Tajemný stařík - povídka

28. srpna 2010 v 10:13 | Atze |  Vylévaní srdce
Je to psáno do soutěže na téma fantasy. Měla jsem ten nápad v hlavě dlouho, tak jsem do toho přidala něco nadlidského a napsala to. Než to pošlu, ráda bych znala váš názor. Tak pište, klady, zápory .. Prostě to, co vás napadne, děkuji moc! Ve wordu se mi to vlezlo na dvě stránky a dopsala jsem to v 23:04 :) 

Mír s Vámi.


unemotional.blog.cz

Seděla ve svém temném koutku a doufala. Doufala, že se pomocí magie znovu setká se svou matkou. Doufala v to už dlouhý čas. Každé ráno i večer věřila, že se jí to povede. Dík tomu byla stále na živu. Matka ji velice chyběla. Byla to jediná osoba, které věřila, se kterou si rozuměla a kterou měla doopravdy ráda. Po matčiné smrti se toho mnoho změnilo. Chodila oblečená jen v černé barvě, s nikým nemluvila, měla svůj vlastní svět. Nikomu nevěřila. Když si jeden večer osedlala svého koně Isu, byla rozhodnuta, že se do domova již nikdy nevrátí. Sbalila si matčinu fotku, svíčky a velkou knihu magie po prababičce a pak nějaké jídlo a červené víno na cestu. V noci, když už všichni spali vyjela. Nevěděla kam jede. Cesty neznala, celé dny byla doma, nebo ve škole. Bála se, ale strach překonala zpěvem. Zpívala si různé písničky, slova ani nedávala smysl, nebo si jen tak pobroukávala melodie, které se jí honily hlavou. Jen její klisna do toho sem tam zařechtala, tak, jak to koně dělávají. Když se začalo stmívat, z hustého a temného lesa, kterým mladá dívka, tedy El projela, ozývaly se divné skoro až strašidelné zvuky. Bála se, aby to nebyli loupežníci, ale na druhou stranu byla ráda, že zase slyší i nějaký jiný zvuk než dusot koňských kopyt. Musela z Isy slézt a někam se schovat. Byla to jediná možnost, jak se mohla zachránit. Ať se ohlížela jak chtěla, nikde neviděla žádnou skálu, vysokou trávu, ani nějakou starou chaloupku. Prostě nic. Takže ji nezbylo nic jiného, než zůstat stát na místě a doufat, že se jí nic nestane. Nakonec byla ráda, že tak učinila. Z lesa se vynořil malý, hubený stařík s bílými vousy až na zem, který se podpíral malou hůlkou. Kolem nohy mu pobíhal malý psík. Skoro se až lekla, když slyšela toho malého a roztomilého psíka štěkat. Nebylo to obyčejné štěkání, znělo to tak záhadně, tajuplně, skoro až divně. Než se k ní stařík dobelhal, strachy se ani nepohnula.
" Neboj se, maličká" Řekl tichým hláskem stařík a pak se zakuckal. Když tohle El viděla, skoro se bála, aby se stařík neudusil. Opustil ji všechen strach, koně nechala koněm, a starala se o staříka. "Není vám nic? Nebolí vás něco?" Stále měla strach, ale něco jí říkalo, tedy alespoň si myslela, že jí něco, nebo dokonce někdo říkalo, že se ho bát nemusí. Dala tedy na rady hlasu a všechen strach z ní rázem opadl. "Kde ses tu vzala, děvenko?" "Utekla jsem z domova" Řekla a sklopila oči. "A jaký jsi k tomu měla důvod?" "To je dlouhý příběh" "Ale to nevadí, já mám času dost, tady si sedneme a ty mi to můžeš všechno povyprávět. "Tak dobrá" Souhlasila, ze zad si sundala vak s jídlem a spolu se staříkem se posadila do trávy. Skoro až zapomněla na tmu, nevnímala ji. Jen seděla a povídala. Stařík poslouchal, neskákal ji do řeči, jen seděl a hleděl jí přímo do očí. Byla z toho už nervózní, ale v tu pravou chvíli dokončila svou poslední větu. Když vstala, napadlo ji, že ten milý pán vlastně neví, jak se jmenuje. Ani ona neměla zdání, jak se jmenuje její společník. Proto hned začala s představováním. "Málem bych zapomněla, jmenuji se El a moje klisna je Isa" "Já vím" Řekl stařík a usmál se. Než stačila El zareagovat, stařík promluvil. "Já jsem Orfeus, tedy kouzelný stařík jak mne lidé nazývají." El jen zalapala po dechu a na tu novinu, kterou ji stařík řekl se musela posadit. Chvíli tomu nemohla uvěřit, myslela si, že si z ní stařík dělá srandu, ale pak myslela na svou matku. Na to, jak by se s ní mohla znovu setkat a říct ji vše, co před její smrtí nestihla. Tolik svou matku milovala. "Vím, že na ni celý den myslíš. A že jsi utekla jen