, kamarádce, která se zamilovala do nesprávné osoby.
Napřed jsem přemýšlela, jestli tam dám i přímou řeč, ale jelikož mě tlačil rozsah, rozhodla jsem se to pojmout formou vypracování.

 Napsala jsem už i lepší díla, tohle jsem psala jen tak, do jedné dětské soutěže. Dávám to sem, abyste mohli kritizovat :)

 Budu vděčná za jakýkoli názor.

Dárky k Vánocům, povinnost nebo tradice ?

19. prosince 2010 v 21:54 | Atze
Vánoce. Každému se jistě vybaví na první pokus stromeček a dárky. Až za nimi se může nacházet rodina, jídlo, pečení cukroví, koledy a vše, co k Vánocům patří. Každé malé dítě ještě samozřejmě věří na Ježíška, neberu jim ho, také jsem v něj věřila, ale přijde mi špatné, když každý čeká jen dárky. Přijde mi to nefér, když rodiče vyhazují peníze jen proto, aby byli ratolesti šťastné. Proč nevyhazují peníze i ty děti, aby byli šťastní i rodiče? (popřípadě i sourozenci) 

 Každou hodinu nám naše třídní učitelka říkala, že jsem ve věku (13++) kdybychom mohli mít našetřenou nějakou tu kačku na malý dárek pro rodiče. Říkala, že by nikomu nepřála, aby pod tím stromečkem nic nenašel. Vzala jsem si to k srdci a rodině alespoň něco malého koupila. Sice ještě nemám vše, ale to zítra napravím. 

 O tom bych ale psát nechtěla, netýká se to totiž tématu. 


 Co já bych si přála na Vánoce? Samozřejmě jsem rozmazlené dítě, takže jako každý puberťák bych chtěla hodně věcí. Počítač, nový mobil, tuny oblečení, foťák, peníze .. ale já tohle mám ! Jsem šťastná. Kdybych ale měla říct, co bych opravdu chtěla a přála si to, bylo by to asi tohle:

  • Přestat dělat pokusy na zvířatech. Je to hnus, zakázala bych to !
  • Chci spravedlnost. Vražda = doživotí nebo trest smrti. Žádných 5, 6 let .. !
  • Mír, pohodu, zdraví, lásku, přátelství pro všechny lidi.
  • Dostat stát ČR z dluhů a více práce pro všechny = pokles cen.
  • Chtěla bych znovu vidět svoji babičku a obejmout ji.
  • Chtěla bych znovu vídat každý den svého psa, který tu se mnou byl 14 let.
Tohle bych si opravdu přála. Nespadla jsem na hlavu, neudeřil do mě blesk. Přemýšlejte, kdyby se tohle stalo ..Byli byste šťastnější? Já ANO.

Hezké svátky, Atze

Vánoční čas, a co se mění?

18. prosince 2010 v 22:46 | Atze |  Napsal život

Vážně mě přestalo blogování bavit.

 Nemám o čem psát. Nemám náladu. Nedokážu se soustředit ani na psaní povídek. Mám asi 3 rozepsané a nemohu je dokončit. Že by to bylo stresem? Z čeho, z Vánoc? To se mi nezdá, když je nemám moc v lásce.

 Jediné, co mohu s klidem na duši říct, je to, že jsem konečně spokojená se svým životem. Jsem sama sebou, poznala jsem, kdo je pravá kamarádka a kdo naopak falešná. Poznala jsem, co je to mít rád a milovat. Ale také jsem poznala, jaké to je být nenáviděn. Poznala jsem, jaké to je ztratit něco blízkého, co s vámi bylo celý život. Poznala jsem, co je to přátelství a láska. 

 Jen je jedna věc, která mi potrvá ještě hodně dlouho.. dospět. 

Za ten čas, co jsem nepsala, se toho odehrálo strašně moc. Tolik zklamání jsem zažila, že jsem to raději ani nepsala. Sice jsem měla tolikrát rozepsaný článek, ale ani to jsem nedokázala dokončit.
 Už ani nevyfotím pěknou fotku. Něco se se mnou prostě děje a já nevím co ! 

Nebudu zde psát nějaké romány, jen chci říct, že se budu snažit to zde dát zase do kupy :)
 Pěkné svátky, Atze

Jak kterak přišla paní zima ..

2. prosince 2010 v 18:16 | Atze |  Napsal život

Ne, žádnou pohádku vám vyprávět nebudu. Neumřela jsem, jen jsem si dala menší pauzu. Už mi to docela chybělo, psát sem ty svoje články. Baví mě to a na delší dobu než teď bych toho nechat nemohla. Ale věřte mi, že jsem měla asi 4x rozepsaný článek, ale pokaždé jsem to vypnula s tím, že to napíšu příště a že stejně nemám o čem psát. A to nemám ani teď.

 Nic zásadního se v mém životě neděje. Snad jen to, že jsem se rozešla s Michalem a vypadá to, že budu chodit s Viktorem, který momentálně leží v nemocnici, asi 90km ode mě se zápalem plic a doktoři mu nedávají moc šancí. Strašně mě to štve, protože jsem chtěli být na Silvestra spolu a jestli nebude moct jít někam ven, tak to bude blbý. Ale teď je hlavní, aby byl v pořádku.

Ve škole je to na nic. Kazím jednu písemku za druhou, zkoušení se zatím vyhýbám, až tedy na středu. Byla jsem z dějepisu, u mě jak jinak než za pět. V pondělí si to opravím a už snad budu v pohodě a budu se snad už učit.