Malá holka ve městě

17. dubna 2017 v 18:14 | Atze |  Ze života
Táhne mi na jednadvacet, přes rok nebydlím u rodičů - a co dál? To je jako všechno?

Když jsem před rokem nakládala do auta svých pár věcí, myslela jsem si, jak mi nebude fajn, jak budu velká holka a jak mi budou všichni závidět. A jak to tedy vidím po roce bydlení bez rodičů?

Upřímně, moje stěhování bylo kvůli chlapovi. To, že jsme teď od sebe, ale bydlíme spolu je na jiné, delší povídání. To dnes řešit nechci.

Chci vám ukázat můj život a ukázat, že ne vždy je pád na hubu krok dopředu.

Abych to vzala postupně, najít fajn bydlení za fajn peníze je celkem těžký. Neměla jsem a nemám žádné známé, kteří by levně pronajímali byt, nebo o něčem věděli. Tak jsem šli do podnájmu k cizím lidem. Šlo o byt, vlastně - ani to byl nebyl, spíš garsonka 1KK o rozměrech 25m čtverečných.
Že to nejde?

Věřte mi, jde.
Předpokládám, že sedíte, takže můžu napsat, že jsem spolu bydleli a zároveň pracovali v jedné firmě. Na stejné směně. Spolu.
A nezabili jsme se. Zatím.

Bylo to maličké bydlení, kde jsem měli jen dvě postele dané k sobě, půjčenou televizi na krabici od stěhování, žádnou skříň, půjčenou ledničku .. a takhle jsme fungovali. Postupem času jsme si dovezli půjčený stolek, od kamarádů jsme dostali skříň, menší sedačku a dvě židle. Několikrát jsme to tam přestěhovávali a pokaždé to vypadalo jinak. Ale pořád jsme tam nebyli doma. A nikdy bychom nebyli.
Bydleli jsme daleko od města, daleko od kamarádů, obchodu, hospody i práce. Vydrželi jsme tam rok.
Neměli jsme troubu, takže jsme vařili jen těstoviny, nebo jedni někde ve městě. Aneb náš zdravý životní styl.


No a jak šel čas, tak jsme zjistili, že firma, kam jsme nastopili jen proto, že nás vzali oba a na stejnou směnu je fajn, zůstali jsme. A došlo to tak daleko, že jsme se letos přestěhovali.

Z 1kk jsem šli bydlet do bytu 2+1. Hlavní výhoda? Nájem o tisícovku dražší, ale všechno blízko. Jak obchody, kamarádi, hospoda tak i práce. Mimochodem, v té práci jsme dodnes. Oba dva. Každý děláme něco jiného, jsme na jiné směně, máme svoje auto .. ale jsme tam.

No a jelikož bydlet sám od rodičů není prdel, tak jsou pořád věci, které tak nějak nemáme.

V kuchyni mi chybí mixér, gumová stěrka, židle ke stolu .. Chybí mi vymalovaný byt, což by se mohlo tento měsíc konečně splnit ( - jen tak mimochodem, dokázali byste bydlet s tím, že chodbu máte červenou, kuchyň s obývákem žlutý a ložnici šedou? - ano, i tak lidé bydlí .....)

Nemám novou postel, stále spíme na válendách z 1kk. Nemám novou skříň, pořád se oba mačkáme v jedné, kterou jsme dostali od kamaráda.

Než nám zapojili plyn, trvalo to snad měsíc.
Nemám botník, ani záclony. Jen žaluzie.

A co mi chybí nejvíc? Pračka.

Jo, po roce "bydlení" od rodičů jezdím jednou týdně vždycky o víkendu k rodičům a vezu si tašku špinavého prádla.

A víte co? Jsem za to všechno ráda, díky tomu jsem doma na dvou místech.

Atze
 

Kam dál

Reklama