proto, abys našla někoho, jako jsem já a mohla se s ní znovu setkat. Také vím, že jsi hodné děvče a neublížila by jsi ani mouše. Proto si zasloužíš svou matku spatřit. Už dnes v noci. Setkáš se v ní pomocí snu. Ale nebude to obyčejný sen. Bude živý, velmi živý. Musíš přesně vědět, co chceš matce říct. Sen nebude trvat věčně." Jakmile to dořekl, El se zaradovala. Sedla si na znovu na trávu a ptala se na další detaily. "Máš sebou nějaké červení víno, že? Podej mi ho" Dívka rychle zareagovala a vytáhla z vaku sklenici vína a podala ji staříkovi. Ten se na chvíli otočil k dívce zády, řekl nějaká nesmyslná slova a podal láhev El nazpět. "Napij se. Za malý okamžik usneš a setkáš se znovu se svou matkou. Jsi připravena?" "Ano jsem" Souhlasila El a napila se. Za pár okamžiků už spala. Chvíli viděla jen černo. Nevěděla, co se s ní stalo, nic si nepamatovala, jen to, že se má setkat se svou matkou. Na zlomek vteřiny zaváhala, jestli je tohle realita, ale pak si rozpomněla, že je ve snu. Spala a tohle byl sen, kdy se měla setkat s její milovanou osobou. Zrovna procházela velkou zahradou, na jejímž konci byla brána. Byla otevřená, proto jí prošla a sedla si na lavečku. Dívala se kolem na tu krásnou krajinu a poslouchala zpívající ptáčky. "Ty jsi přišla za svou matkou, že?" Ozvalo se za ní. Dívka sebou škubla a když se otočila, nikdo tam nebyl. "Kde jsi, nevidím tě" Řekla klidným hlasem. "Jsem nad tebou, zvedni hlavu" Udělala, co ji hlas řekl a uviděla ptáčka, který s ní mluvil. Už jí to nepřišlo vůbec divné. "Kde to jsem, a kde je moje matka, je tu?" "Je zde, již na tebe čeká. Jsi v reálném snu, na přísně tajném místě. Dostal tě sem jistý starý kouzelný dědeček Orfeus." "Ach, už si vzpomínám" "Výborně, následuj mne. Dovedu tě k matce, ale pamatuj, budeš mít malou chvíli na to, abys jí řekla to, co potřebuješ. A s nikým ani s Orfeusem o tomhle nesmíš mluvit, rozumíš?" "Rozumím, ale .." Nedokončila větu, jen spatřila ji. Viděla, jak stojí a vyhlíží někoho. Vyhlíží ji. Rozeběhla se rovnou k ní, objala ji a se slzami v očích řekla. "Matko, tolik mi chybíš. Tolik jsem ti toho nestihla říct. Otec je na mne zlý, bije mne a .." Zavzlykala a podívala se na matku. "Já vím drahé dítě. Vím, že se modlíš, vidím tě. Také vím, že tě otec bije, ale věř mi, bude potrestán. A ty se dostaneš do dobrých rukou. Zařídila jsem ti nový domov. U tvé tety. Má také dceru, jmenuje se Mell. Tady máš mapu, nesmíš odbočit z cesty. Tvá klisna ti bude nápomocna." "Už musíš jít El. "Matko počkej, tolik ti toho musím říct" "Je pozdě, moc pozdě" V tom její matka zmizela a v téže okamžiku se El probudila. Slunce už svítalo, jen Orfeus se nad ní skláněl a sledoval, jestli dýchá. Všiml si, že jí po tváří stékají slzy. Když se úplně probrala, divila se, jakou malou chvíli tam byla a tady uběhly celé 4 hodiny. "Nestihla jsem jí nic říct." "Nemluv o tom, se mnou, ani s nikým jiným, bylo b to nebezpečné. Pro tebe i tvou matku. Je v pořádku, neměj strach, teď se musíš vydat na cestu. Není to daleko, budeš tam za pár hodin jízdy. Nachystal jsem ti klisnu, zatímco jsi spala. Nasedni a jeď. Nesjížděj z cesty, za žádnou cenu. A tady, tu máš." Podal stařeček dívce náhrdelník a sledoval, jak si ho dává na krk, nasedá na klisnu a odjíždí. "Díky ti, dobrý muži. Nikdy ti to nezapomenu." Volala ještě z dáli. Neotáčela se, jela svou cestou k tetě Elmíře. Jak pravil stařec, cesta nebyla daleká, oběhlo to jako voda. El byla vyčerpaná, proto byla ráda, když si u tetinky mohla lehnout a spát. Spánek, to je to, co potřebovala. Spala celý den a celou noc. Nemohla se probudit. Nechtěla to. Chtěla se znovu setkat s matkou. A to ji bylo osudné. Už se nikdy neprobrala. Tetinka z toho byla celá nešťastná, ale věděla, že se jednou vzbudí. Jednou, až pozná, že udělala chybu. Teď žije spokojený život ve snu a nemá zdání, že je to jen sen. Je spokojená víc, než kdy byla. Od té doby se nikomu z lidí, kteří ji kdy spatřily nezdál jediný sen. Viděli jen prázdnotu, tmu, černo. Neviděli nic.

