Venku je počasí pod psa, já tu sedím, před sebou otevřený sešit do dějepisu a nevím, co dělat dřív.
Mám se dobře, dnes jsem byla u dědy, dočetla jsem jednu knihu Narnie a předposlední rozečetla. Do konce září to mám přečtené. Už teď mne mrzí, že to dočtu. Chtěla bych, aby těch knížek bylo nekonečno. Ten děj, postavy, okolí, vymyšlený svět. Chtěla bych se tam podívat. Mluvit se zvířaty. Prožít tam několik let a vrátit se do stejného času. Jsem jako malé dítě. Já jsem dítě! Já nikdy nehodlám vyrůst.
Zítra jdu do školy, takže žádný prodloužený víkend se nekoná. Aspoň že se mnou pojede Adél a bud u mě spát, musíme udělat totiž prezentaci do přírodopisu. Pokud ji překecám, tak se mnou půjde do posilovny :)
V úterý by to měly být hody, ale to si tak trochu nejsem jistá.
Je mi fajn, částečně jsem nasraná, je mi teplo. Ach, ty kamna byl dobrý nápad.
A víte vy co? Já se budu učit. Ale nechce se mi. Achjo. Ale budu to aspoň umět. Zítra nenapíšu, takže až v úterý odpoledne. A to bych měla napsat nějaký delší, rozumnější a kvalitnější článek.
Loučí se Atze
Ja sa na Narniu tiez chystam :) takze odporucas?