Asi blázním, nebo já nevim co se se mnou děje.
Nikdy jsem nechodila ven a teď jsem tam skoro pořád.Před cizíma jsem se styděla a teď s nima chodím ven.Neznám jejich jména, neznáme jejich věk, jediné, co znám, je jejich tvář a jejich smí.A to mi stačí.Jsou to fajn upřímní lidé, kteří ví, co chtějí.
Svůj čas s nima trávím ráda, poslední dobou je to snad jediné, co mě baví.S M. jezdíme do Lobodic za "kamarádama".Vždycky potkáme někoho nového a hned o kamarády navíc.Je to tam hezký, jsou tam fajn lidi a možná - určitě i fajn kluci.
(Můj vztah skřípe, přítel je vážně debil, co nechodí ven, takže se uvidíme snad až za 100 let na což mu kašlu, takže se s ním v co nejblížší době asi rozejdu).A našla jsem si "snad" jiného.Bože, on je tak sladkej.Na nic si nehraje a je milej.Má krásný úsměv a bere lidi takový, jaký jsou.Dobře, je to "negr" jak by každý rasista řekl, někdo by možná řekl že je to cikán, ale pro mě ne.Pro mě je to člověk, kterého mám ráda a na kterém mi záleží.A je mi jedno, co si kdo myslí.Je upřímnej a to se mi líbí a vy ostatní se stavte na hlavu.Já ho chci mít vedle sebe a vědět, že mě miluje a že se o něj můžu vždycky opřít a říct mu vše, co chci.Pro tohle já žiju.
They*
aha...to mě mrzí s tím přítelem...ale zase...vyhlídnutý nový je taky fajn :) Hlavně, aby ti s ním bylo dobře