Ten konec mi přijde takový uspěchaný, ale snad se to někomu bude líbit :)

Atze
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 An(N)dy An(N)dy | Web | 28. srpna 2010 v 10:46 | Reagovat

Jojo, ten konec je trošku uspěchanej, ale je to fakt krásně napsaný, líbí se mi to :-) Taky bych chtěla žít ve snu a nemuset se nikdy probudit :-)
Jinak díky, taky mám ráda picwik (nebo jak se to píše :-D)

2 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 28. srpna 2010 v 10:51 | Reagovat

krásné, úplně jsem se začetla. Moc se ti to povedlo. Je to jak kouzelná pohádka plná touhy. Moc pěkné :-)

3 Miqelka Miqelka | Web | 28. srpna 2010 v 11:32 | Reagovat

Krásné.. uplně líto mi jí bylo.

4 Blackness Blackness | Web | 28. srpna 2010 v 13:49 | Reagovat

Moc se mi to líbí.. ! Hlavně to..,že žije ve snu. To by bylo perfektní. ;)

5 IriSs IriSs | Web | 28. srpna 2010 v 14:20 | Reagovat

krááásnyy :))

6 just-roxy just-roxy | E-mail | Web | 28. srpna 2010 v 17:47 | Reagovat

Ten konec je náhodou moc dobrý ;) Aji ta povídka je povedená ;).

7 Hjůbí Hjůbí | Web | 29. srpna 2010 v 15:09 | Reagovat

Příběh dobrý, ten konec jsem vůbec nečekala. :-) Jen nevím, jestli je tenn věčný spánek spíš vděk, nebo trest, jak tam píšeš. Přitom ona byla ta kladná postava, kterou bil otec... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama