Naozaj sa tak citím.
Jsem nula. Budiž k ničemu. Nic neumím. Nic jsem nedokázala. Všechno pokurvím. Zničila bych se.
Nechápu, jak někdo jako já může vůbec existovat. Tolik věcí jsem pokazila, tolik věcí jsem řekla, tolika věcí lituji. Největší smůla je, že to nejde vzít zpátky. To mě štve.
Ve škole to flákám. Sama si podepisuji důležité papíry, neučím se, na všechno kašlu.
Blogový svět mě už nebaví tak moc. Nevím, fakt nevím, čím to je.
V pondělí 18tého října jsem vyrazila s J. do přírody. Původně se mi určitě moc nechtělo, ale pořídili jsme pár hezkých fotek. Bylo to fajn odpoledne. Holky šli myslím zrovna do posilovny a to se spolu tak nějak nebavily, prostě holky.
V úterý 19tého října jsem měla asi hodně veselou náladu. Sice jsem se učila, opravdu! Ale co já jsem měla za náladu ..
Ve středu 20tého října jsem se pohádala se S. Už opravdu nevím proč, ale vím, že to bylo kvůli kravině. Jako vždy.
Co se dělo ve čtvrtek 21ho října je ve hvězdách.
V pátek 22ho října jsem měla depresi a potom zase dobrou náladu. Všem jsem všechno komentovala, ze všech jsem si dělala srandu. Ach, to bylo fajn. Strašně mě to bavilo.
V sobotu 23tího října jsem byla venku. Otec byl ožralej, mama pryč, brácha venku. V 10 jsem sebrala flašku vína a šla jsem k M. Byla tam sama, jen sestra s jejíma kámoškami byly dole, tak my byli v pokoji. Víno, vodka, slivovice .. A už to jelo. Asi si umíte představit, jak to dopadlo. Ve 2 ráno jsem klečela u záchodu a zvracela.
V neděli 24tého října jsem celý den prospala, jen jsem šla odpoledne na chvíli ven. Bylo mi tak blbě!


